Transgenní náhrobek  
Angličtí výtvarníci podali projekt, jehož podstatou je vložení DNA z milované (mrtvé) osoby do genomu jabloně. Chtějí tak vytvořit živý pomník, který ponese prvky biologické jedinečnosti. Umělecká nadace již vyčlenila na projekt finanční prostředky.

Geneticky modifikovaná jabloň, navržená výtvarníkem Georgem Tremmelem a jeho kolegyní Shiho Fukuhara z londýnské Royal College of Art byla odsouhlasena uměleckou nadací k profinancování. Britský tisk se ale na rozdíl od uměleckých kruhů nestaví k navrženému projektu tak vstřícně a vymyslel pro něj alternativní hanlivý název: „transgenní náhrobek“.
Podle umělců se v tomto díle jedná o určitou symboliku, každá buňka vzniklého stromu by byla jakousi genetickou ozvěnou milované osoby. Takový strom by byl skutečným živým odkazem. Uchovával by jedinečné prvky milované osoby a to i v úrodě,ve všech svých plodech. Autoři této myšlenky ve svém počínání nevidí nic zvrhlého. Je to podle nich jen jiný způsob uchování památky na jedinečnost člověka, tedy něčeho o co se snaží i umělci, kteří modelují typický a jedinečný rys člověka do hlíny, kamene či bronzu. Podle takové definice by se snaha o uchování nějaké jedinečnosti individua a to pokud možno navždy,od té o kterou se snaží sochaři opravdu mnoho nelišila.
Britská nadace National Endowment for Science Technology and the Arts (NESTA) vyčlenila částku 35,000 Liber, tedy v přepočtu téměř dva a půl miliónu korun aby společnosti Biopresence, založené dvěma jmenovanými umělci, poskytla základ pro ztvárnění jejich úmyslu. Umělci se netají záměrem dodávat na trh takto jedinečně upravené stromy podle požadavků a přání zákazníka. Kalkulovaná cena za jeden GMO strom má být v přepočtu 1 400 000 korun.

Podle časopisu New Scientist, ale jejich projekt nyní narazil na úskalí. Plán včlenit nic nekódující, ale jedinečnou sekvenci lidské DNA (tedy takové, která nekóduje žádný protein) do geonomu stromu, se střetl s etickými a bezpečnostními námitkami.

Svůj projekt se výtvarní umělci snaží zachránit tím, že místo původně plánovaného vnesení nic nekódujícího kousku lidské DNA, u nějž se jim těžko daří vyvracet námitky „co kdyby přeci jen něco ten kousek dělal…“,hodlají původní nekódující úsek DNA nahradit jiným úsekem lidské DNA. Tento nový kousek lidské DNA by se včlenil do genetického kódu jabloně a přitom by tvořil totéž co původní úsek DNA, který v jabloni nahradil. Oba kousky lidská DNA a „jabloňová“ by sice měly jinou sekvenci nukleotidů ale jejich funkce by byla totožná. Takové sekvence lze při troše hledání v obou genomech najít a po jejich záměně, nedojde k žádné změně. Nezmění se ani délka genu a ani jeho funkce, protože nedojde ke změně vedoucí k odlišnému čtení produktu genu, kterým je výsledný protein. To je možné, proto, protože v přírodě často více než jeden kodon (kodon je specifické pořadí tří ze čtyř bází, jakási abeceda, která tvoří genetický kód) v genech kóduje tu samou aminokyselinovou sekvenci. Proti takto stvořenému GMO lze po vědecké stránce jen těžko co namítnout, protože výsledný gen, byť pozměněný a nesoucí sekvenci typickou pro člověka, bude tvořit totéž co gen původní a každý se o tom bude moci přesvědčit.

Největším problémem, který výtvarníky čeká je náročnost techniky, kterou chtějí použít. Zahrnuje řadu náročných kroků, velký balík peněz a hodně času. Sluší se poznamenat, že nápad našich dvou umělců není nikterak původní. Nosit při sobě kousky genů, sestavené v laboratoři podle sekvence DNA, získané například z vlasů mediálních hvězd, které obchodně nadaní genetici sestavují v  laboratořích a zatavují je do skleněných lahviček, byly módním hitem již před několika lety a mnohé fanynky se s nimi na krku honosí dodnes. V těchto případech se vždy jednalo jen o sestavení kopie části DNA podle žádoucí nebo uctívané předlohy.

Umění jde ale dál a za otce nového uměleckého proudu, který zavrhuje tvořit obyčejnou mrtvou kopii, ale snaží se stvořit něco živého, je považován Joe Davis z Massachusettského Technologického Institutu. Ten z písmen genetické abecedy - nukleotidů sestavil úryvek textu filosofa Herakleita a zabudoval jej do genomu banánové mušky – Drosophyly. Tento umělecký proud má již také své jméno, je nazýván „bio-uměním“.

Ale zpět k našim anglickým umělcům Tremmelovi a Fukuhara(ové). Problém na který jejich vize nyní narazila je britská legislativa. Umělecky zaměřená nadace sice odsouhlasila přidělení několika milionové částky na jejich projekt, ale uvolnění prostředků je vázáno na odsouhlasení orgánem ministerstva zemědělství. Jedná se totiž o GMO (genticky modifikovaný organismus) a jedině tato instituce má uvolňování geneticky modifikovaných organismů do prostředí „pod palcem“. Rozhodování, které přísluší odborníkům tvořícím Advisory Committee on Releases to the Environment (ACRE), není v tomto případě nikterak lehké. Projekt, podle stávajících znalostí, není totiž pro prostředí škodlivý. V pravomoci výboru, kterou v tomto případě na výtvarný projekt také uplatnil je, že si vymínil, aby každý jednotlivý případ (strom) byl posuzován jednotlivě. Pro každou zakázku, kterou budou chtít realizovat bude výbor vyžadovat vyčerpávající testy bezpečnosti.

Mezi veřejností se začínají objevovat také hlasy, že se jedná a neúčelné vynakládání veřejných prostředků. Odborníci jakým je například také Chris Lever, rostlinný genetik na universitě v Oxfordu, poukazují i na to, že na tak krátkých sekvencích o kterých se při vnášení uvažuje, je obtížné definovat, že jsou pro určitého člověka specifické a že se prakticky jedná o nesmysl.

 

Genetika je ale mocná čarodějka a její skutečné objevy nás udivují téměř denně. Je logické, že učarovaly i umělce. V případě Tremmela a Fukuhara šlo o uvolnění veřejných nadačních prostředků, které lze do jisté míry kontrolovat. Na módních vlnách se ale daří obchodu a tak se lze domnívat, že lidská společnost se podobnému uplatňování znalostí genetiky ve sféře umění pravděpodobně nevyhne. Hlas odborníků dokládající, že se jedná o neškodný nesmysl asi nebude vyslyšen. Vlastnit něco neobvyklého je totiž velmi silným motivem.
Ostatně, kdo z nás si láme hlavu nad květinami vyšlechtěnými za pomoci z molekulární genetiky a přemýšlí nad tím, zda mají něco společného s technologií uplatňovanou při tvorbě GMO?
A tak i vkládání nesmyslných (buďto nic nekódujících a nebo nic neměnících) lidských úseků DNA do stromů se v praxi zvané bio-umění, brzo uplatní. Vědecky totiž nebude možno dokázat škodlivost takového konání a proti tomu bude každá legislativa bezzubá.


 

Starořecký Hérakleitos, který působil v iónském Efesu v době kolem r. 500 byl moudrým filosofem a „bio-umění“ Joe Davise by nejspíš komentoval svým výrokem: “Zpupnost je třeba hasit spíše než požár”.

 

Až se začneme v přírodních galeriích setkávat s jabloňovými živým uměleckými výtvory jaké hodlají tvořit Tremmel a Fukuhara, měl by nám náš zdravý rozum napovědět, že skutečný genetický a legitimní odkaz maminky, nebo tatínka, je v jejich dětech, vnoučatech,…

 

Datum: 15.05.2004
Tisk článku


Diskuze:


Diskuze je otevřená pouze 7dní od zvěřejnění příspěvku nebo na povolení redakce








Zásady ochrany osobních údajů webu osel.cz