Nejmenší autonomní dron třepotající křídly

Setkání s dronem DelFly Explorer je jako potkat velikou vlezlou vážku. Kdy nám asi kočky budou nosit ze zahrady ulovené drony?

Zvětšit obrázek

De Croon vypouští Explorer. Kredit: MAV Lab/ TU Delft.

Váží zhruba 20 gramů, čili asi jako 4 listy průměrného papíru do tiskárny. Přesto je autonomní miniaturní robot, dron DelFly Explorer, schopný šikovně létat, vyhýbat se překážkám a pořizovat videozáznam. Být svědkem jeho letu musí být zajímavý zážitek. Podle dostupných informací tento MAV (Micro Air Vehicle) důvěrně připomíná velkou vážku anebo kobylku, které poletují v podobně hlučném stylu.

Zvětšit obrázek

Guido de Croon s mazlíkem. Kredit: MAV Lab/ TU Delft.

Nejmenší autonomní dron s mávajícími křídly, jehož tvůrcem je nizozemský vývojář Guido de Croon z Technické univerzity v Delftu, by mohl výrazně ovlivnit naše vnímání každodenních zážitků. Éterický DelFly Explorer z kompozitních materiálů nepochybně najde uplatnění v situacích, kde by nasazení výrazně těžších kvadrikoptér s intenzivně rotujícími čepelemi ohrozilo zdraví či majetek. Pohyb hmyzího dronu zajišťují dvě mávající křídla na každé straně trupu, o celkovém rozpětí 28 centimetrů, která dovedou rychle vytvořit nevelký, ale nezbytný vztlak. Robotické vážky jsou vybaveny dvěma videokamerami, které vytvářejí obraz podobný trojrozměrnému lidskému vidění, který jim umožňuje orientovat se v prostředí.

Zvětšit obrázek

DelFly Explorer, o váze 4 listů běžného papíru. Kredit: TU Delft.

DelFly Explorer není úplně nejmenším dronem s třepotajícími křídly, například ladné robovčelky (RoboBee) z Harvardu váží jen 80 miligramů. Jenže se za nimi také táhne kabel, který jim poskytuje energii i řízení. Do autonomního provozu mají hodně daleko. Explorer má oproti tomu vlastní maličkou lithium‑polymerovou baterii, která mu poskytuje energii na cca 9 minut letu.

Zvětšit obrázek

DelFly Micro, podle Guinnessovy knihy rekordů nejmenší létající stroj vybavený kamerou. Kredit: Cdewagter, Wikimedia Commons.

Má i vlastní mikropočítač, který zpracovává zrakové vjemy, řídí let a vyhýbá se předem neznámým překážkám. Kromě toho má ještě k dispozici zmíněné videokamery, gyroskopy a také přesný barometr pro určení výšky, v níž dron právě poletuje.

Co s takovým autonomním hmyzím dronem? Lze s ním pořizovat velice cool záznamy sportovních akcí, live koncertů nebo třeba historických rekonstrukcí bitev, řekněme z hmyzí perspektivy. De Croon si představuje, jak Explorery poletují ve sklenících a hlídají kvetení květů či zralost plodů. Také by z nich prý mohly být autonomní poletující víly v zábavních parcích. Šikovné autonomní drony lze použít i v blízkosti dolů a lomů, kde není radno používat ovládání rádiem a také uvnitř železobetonových budov či hromad trosek, kde zase rádiové řízení nefunguje. Příletu rojů autonomních hmyzích dronů velikosti vážek, brouků, čmeláků či much, teď podle De Croona brání hlavně krátká výdrž malých baterií. Uvidíme, co přinese intenzivní výzkum v tomto směru.