Média teď přetékají nejstarší hvězdnou vesmíru. Zní to dobře, skoro jako objev století. Pravověrný čtenář OSLA si ovšem jistě vybaví, že jsme o nejstarší hvězdě psali loni a že její věk poněkud převyšoval stáří čerstvé nejstarší hvězdy. Jak to tedy je? Které hvězdě patří trůn nejstarší hvězdy ze všech?
Kdo ví a je to vlastně úplně fuk. Zpravodajské servery obvykle přejímají zprávy jako roboti, aniž by je zajímalo, co se v nich vůbec píše. Objev nejstarší hvězdy zní atraktivně, automaticky dostane přezdívku „hvězda Metuzalém“ a je hotovo. Zároveň jde ale o docela zajímavý astronomický fenomén. Máme tu hvězdy, jejichž věk se velmi těsně blíží stáří známého vesmíru.
Ve skutečnosti je pochopitelně velice obtížné zjistit, která hvězda ve vesmíru je úplně nejstarší, přestože taková hvězda (nebo hvězdy) nepochybně existuje. Stejně jako je dost obtížné odhalit nejstarší trs trávy na louce, i když by to teoreticky jistě šlo. Naše měření jsou stále dost nepřesná, používáme modely evoluce hvězd, které nemusejí být úplně výstižné a hlavně zatím svými přístroji obsáhneme velmi nepatrnou část hvězd ve vesmíru. V takové situaci vlastně vůbec nemá smysl se dohadovat o to, která hvězda je nejstarší. Na druhou stranu, který astronom by nechtěl ulovit rekordní hvězdu?
V roce 2007 se díky týmu Anny Frebel, tehdy z Texaské univerzity v Austinu, na dlouhou dobu stala nejstarší hvězdou HE 1523‑0901, červený obr ze souhvězdí Vah, vzdálený cca 7 500 světelných let. Astronomové jeho stáří odhadli na 13,2 miliardy let, plus mínus 0,7 až 2,7 miliardy let. V roce 2013 jsme se i na OSLU podivovali nad podobrem HD 140283, který je rovněž v souhvězdí Vah, tentokrát ale ve vzdálenosti pouhých 190 světelných let. Howard Bond z Pennsylvánské státní univerzity s kolegy odhadli jeho stáří na 14,46 miliardy let, plus mínus 0,8 miliardy let. Hvězda se středním odhadem věku přesahujícím stáří vesmíru, navíc v naší bezprostřední blízkosti, si pochopitelně získala značný respekt. A taky vzbudila oprávněné pochyby.
Teď tu máme hvězdu s uživatelsky kouzelným jménem SMSS J031300.36‑‑670839.3 z oblasti mezi Velkým a Malým Magellanovým oblakem. Autory objevu jsou Stefan Keller z Observatoře na Mount Stromlo, Australské národní univerzity a jeho spolupracovníci, mezi nimž se vrací na scénu i Anna Frebel. Vědci k tomu využili automatický optický teleskop SkyMapper Observatoře Sidding Spring v Novém Jižním Walesu. Hvězda je vzdálená 6 tisíc světelných a mělo by jí být kolem 13,7 miliardy let.
Budiž, je to jedna z nejstarších známých hvězd. Pozoruhodná je ale hlavně svým chemickým složením. Obsahuje úžasně málo železa, maximálně tak jednu desetimilióntinu podílu železa na Slunci. Zároveň má tisíckrát víc uhlíku než železa, také nějaký hořčík a vápník. Podle Kellera a spol. jde o rannou hvězdu populace II, která vznikla z materiálu okořeněného jedinou supernovou s relativně nízkou energií exploze. Není vyloučeno, že hvězdy populace III nebyly tak extrémně ohromné a horké, jak si je obvykle představujeme, takže možná také nebyly tak krátkověké. Pokud se Keller a spol. nepletou, tak bychom déle žijícími hvězdami populace III mohli vysvětlit třeba i záhadu s chybějícím lithiem ve vesmíru.
Literatura
MIT News 9. 2. 2014, Nature online 9. 2. 2014, Wikipedia (HE 1523-0901, HD 140283, SMSS J031300.36-670839.3).
Diskuze:
