Získávání kmenových buněk z již diferencovaných dospělých buněk dlouho nebylo nijak snadnou záležitostí. Zatím se umíme dostat několika způsoby k pluripotentním kmenovým buňkám, ale ty totipotentní, ze kterých by mohl vzniknout nový jedinec, se vědcům zatím úplně nedaří. Někteří už jsou možná dost blízko, ale narození nového jedince z přeprogramované dospělé buňky zatím nikdo neohlásil.
Je tu samožřejmě klasická klonovací technika SCNT (přenos jader somatických buněk do buňky vajíčka), která dala vzniknout ovci Dolly, nicméně není příliš účinná a její použití u lidí je eticky značně kontroverzní. Proto se svět obrátil na cestu získávání kmenových buněk, kde vajíček netřeba.
S prvním průlomem přišel v roce 2006 Šinja Jamanaka , který vytvořil první indukované pluripotentní kmenové buňky (iPSC) pomocí genetické modifikace dospělých somatických buněk. Jamanaka použil k přenosu jeho slavných čtyř faktorů do buňky jako nosič virus, který do genomu zapsal na libovoná místa geny k tvorbě těchto faktorů. Takto vytvořené pluripotentní buňky zvlášť trpěly náchylností k rakovině a navíc byly geneticky modifikované, což pro lidi použít nelze.
Později (duben 2009) se zjistilo, že k přeprogramování dospělé buňky stačí opakované vystavení Jamanakovým faktorům v chemicky upravené podobě, takže se lze obejít bez virového vektoru a genetických mutací.
Źádný z těchto přístupů ovšem nebyl příliš efektivní, co se týče „výtěžnosti“.
Poměr výkon/cena se podařilo letos (2014) v lednu významně vylepšit Japonce Haruko Obokata, která přeprogramovala dospělé buňky vystavením stresu (kyselému prostředí). Zde již je výtěžnost podstatně lepší - až 2/3 buněk se přemění, nicméně k narození nechimerické zdravé myši se zatím nedopracovala.
Histony z varlat
Šunsuke Išii z výzkumného ústavu RIKEN se s kolegy pokusil identifikovat molekuly, které umožní savčímu vajíčku prodělat kompletní přeměnu na totipotentní kmenovou buňku. To je mechanizmus, který stojí za přirozeným oplodněním i za klonováním technikou SCNT. Zaměřili se na dva histony nazývané TH2A a TH2B, které se vyskytují v buňkách varlat. Histony http://en.wikipedia.org/wiki/Histone jsou přítomné v buněčném jádru a je jich spousta druhů. Jsou něco jako špulky, na něž se navíjí DNA, aby nezabírala moc místa. Mají ale vliv i na expresi genů.
Právě zveřejněnou studií se podařilo dokázat, že tyto dva již zmiňované histony pracují v tandemu, přičemž do vajíčka doputují se spermií a zde se významně podílí na vzniku zygoty. Na geneticky „vyknokautovaných“ myších bylo ověřeno, že se bez TH2A a TH2B oplodnění nekoná.
Přidání histonů TH2A a TH2B do Jamanakova reprogramovacího koktejlu zvýšilo úspěšnost přeprogramování dospělých buněk zhruba dvacetkrát a zrychlilo celý proces zhruba trojnásobně. Navíc vyšlo najevo, že TH2A a TH2B mohou úspěšně nahradit dva Jamanakovy faktory (Sox2 a c-Myc).
Závěrem
Išii věří, že TH2A a TH2B mohou významně přispět k vytvoření techniky vedoucí k získání nového jedince z dospělé somatické buňky.
Vzhledem k tomu, že v době zahájení jeho výzkumu neměl Išii nejspíš ponětí o objevu, který se rýsuje ve vedlejším oddělení, je jasné jeho zaměření na Jamanakovy iPSC. Bude zajímavé sledovat, jestli tento přístup vyzkouší i na buňkách z dílny Haruko Obokata.
Zdroj: Cell
_____________________________________________________
Poznámka: K těmto převratným poznatkům z oblasti kmenových buněk hodláme vyzpovídat v jednom z dalších článků Jaroslava Petra. Pokud nám pošlete nějaké dotazy, přidáme je k těm našim.
Mračna nad Haruko Obokataovou
Autor: Josef Pazdera (19.02.2014)
Buňky STAP
Autor: Redakce (11.02.2014)
Terapeutické klonování úspěšné u makaka
Autor: Jaroslav Petr (21.06.2007)
Diskuze: