Je to jako příběh z červené knihovny materiálů. Slavný a všemi respektovaný grafen je hydrofobní, tedy štítí se vody jako čert kříže. Odpuzuje ji ze všech sil.
Přesněji řečeno, většinou ji odpuzuje. Jenže, u grafenu je leccos jinak, než jak to na první pohled vypadá. Extrémně tenké nanokapiláry vyrobené z grafenu vodu naopak divoce milují. Nasávají vodu až s překvapivou intenzitou, pokud je vrstva vody tenká stejně jako grafen, čili jedinou vrstvu atomů.
Nanokapiláry, které mají šířku jediného atomu, lze vyrobit jednoduše a levně skládáním vrstev oxidu grafenu přes sebe. Oxid grafenu je historická přezdívka, ve skutečnosti jde o grafen prošpikovaný hlavně epoxidovými můstky, hydroxylovými a také karboxylovými skupinami. Struktura výsledného mnohovrstvého materiálu připomíná perleť a je podobně odolná. Zní to jako magie, ale před dvěma lety Rahul Nair a Andre Geim z Manchesterské univerzity zjistili, že tenké membrány z mnohovrstvého oxidu grafenu jsou zcela neprostupné pro všechny plyny, s výjimkou vody. Jsou neprostupné i pro helium, které je ze všech plynů vůbec nejtěžší zastavit. Zato voda, ta projde vrstvami oxidu grafenu jako nic.
Stejný tým vědců v čele s Nairem a Geimem teď v časopise Science publikoval výzkum mikrometrových membrán, vyrobených vakuovou filtrací ze suspenzí oxidu grafenu, v roli filtrů schopných oddělit vodu. Ukázalo se, že takovými membránami projdou jen molekuly či částice menší než 9 angströmů, čili 9 krát 10 na mínus 10 metru. Filtry z oxidů grafenu jsou také velice přesné a velice rychlé.
Materiál z vrstev oxidu grafenu funguje jako „iontová houba“. Nanokapiláry vycucnou ionty jako extrémní vysavače a velmi rychle vytvoří dramatický rozdíl mezi koncentrací ve vnitřku iontové houby a koncentrací ve vnějším prostředním.
Milostná pletka grafenových nanokapilár s vodou zaujala vědce i vývojáře. Určitě ji bude možné využít v nových technologií filtrování či odsolování. Autoři objevu se netají smělými plány. Chtějí zmenšit průměr nanokapilár pod 9 angströmů, aby mohli filtrovat soli ze slané mořské vody a v tom směru si věří. Jejich vysněným cílem je filtrovací zařízení, které vyrobí sklenku pitné vody z mořské vody po pár minutách ručního pumpování. Prý už to vůbec není science fiction.
Literatura
University of Manchester News 14. 2. 2014, Science 343: 752-754.
Zázrak upcyklace: Z neoblíbených mikroplastů lze udělat žádaný grafen
Autor: Stanislav Mihulka (18.08.2024)
Exotický supravodič je možné ovládat magnetickým polem
Autor: Stanislav Mihulka (20.04.2024)
Podivuhodný zlaten je novým želízkem v ohni 2D materiálů
Autor: Stanislav Mihulka (18.04.2024)
Magie fyziky: Plátek grafitu levituje, aniž by potřeboval energii
Autor: Stanislav Mihulka (10.04.2024)
Cukrbeton z cukrové třtiny poráží tradiční beton
Autor: Stanislav Mihulka (07.02.2024)
Diskuze:
Vyrobit skleničku pitné vody z mořské...
Jan Novák9,2014-02-18 08:36:58
Není vůbec žádné scifi,
"At 2.5 pounds, this is the smallest hand-operated emergency desalinator (water maker) in the world. While extraordinarily compact in size, the PUR Survivor 06 makes an ounce of drinking water in less than 2 minutes (nearly 2 pints per hour) using a hand pump"
http://www.landfallnavigation.com/-sas07.html
A není trochu problém
Jan Kment,2014-02-16 17:41:36
vytvořit jednoatomární vrstvu vody? Nerad bych se pletl, ale mám za to, že s vodou s nulovým povrchovým napětím by se kamarádil leckterý hydrofobní materiál. A také to filtrování asi nebude právě rychlé???
grafen je hydrofobní, oxid grafenu už není grafen
Josef Hrncirik,2014-02-16 11:04:52
a tudíž je hydrofilní až dokonce katex. Potom po jednoduché výměně iontů z mořské vody dostanou slabou HCl na čištění WC. Kdyby na epoxidy navěšeli aminy, dostali by anex, kterým by mohli kyselinu zneutralizovat, ale pak by museli iontoměniče vyhodit nebo pracně regenerovat. Pro reverzní osmózu je lepší jen vysoká polarita bez iontoměnivosti, ev. po zablokování vícemocnými ionty do stabilního stavu. Určitě to propouští helium, avšak pomalu.
Diskuze je otevřená pouze 7dní od zvěřejnění příspěvku nebo na povolení redakce