Mravenci jsou fascinující. Stačí chvilku pozorovat provoz na jejich cestách, o monumentálních mraveništích anebo mrazivých bojištích mravenčích válek ani nemluvě. Není těžké poznat že patří mezi blanokřídlý hmyz, přesto ale stále ještě míváme nutkání je vidět jako zrcadlo lidské společnosti. Už z napínavých dětských thrillerů ze života hmyzu s Ferdou Mravencem důvěrně známe pozoruhodné sociální strategie některých mravenců, kteří si založili živobytí na přepadání a terorizování jiných mravenců. Když táhnou krajem otrokářské výpravy mravenců rodu Polyergus (anglicky Amazon ants), které mohou zahrnovat až tisíce mravenčích vojáků, tak se před nimi třesou mraveniště otročených mravenců (rodu Formica) široko daleko. Jde to ale i jinak, nenápadněji, minimalisticky a velmi efektivně.
Kredit: S. F.
Tým, který vedla Susanne Foitzik z Univerzity Johannese Guteberga v Mohuči, nedávno objevil a popsal nový druh otrokářského mravence Temnothorax pilagens. Latinský název druhu je přitom odvozený od slova pilere, tedy drancovat, plenit. Hezky česky by to mohlo být třeba mravenec drancíř. Mravenčí drancíři jsou velcí jen kolem 2,5 milimetru a otroky loví na pár čtverečních metrech lesního porostu. Cílem jejich výprav jsou drobná mraveniště jejich blízkých příbuzných, mravenců druhů Temnothorax longispinosus a Temnothorax ambiguus, která se nacházejí například v dutých oříšcích či žaludech. Zotročovaní mravenci si svá hnízda opevňují jako středověké hrady, do nichž se lze dostat jediným vchodem o průměru kolem 1 milimetru. Dovnitř se nedostane žádný velký nepřátelsky naladěný mravenec.
Mravenci drancíři jsou ale drobní, takže se při útoku na mravenčí hrady dovnitř dostanou velmi snadno. Průměrné komando drancířů tvoří čtyři mravenci, přičemž jedním z nich je vždy zvěd, který nešťastné mraveniště objevil. Jejich nájezdy jsou nesmírně úspěšné. Útok běžných otrokářských mravenců na mraveniště obvykle proběhne jako brutální řezničina s mnoha mrtvými na obou stranách. Ne tak u mravenců drancířů. Jejich útok, to je precizní stealth akce, při níž přepadové komando pronikne dovnitř a využije maskovací obleky – rafinovanou chemickou kamufláž na kutikule, která obráncům znesnadňuje poznat cizince. Napadení mravenci někdy vůbec nezareagují a útočníci si z mraveniště poklidně odnesou larvy a odvedou případné zajatce. Drancíři v takovém případě nechají zbylé otročící mravence naživu, aby je mohli přepadnout zase příště.
Pokud mravenci v napadeném mraveništi útočníky rozeznají, což bývá například tehdy, když je s nimi královna, obvykle si tím podepíšírozsudek smrti. Drancíři obdivuhodně ovládají svá žihadla a dovedou s nimi přesně zasáhnout místo na hrdle obránců, kde je měkká tkáň. Dobře mířený zásah žihadlem přitom znamená okamžité ochrnutí a většinou i rychlou smrt. Když se obyvatelé napadeného hnízda brání, tak se jejich ztráty pohybují mezi 5 a 100 procenty, zatímco útočníci obvykle žádné padlé nemají. Na východním pobřeží severu USA a jihu Kanady to podle všeho v lesích, křovinách a parcích, mezi ořechy a žaludy žije jako na divokém Západě v jeho nejlepších letech.
Objev nového otrokářského mravence pro OSLA komentuje Petr Klimeš, vedoucí Laboratoře ekologie a evoluce sociálního hmyzu, Entomologického ústavu Biologického centra AV ČR v Českých Budějovicích:
U eusociálního hmyzu, jako jsou mravenci, se velmi často objevuje nejrůznější podvodné chování, od občasného kradení potravy, přes vraždy cizích mravenců a plundrování jejich hnízd, až po chování otroků. Zvláště nápadná je duloze, kdy jde již o klasické otroctví, kdy přeživší mravenci poslouží svým podmanitelům jako levná pracovní síla. Vždyť analogie mravenčích a lidských společenstev nepřestává vzrušovat lidstvo samo a jeho umělce již od dob starověku. Rovněž kombinace chemické manipulace a důmyslného násilí je mezi mravenci poměrně běžná.
Kredit: EntÚ BC AV ČR.
V tomto ohledu není nově objevený mravenec zase tak výjimečný, I nezanedbatelná část českých druhů mravenců praktikuje otrokářství a přizpůsobuje tomu svoji morfologii. Naopak výjimečné je, že jinak strohý taxonomický článek, kde je zajímavé chování mravenců nového druhu Temnothorax pilagens zmíněno jen velice letmo, doplňuje velmi zajímavý příběh, který stojí za to mnohem víc rozvinout. Laboratoř Susanne Foitzik je naštěstí proslulá mnoha experimenty s chováním mravenců, a tak můžeme určitě čekat ještě mnohem detailnější odhalení triků, jakými si drobný plundrující mravenec podmaňuje své příbuzné.
Pleuni S. Pennings, Postdoc, Stanford University http://pleunipennings.wordpress.com/
Kredit: Bernhard Meise
Literatura
Pensoft News 9. 1. 2014, ZooKeys 368: 65-77.
Tobias Pamminger, Susanne Foitzik, Dirk Metzler, Pleuni S. Pennings
which can be found here: http://arxiv.org/abs/1212.0790
Pleuni S. Pennings, Postdoc, Stanford University http://pleunipennings.wordpress.com/
Evoluce společenského hmyzu: Jak vzniklo mraveniště?
Autor: Pavel Houser (17.03.2005)
Diskuze:
