Bádání o živém je nikdy nekončící seriál, který se může směle měřit i s tou nejabsurdnější telenovelou. Já vím, že „něco takového“ čtenář Osla zásadně nesleduje, ale nepustili jste si to někdy omylem při žehlení? A připadalo vám, že jeden díl popírá druhý, zdánlivě marginální postavy náhle vystoupí na světlo a otočí smysl příběhu, věčné štěstí, které se zdálo být na dosah Fernandovy ruky se najednou odsouvá do nedohledna páté série?

            Nabízím vám stručný obsah několika dílů vědeckého seriálu o srdci a kmenových buňkách. Snaha opravit srdce poškozené infarktem kmenovými buňkami není  žádnou novinkou. Nejdostupnější a nejprozkoumanější dospělé kmenové buňky pocházejí z kostní dřeně. První pokusy na zvířecích modelech a modelkách ukázaly, že tyto typy kmenových buněk dokáží podpořit hojení poškozeného srdce. Nevíme, jakým způsobem kmenové buňky srdce pomáhají opravit. Přesto se množí studie, ve kterých místo potkanů na posunovacím páse šlapou páni po infarktu.  

            V posledních týdnech se objevily dvě podobné studie, které se zaměřily na prozkoumání toho, co se děje s kmenovými buňkami v srdci příjemce. Oba výzkumné týmy, americký i švédsko-německý, použily kmenové buňky kostní dřeně s vneseným genem pro zelený flourecenční protein (green fluorescent protein = GFP). Pravidelní čtenáři Osla už vědí, že je to oblíbený způsob značení. Buňky, které vyrábějí tuto bílkovinu (původem z medůzy), pod UV světlem svítí zeleně. Vědci implantovali takto upravené kmenové buňky do srdcí zvířat poškozených infarktem. A protože použili laboratorní zvířata (No fuj, taková hanebnost, jakoby to nešlo udělat na lidech!), mohli jejich hojící se srdce v různých intervalech rozřezat a identifikovat zeleně svítící buňky. Aby zjistili, jestli se kmenové buňky změnily na regulérní buňky myokardu, obarvili tkáň také fluorescenčními protilátkami, které rozpoznávají typické srdeční bílkoviny.

Konec tohoto dílu seriálu vyniká krásnými barevnými obrázky, nicméně jejich význam je spíše varovný. Kmenové buňky se usadily v poškozeném srdci jen přechodně. Během měsíce klesl počet zeleně svítících buněk na minimum. Navíc se ukázalo, že „zelené“ buňky v srdci nesou pouze znaky krvetvorných buněk a přeměna na myokard se nekoná. Evropský tým Stena Jacobsena našel ještě něco navíc. Pozorovali několik buněk, které svítily zeleně a zároveň nesly znaky buněk srdečního svalu. Žádný překvapivý happy-end se ovšem nekoná, tyto buňky vznikly splynutím kmenových s místními. Ano, něco podobného jste už četli. Pomůžu vám, splývání implantovaných a příjemcových buněk se objevilo v seriálu „Oprava orgánů kmenovými buňkami“ v dílu „Játra“.

Co a jak tedy pomohlo srdcím po infarktu v předchozích studiích získat ztracenou kondici? Odpověď je prostá – těžko říct. Dnes v tomto bodě končí věda a začíná tenký led  spekulací a hypotéz. Pokusy, ve kterých se sledovalo zlepšení srdečních funkcí, byly postaveny tak, že mezi aplikací buněk a testy zdatnosti uplynula doba řádově měsíců. Vedle toho se zde zmiňované publikace zabývají osudem implantovaných buněk během prvních týdnů po zákroku. Mohou pojítkem mezi těmito dvěma typy studií být ony fúzní buňky? Spontánní splývání buněk se vyskytuje v embryonálním vývoji, vzniká tak třeba placenta nebo kosterní svalstvo, ale ve slušných dospělých tkáních je splývání věc krajně podezřelá. Troufnete si odhadnout, jestli je fůze kmenových buněk z dřeně s buňkami místními přirozeným jevem, o kterém jsme dosud neměli ponětí? Nebo je to znamení toho, že cesta opravy orgánů kmenovými buňkami vede do pekel? A tušíte, koho si vezme José a s kým se María navždy rozhádá?

Kardiomyocyt původem z darovaných buněk kostní dřeně. Zelené barvení je green-flourescent protein, kterým  byly označeny darované buňky. Červeně je obarven a-actinin, jeden ze znaků buněk srdečního svalu.