Bouřlivé objevování cizích planet mocně pohání naše touha najít další planetu s životem, ať už by byl jakýkoliv. Vzhledem k neschopnosti k takové planetě doletět se v tom zřejmě zrcadlí především náš vrozený sklon ke šmírování. Ale budiž, jako motivace k průzkumu blízkého vesmíru to není zase tak špatné. Až doposud jsme intuitivně hledali dvojče Země, očividně s dětsky naivní nadějí, že tam nalezneme někoho jako jsme my. Naše zkušenost s obydlenými planetami zahrnuje pouze Zemi, tak je hledání jiných Zemí pochopitelnou volbou. Ve skutečnosti to ale můžeme mířit poněkud vedle.
Myslí si to René Heller z McMasterovy univerzity v kanadském Ontariu a John Armstrong z Weberovy státní univerzity v utažském Ogdenu, podle nichž hledáme planety obydlené životem špatně. Země prý nemusí být tím nejlepším z možných světů pro život našeho typu. Naše pátrání by mělo zahrnovat především takzvané superobyvatelné světy (superhabitable worlds).
Heller a Armstrong si je představují jako super Země (ve smyslu popisu velikosti planety), dvakrát až třikrát hmotnější nežli naše planeta, a zároveň mnohem méně hornaté. Také by mohly být starší než Země, tedy starší než čtyři a půl miliardy let. Autoři poukazují na to, že Země ve Sluneční soustavě očividně obíhá kolem Slunce poblíž vnitřního okraje obyvatelné zóny, kde může být na povrchu terestrické planety kapalná voda, a už jenom proto obyvatelnost Země určitě nebude ideální. Superobyvatelný svět by podle Hellera s Armstrongem měl být pokrytý větším počtem mělčích moří, což by mělo fungovat jako spolehlivější globální termostat, schopný zabránit dobám ledovým.
Země je oproti tomu zaplavena menším počtem rozlehlých a relativně hlubokých oceánů. A také právě žijeme v třeskutém cyklu ledových dob. Superobyvatelná planeta by měla disponovat i solidním magnetickým štítem, který by ji spolehlivě ochránil před všudypřítomným kosmickým zářením.
Autoři doporučují, aby astronomové při hledání obyvatelných a případně obývaných světů posunuli ohnisko zájmu na superobyvatelné světy nebo aby je alespoň brali v potaz jako slibnou alternativu ke dvojčatům Země. Podle Hellera a Armstronga s objevováním nových a nových cizích planet už pomalu začíná být statisticky nepravděpodobné, že by všechny ty planety byly pusté a prázdné. Poprvé ve své historii máme příležitost skutečně hledat potenciálně obyvatelné světy. Teď je to jenom otázkou času, kterého je stále větší nedostatek. Při výběru hvězdných systémů k pozorování jistě nebude od věci důkladně zvážit, co vlastně budeme hledat.
Heller vnímá jejich studii jako pouhý začátek debaty o obyvatelnosti planet a superobyvatelných světech. Přece jenom žijeme na Zemi a naše dosavadní představy o velkých terestrických planetách jsou do značné míry divokým teoretizováním. Zkušenost zároveň praví, že když jsme si zvykli hledat dvojčata Země, nebude úplně snadné zvyky změnit a cílit hlavní proud snažení jinam. Na druhou stranu, Heller a Armstrong považují za nejlepší kandidáty na hvězdy systémů se superobyvatelnými světy oranžové trpaslíky spektrální třídy K. Takové hvězdy zůstávají stabilní o hodně déle, než hvězdy typu Slunce, cca 15 až 30 miliard let. A co je ještě lepší, jednoho takového oranžového trpaslíka máme za humny. Alfa Centauri B je od nás vzdálená zhruba 4,4 světlených let.
Literatura
Mc Master University Daily News 3. 2. 2014, Astrobiology 14: 50-66, Wikipedia (Circumstellar habitable zone).
Videa: European Southern Observatory (ESO) , Space Rip
Videa: European Southern Observatory (ESO) , Space Rip
Diskuze:
Není pravda,
Vladimír Wagner,2014-02-06 19:47:20
že by astronomové hledající obyvatelné exoplanety necílili na superzemě (tedy planety dva až třikrát větší než Země). Pravě naopak. Před více než půlrokem jsem psal v článku o mezihvězdných letech http://www.osel.cz/index.php?clanek=7031, že nejperspektivnější cíle pro nejbližší mezihvězdné lety právě superzemě v blízkosti červených trpaslíků (těch je totiž v našem nejbližším okolí nejvíc). Právě superzemě má větší šanci vytvořit v daném případě dostatečné magnetické pole pro ochranu před zářením. Takže jsem o těchto možnostech psal již před publikací článku Hellera a Amstronga :-)) Ale nebylo to z mé hlavy. Astronomové to rozebírají už dlouho :-))
Myslím ale (po přečtení originálního článku Hellera a Amstronga), že problém, který nadhazují autoři článku je jinde než vyplývá z populární reprodukce zde. Není to ve velikosti planety, ale v tom, že definice obyvatelnosti planety používaná v současné době nemusí být správná. Dnes je hodně zaměřena na zónu okolo hvězdy, ve které zářivý výkon dopadající na planetu umožňuje existenci vody v tekutém stavu. Zdroje tepla však nemusí být pouze z hvězdy. Třeba měsíc ohřívaný slapovými silami může mít také vodu v tekutém stavu a může být obyvatelný i v případě, že spolu se svou planetou leží mimo "obyvatelnou" zónu dané hvězdy. A někdy by mohly být podmínky na planetě i vhodnější pro život než u Země (autoři tak mluví o "superobyvatelných" planetách). Ty nemusí být větší než Země. Je sice pravda, že autoři pak popisují, jako jeden z příkladů možných "superobyvatelných" planet tu, o které jste četli v tomto příspěvku Osla. Ale superobyvatelná planeta může být i jiná, nemusí to být superzemě.
Dovolím si opačnou úvahu:
Jan Šimůnek,2014-02-06 10:31:23
Nevedlo by superpřátelské prostředí "superzemě" k tak malé míře stresu, že by vůbec nenastal selekční tlak, vedoucí ke vzniku myslících bytostí (nebo obecně už tvorů, mentálně výkonných na úrovni opic)?
Daniel Konečný,2014-02-06 10:48:00
Asi by byl vyvoj opravdu pomalejsi, ale jisty tlak by vytvareli dravci.
"Pratelske" prostredi neni duvod, aby se nevyvinuli. Zde na zemi zivot vyuziva kazdy zdroj, vcetne zivota jineho.
Jc Bill,2014-02-06 11:57:20
Kdyby měli tlak obstarávat pouze dravci, tak rychlé nohy vždy porazí mozek. Něco tak výživově neefektivního a univerzálního se vyplatí jen v případech životní nutnosti obstát v rozmanitých stresujících podmínkách. Od jisté úrovně složitosti si sice stresy druh obstarává především svépomocně, ale v historii našeho druhu i tak rozmanitost prostředí fungovala například jako motivace pro obchod. Na mnohem stabilnějších světech by snadno nejvíce motivovaným druhem co do intelektu mohl být nějaký strom, neboť cykly okolo hemžící se žoužele by působily aspoň trochu akčně a přitom systematicky.
Ideální stresové podmínky
Vojtěch Kocián,2014-02-06 13:16:34
Zásadní problém je, že nevíme, co jsou to ideální stresové podmínky pro vývoj inteligence a za ideál bereme Zemi. Příliš stresu také nesvědčí, protože to může vyvíjející se inteligenci pohřbít už v zárodku. Je možné, že Země je v tomto ohledu k životu moc krutá. A nebo naopak. Bez dalších vzorků k průzkumu se to dá zjistit obtížně.
červená královna
Jiří Novák,2014-02-07 17:30:04
Jistě, anorganické podmínky hrají svou roli, ale ještě důležitější jsou myslím ty organické. Organismy si sobě navzájem vytvářejí selekční tlak. Vizte červenou královnu. A vizte tropy a subtropy na Zemi. Teoreticky ideální pohostinné prostředí. Ale stačí, aby vzniknul vztah parazit-hostitel, producent-konzument, nebo jenom dva konkurující si komenzálové a už to jede.
Jc Bill,2014-02-07 23:06:58
Pralesy, jak je známe, nejsou poslední dobou (2.58 milionu let) nic moc stabilního. Přes oprávněnou výtku, že jsou naše odhady naprosto geocentrické, si ale dovolím evoluční anekdotu ze stabilního světa. Závody s parazity by tam podobně jako tady mohly vést k pohlavnímu rozmnožování. Jaká je asi šance, že by zbytečně výkonný mozek braly samice nějakého druhu jako sexy handicap: http://en.wikipedia.org/wiki/Handicap_principle
to Marek Fucila
Josef Navrátil,2014-02-06 07:47:19
Nevím jakou "rovnici" máte na mysli ? Popisoval jsem vizi geneze hmoty od jednoduchých struktur ke složitějším strukturám a to tak, že ho pozoruje jeden konkrétní pozorovatel vybraný z kdekoliv ve vesmíru - čili my. Tento vývoj je pyramidální. Znamená to, ( a to já nevím ), že má-li vesmír "všude" současnost "stejnou" jako je zde, ( kterou pozorovat my nemůžeme ), pak jiný pozorovatel na jiném "konci" vesmíru pozoruje také pyramidální vývoj zesložiťovávání hmotových struktur, ale v jiné sestavené posloupnosti. Není možné aby na jiné planetě probíhal přesně stejný vývoj hmotových struktur jako zde na Zemi, tedy stejná srážka Země s nějakým tělesem aby vznikl Měsíc, pak několik dob ledových po celé planetě, pak meteorit který zabil dinosaury, pak stejný náklon zemské osy, pak stejné složení prvků zemské kůry, atd.atd..tomu nemohu uvěřit. Pokud někde ve vesmíru "někdo" pozoruje také genezi hmotového vývoje, pak skončí (skončil už) na posloupnosti a ...a dost.
to : Petr Kuběna
Josef Navrátil,2014-02-06 07:24:05
Neměl jsem na mysli „extrapolaci“. Naopak jsem chtěl říci že geneze vývoje stále složitější hmoty se děje „pyramidálně“. Každý nový ( složitější ) typ hmotové struktury ( jak je známe ze Země ) v té posloupnosti „výroby“ vesmírem se odehrává na stále menším počtu těles ( hvězd i planet ). Dám příklad smyšlený, že posloupnost vývoje, v nějakém stáří vesmíru, dojde až k výrobě kyseliny sírové ; ta se „urodí“ už jen na 15% všech vesmírných těles. Ta ostatní tělesa „zamrznula“ ve vývoji a jejich vývojová posloupnost skončila před kyselinou sírovou. A dost, dál se co do „složitosti“ hmotových struktur nevyvíjí. Vývoj se nyní děje už jen na 15 ti % těles. Tam pokračuje. Dál se urodí další nová hmota, např. chroman draselný ( prostě…něco o kousek složitějšího než byla ta kyselina ), ovšem už zase jen na menším počtu těles. Zbude 14% kde vývoj pokračuje. Pak další nějaká součenina na 13 ti % všech těles a…a tak to pokračuje, že stále složitější hmota se „urodí“ na menším a menším počtu (!) opakuji POČTU těles. To pak je pyramidálním vývojem a taková vize musí končit pouze na jednom „vrcholovém“ tělese. Při takové vizi nelze aby šel vývoj tak že se bílkoviny „urodí“ na polovině planet celého vesmíru a pak zase další složitější bílkoviny zase na 50 ti % všech těles a pak ryby také na 50 ti % všech těles a pak savci také na 50 ti% všech tělesa a…a pak lidi taky na 50 ti % těchto těles roztroušeno vesmírem. Ne to je vývoj jiný. Něco jako hyperbolický a . b = 1 ; „a“ je počet těles a „b“ je složitost hmotových struktur.
V principu máte pravdu,
Vojtěch Kocián,2014-02-06 08:00:59
ale konstatnty sypete z rukávu stejně jako fanoušci Drakeovy rovnice (to je taky pyramidální struktura podobného typu). Nemůže být náhodou vrchol pyramidy podstatně výš, než jsme my, kteří se můžeme držet na její stěně ve snaze dostat se výše a zároveň nesklouznout dolů?
Pyramidální vrchol
Josef Navrátil,2014-02-06 08:24:14
Ano, může být pyramidální vrchol výše než je ten náš, to obvšem znamená "v principu" že civilizací je už po vesmíru rozseto mnoho možná miliony. Pokud to tak je už by jsme je některé pozorovali anebo oni nás. Pokud jsou jich miliony a nepozorujeme se navzájem, znamená to - opět principiálně - že se nikdy v budoucnu už neuvidíme. Jakou roli v tom hraje "dilatace času" o tom nutno přemýšlet...
Kolik je civilizací ve vesmíru.
Klimakn Abcd5,2014-02-05 23:44:12
Pokusím se objasnit svůj názor na tuto otázku. Dle dostupných odhadů je v nám známém vesmíru 1x10na23 objektů.
Budu redukovat :
- objektů vhodných pro život : 1/10000
- skutečně vznikne život /primitivní na úrovni bakterií, virů/ : 1/100
- vyvine se život ve složitější formu / na Zemi trvalo 3 miliardy let/ : 1/1000000
- vyvine se rozum do základní formy /beru jako nejnižší úroveň Zemi/ : 1/1000
Z této úvahy vyplývá, že zbude cca 100 milionů objektů kde je rozumný život, stejné nebo vyšší úrovně. To představuje cca 1 inteligentní civilizace připadající na 1000 GALAXIÍ. Na tuto vzdálenost je komunikace rychlostí světla naprosto nedostatečná a navázání kontaktu prakticky nemožné. Můj názor je, že nenajdeme jinou civilizaci, dokud se nebudeme schopni přemisťovat v prostoru nesrovnatelně vyššími rychlostmi než je rychlost světla. Nepochybně jsou civilizace, které to dokážou, ale těch je zase mnohem méně a vzdálenost mezi nimi je podstatně větší. Závěrem bych pouze uvedl mou představu nebo spíš tajné přání. Nejspíš figurujeme někde ve vesmíru na mapě civilizace podstatně vyšší nežli jsme my, máme tam někde možná zapíchnutý "žlutý špendlík". Větší zájem o nás nejspíš není. Ostatně, co by si s námi povídali? Zajímá snad nás jaké problémy má mořský ježek? Dokážemem pochopit jeho filosofii, pohovořit s ním o problému -)?
Ve vesmíru jsme jediní
Josef Navrátil,2014-02-05 18:59:43
O tom, že vesmír nemá nikde střed, že se jeho prostor rozpíná v každém bodu prostoru, o tom nikdo nepochybuje, chápe to i prostý laik. Ovšem jinou otázkou pro úvahou ( byť nepochybně spekulativní ) je logická rozvaha nad tím jak to je se „zesložiťováváním“ hmoty od počátku vzniku Vesmíru ( v průběhu stárnutí vesmíru ). Soudobé poznatky kosmologie jsou už natolik silné, že dovolí tvrdit, že hned po Velkém Třesku ( v prvních sekundách existence vesmíru ) žádný složitý živý organizmus neexistoval a …a ejhle, po jisté době, tj. po 14,24 miliardách let od zahájení plynutí času ( což je krátký konečný časový interval vůči nekonečnému stáří, ke kterému Vesmír spěje ) je tu najednou život. Co je mezi tím ? O zesložiťovávání hmotových struktur lze poměrně snadno spekulovat …a to docela zajímavě : ( Čtenář určitě pochopí a promine, že posloupnost, kterou uvedu, je zjednodušená a čísla také vymyšlená pro názornost a úmysl té ukázky )
Po Velkém třesku je tu stav hmoty ( té je od samého počátku prýý 10ˆ53 kg tj. 10ˆ92 kusů entit ) „jako“ fotonová polévka. Ta se postupně mění na stav, v němž jsou elektrony, pak protony a pak neutrony, těch bude už méně cca 80% a 20% zůstane navěky v podobě fotonů. Pak dále v čase se budou k protonům družit elektrony a vznikne první druh atomů – vodík, toho bude 73% ( a to nafurt , napořád ). Pak se přidá k protonu neutron + elektrony a vznikne helium, bude ho 21% napořád. Zbytek cca 4% hmoty jsou stavy složitější…Pak geneze pokračuje a vznikne postupně celá Mendělejevova tabulka chemických prvků a přitom vždy každého následného prvku bude procentuálně méně a méně. (!) Čím je hmota složitější, tím je jí méně a méně a to v celém vesmíru r o v n o m ě r n ě ! Např. železa bude už jen 7% a zlata 1,1% atd. atd. … stále méně a méně. Pak jsou na řadě sloučeniny jednoduché jako kysličník sýrový, voda, uhličitan sodný a podobně, těch bude už jen 0,008%. Pak přijdou ještě složitější sloučeniny, tj. organická chemie, těch bude už jen 0,0002%, pak anorganická chemie, těch jen 0,0000000002% a…a vždy těchto stavů hmoty, více složité, bude po celém vesmíru rozprostřeno rovnoměrně a jak je vidět tak stále na méně a méně hvězd a začnou se vyskytovat jen na planetách …vybraných kterých bude stále ubývat a ubývat. Takže organických sloučenin bude už ve vesmíru ( cca po 11 ti miliardách let od Třesku ) jen 0,0000000000000002%. No a nyní přichází už jen onen zázračný výtvor vesmíru a jím bude DNA, té bude 0,000000000000000000000000000000002% a živých bytostí bude v celém vesmíru už jen co by na prstech jedné ruky spočítal. A člověk ? …? Ten bude pouze už jen na jedné hmotě, tj. na planetě Zemi. Jinde ve vesmíru není !!! Plyne to z logiky této úvahy o zesložiťovbávání hmotových struktur kdy těch složitějších stále je méně a méně. Kdyby panoval život v podobě člověka ještě někde jinde, pak už by těch tvorů inteligentních muselo být ve vesmíru nesmírně mnoho. Nejsou, už by se pozorovali a ozvali.
Petr Kuběna,2014-02-05 20:40:26
I kdybychom brali tvou nepodloženou extrapolaci, tak by to znamenalo, že +- na každý atom na Zemi by připadala jedna molekula DNA ve vesmíru (podle současných velmi hrubých odhadů).
A tvoje teorie o tom, že by se "někdo ozval" nebere v úvahu neuvěřitelné vzdálenosti i mezi sousedními hvězdami a neuvěřitelně krátký okamžik, kdy se nám mohl někdo ozvat. Pokud bychom si hodně fandili, tak možná posledních dvacet let bychom to možná dokázali rozpoznat. Předpokládejme, že by naši schopnost dokázali rozpoznat oni a že by o nás měli zájem, pak by museli být doslova u jedné z nejbližších hvězd.
Navíc mi příjde legrační se považovat za jedinou inteligentní formu života na Zemi - ono z toho totiž vyplývá, že jsme to naprosté minimum, co jde považovat za inteligentní (a ještě ani ne vždy). A něco na tom bude. Nic hloupějšího než my, ani naši předci pár desítek tísíc let nazpět, nedokázalo vytvořit civilizaci. A my se od nich lišíme jen o chlup.
To: Navrátil
Marek Fucila,2014-02-06 00:18:34
"A člověk ? …? Ten bude pouze už jen na jedné hmotě, tj. na planetě Zemi. "
Máte pravdu, pokiaľ je vesmír konečný, tak pravdepodobnosť výskytu druhých ľudí mimo Zem v rovnakej podobe je takmer určite vylúčená. Vaša úvaha ale speje k záveru, že ani my by sme tu vlastne nemali byť. Lenže to vám nesedí s pozorovaním, tak v zmysle "prispôsobím dôkaz tomu, čo chcem dokázať" prichádzate k záveru, že vlastne ľudia by mali byť práve na jednej planéte.
Kde je chyba? Úvahy nie sú dôkazy. Aj myšlienkové experimenty nemusia popisovať realitu, kým ich nepotvrdia pozorovania.
Ste ochotný staviť svoj majetok alebo život na ktorekoľvek číslo vašej rovnice? Ak sa v niektorom mýlite, záver bude úplne iný.
Já a logika jsme na vaší straně
Jaroslav Santner,2014-02-05 17:48:21
Dokonce i zde na Oslu před nedávnem někdo popisoval, jak by měly vypadat planety v obyvatelné zóně a určitě mezi nimi byly i ty, které měly velikost nebo hmotnost dvou až tří Zemí, i když v obou případech jde o něco trochu jiného. Říkejte to ale panu René Hellerovi. Proč se ale nezviditelnit, přestože ta nejprimitivnější kritéria jsou jasná. Dostatek vody a příhodná teplota na povrchu. Nikdo zatím neprokázal, že by na planetě zcela pokryté vodou nemohl být život na vyšší úrovni než na planetě pokryté vodou jen zčásti. Je možné, že pokud by vyspělá civilizace hodnotila Zemi, mohla by konstatovat, že zde v mořích žijí velmi inteligentní a přátelští delfíni a souši obývá agresivní dvounohý tvor, jehož snažení směřuje k přemnožení a sebelikvidaci, což se jako rozumné chování jeví pouze nám- lidem. Ostatní rozumné bytosti ve Vesmíru si o tom myslí svoje a proto k nám létají jen tajně a kamarádí možná raději s perspektivnějšími delfíny.
Nepochybně máte pravdu
Jaroslav Santner,2014-02-05 21:14:39
ale jaksi mimo mísu. V mém příspěvku není o mírumilovnosti ani ťuk. Zřejmě jste se chtěl vyjádřit k něčemu jinému a netrefil jste se. I to se ve vyspělé civilizaci může přihodit. Přesto to celkovou vyspělost civilizace významně nesníží.
Vodní svět a průmysl
Jiří Vyhnalík,2014-02-06 04:24:03
Obávám se, že čistě vodní svět by narazil na problém s vývojem technologií. Obyčejný oheň je v oceánu obtížně realizovatelný. Každopádně by vodní civilizace musela vyvinout technologie pro získávání energie. Tak, aby nebyla odkázána pouze na sílu vlastních svalů. Každopádně i kdyby se jim to povedlo, samotné zahájení kosmických letů by pro ně byl nejspíš ještě tvrdší oříšek, než tomu bylo pro člověka.
Jen jestli si nebudujete lidský svět ve vodě
Jaroslav Santner,2014-02-06 09:36:10
Je opravdu možné, že jsme tak omezení, že si nedokážeme představit jinou civilizaci, než tu naši. Mohu Vás ale ubezpečit, že i pod vodou se vesele sváří plamenem i obloukem. Ve vlnění oceánu je tolik energie, že by ji ani naše civilizace nespotřebovala. Ještě můj dědeček a otec dokázali postavit dům bez jediného hřebíku. To, že jsme tyto dovednosti přestali používat nesvědčí o tom, že jsme na vyšším civilizačním stupni, ale o tom, že máme technologie levnější a méně náročné na um. Já bych to jejich dílo zopakovat nedovedl. Proto spotřebuji každoročně kilo hřebíků jen na údržbu. Pokud byste se rozhlédl pořádně po našich technologiích, určitě byste zjistil, že nejméně dva státy už hodně dávno zvládly odstartování kosmické rakety pod vodou. Oceány pravidelně křižují jaderné ponorky s mezikontinentálními raketami (což jsou v podstatě stroje, které se na cestě k cíli podívají dost hluboko do kosmického prostoru)a zvládnou odpálení nejen pod vodou, ale i pod arktickým ledem. Taková jaderná elektrárna bude v oceánu provozně jednodušší, než na mořském pobřeží (stejně se jich většina chladí mořskou vodou). Jediný problém je metalurgie. Nejsem však přesvědčen, že se bez ní civilizace neobejde. I naši pozemští předkové se bez ní po většinu života lidského rodu museli obejít. Takže až po stavbu pyramid nemá vodní civilizace ani o jedinou překážku více, než měla civilizace naše.
Ad Jaroslav Santner
Vojtěch Kocián,2014-02-06 22:25:26
Stavba pyramid pod vodou by měla být dokonce snadnější. Stačí, aby zvládli čerpat vzduch pod hladinu do nějakého balónu a mohou přepravovat v podstatě libovolně těžké předměty. Balónový jeřáb ve vzduchu je větší problém.
Obtížnější by mi přišel například rozvoj chemie, ale třeba mám malou fantazii. Odpálit raketu pod hladinou je jedna věc, ale postavit ji tam a naplnit palivem, nebude tak snadné. O problémech s metalurgií jste už psal. Pokud by však obyvatelé takového světa mohli dýchat vzduch nebo si pro pobyt nad hladinou vyvinuli technologii, nemusel by pro ně být takový problém provozovat tyto činnosti na plovoucích platformách stejně jako my některé technologie provozujeme v bazénech s vodou.
V každém případě mi však přijde, že pokud by měl život šanci rozvíjet se jak pod vodou tak na pevnině, byl by různorodější a měl větší šanci vytvořit vyspělou inteligenci.
Ad Vojtěch Kocián
Jaroslav Santner,2014-02-07 17:04:29
Vyrobit raketu pod vodou by bylo asi stejně snadnější, jako vybudování pyramidy pod vodou. V naplnění nemůže být zásadní problém a nakonec ta raketa může lítat na vodu. To je zase jenom náš problém, že musíme rozložit vodu na vodík a kyslík, spotřebovat spoustu energie a s velkými problémy je natlačit do rakety a opět spálit na vodu. Pokud ji rozloží až v raketě nebo využijí vodu k pohonu rakety jiným způsobem ušetří si spoustu problémů. Samozřejmě si jich také hodně přidělají. Jinak s Vámi souhlasím, že synergie obou prostředí je technologickou výhodou.
Myslím že
Jan Kment,2014-02-05 17:32:29
vyšší gravitace by zmenšila výškové rozdíly povrchu, ale taky si myslím že to není jen otázka teplotního rozmezí kapalné vody. Pro život našeho typu by asi teploty nad 40 byly nevhodné. Naopak s vyšší gravitací by se asi zejména hmyz srovnal dobře.
podmienky na planétach
Martin Smatana,2014-02-05 22:42:58
Hmotnejšia planéta by zrejme mala oveľa hustejšiu atmosféru, vietor a voda v riekach by mali väčšiu kinetickú energiu, erózia by pôsobila rýchlejšie.
Predpokladám však, že výškové rozdiely v teréne nezávisia len od gravitácie a jej schopnosti presúvať hmotu bližšie k ťažisku planetárneho telesa, ale aj od protichodne pôsobiacej sily, ktorou je na našej Zemi dosková tektonika a s ňou súvisiace geologické pochody, sopečná činnosť atď.
Pred pár rokmi som videl dokument, v ktorom na základe rozboru lávy andských sopiek vedci tvrdili, že sopky poháňa voda, ktorá sa do podzemia dostala v subdukčnej zóne. Vyplývalo to z izotopového zloženia pary v láve a morskej vody z príslušnej subdukčnej zóny. A ak si všimnete rozloženie sopiek na Zemi, prakticky všetky sa nachádzajú vo vzdialenostiach desiatok alebo stoviek km od mora/oceánu. Ďalej vo vnútrozemí sa ich nachádza len málo. A ak aj na našom území (SR, ČR) kedysi nejaké sopky boli, len čo ustúpilo more Tethys, vyhasli a teraz už len pomaly chladnú a zbrusuje ich erózia.
Nemáme predstavu ako by mohla prebiehať dosková tektonika a sopečná činnosť na planéte väčšej a ťažšej ako Zem. Iste by to záviselo od jej chemického zloženia, ktoré by určovalo viskozitu magmy. Taktiež sa dá predpokladať, že hmotnejšia planéta by mala horúcejšie jadro a tekutejšiu magmu, ale také sĺapové sily napomáhajúce k udržaniu teploty jadra planéty by samozrejme záviseli aj od hmotnosti a vzdialenosti príslušnej hviezdy.
Ako opačný príklad môže poslúžiť Venuša, ktorá je menšia ako Zem a preto má zrejme chladnejšie jadro a viskóznejšiu magmu a nepodarilo sa na nej dokázať doskovú tektoniku, aj keď zlomy sa na nej vysyktujú a aj jej pohoria sú napriek absencii doskovej tektoniky vyššie ako na Zemi. Ale nepôsobí na ne vodná a mrazová erózia.
Hustota
Jiří Vyhnalík,2014-02-06 04:27:58
Záleželo by i na množství železa a těžších prvků. Lze si představit velkou planetu s menší hustotou, než má Země a tedy rozdíly v gravitaci by nemusely být tak velké. Na druhou stranu by technologický rozvoj civilizace na planetě chudé na kovy byl obtížnější.
Nechápu
Vojtěch Kocián,2014-02-05 14:31:16
On někdo zpochybňoval možnost, že by na planetách typu superzemě mohl být život? Jasně, pro média nejsou tak zajímavé jako "dvojče Země", ale vždycky mi ta honba za dvojčetem připadala spíš jako boj s rozlišovací schopností přístrojů než snaha o nalezení živoucí planety.
Pokud však bude větší planeta vytvořená ze stejného materiálu jako Země, bude na povrchu nejspíš silnější vrstva vody - množství materiálu a tedy i vody roste s třetí mocninou poloměru, povrch jen s kvadrátem a většina vody zůstane na povrchu. Kvůli tomu mi mělké oceány u superzemí moc pravděpodobné nepřipadají. Spíš bych se bál, aby nešlo o čistě vodní světy bez pevniny.
Diskuze je otevřená pouze 7dní od zvěřejnění příspěvku nebo na povolení redakce
