Zvětšit obrázek

Co je asi nakoplo? Kredit: Julie Turner/ Vanderbilt University, NASA ESO.

Běžné hvězdy, které spořádaně osvětlují galaxii, se pohybují rychlostí v řádu stovek kilometrů za sekundu. Velmi vzácně ale objevíme hyperrychlou hvězdu (HVS), která si to žene rychlostí tisíců kilometrů za sekundu. Jejich existenci předpověděl v roce 1988 Jack Hills a v roce 2005 Warren Brown s kolegy našli první hyperrychlou hvězdu (HVS 1, The Outcast Star), která si letěla utržená z těsné gravitační kazajky Mléčné dráhy. Doposud jich známe jen pár desítek a astronomové odhadují, že jich v celé Mléčné dráze nebude více jak tisícovka. Pokud se nepletou, tak hyperrychlé hvězdy představují jen zcela nepatrné procento v záplavě všech hvězd Mléčné dráhy.

Lauren Palladino.
Kredit: Vanderbilt University.

Studentka Lauren Palladino z Vanderbiltovy univerzity a její kolegové překvapili účastníky nedávného setkání Americké astronomické společnosti ve Washingtonu objevem zbrusu nového druhu hyperrychlých hvězd. Tyto extrémně rychlé hvězdy jsou přitom značně odlišné od těch původních. Doposud známé hyperrychlé hvězdy jsou modří obři, kteří působí dojmem původu v centru Mléčné dráhy. Palladino a spol. teď ale objevili hvězdy, které jsou hyperrychlé, ale přitom se velikostí zhruba rovnají Slunci a co je ještě víc podivuhodné, žádná z nich nevypadá, že by letěla z galaktického jádra. Takže, co to má být?

Zvětšit obrázek

Kam asi letí? Kredit: Julie Turner/ Vanderbilt University, NASA ESO.

Badatelé objevili nový druh hyperrychlých hvězd při mapování Mléčné dráhy počítáním oběžných drah hvězdy podobných Slunci, v datech Sloanovy digitální prohlídky oblohy. Vedoucí výzkumu Kelly Holley-Bockelmann podotýká, že vykopnout hvězdu z galaxie je ve skutečnosti velice těžké. Pomineme-li vtipný pokus pokročilejší civilizace upozornit na sebe cizí astronomy vystřelován hvězd po Galaxii, tak nejčastějším vysvětlením střelenosti hyperrychlých hvězd bývá kontakt se supermasivní černou dírou v srdci Mléčné dráhy. V takovém případě ovšem dotyčná hvězda poletí směrem od galaktického jádra. Jak už bylo řečeno, hyperrychlé hvězdy Palladinové a spol. létají všude možně, jen ne ve směru od galaktického jádra. Pokud nemají pohon, tak je muselo na jejich ztřeštěnou cestu vykopnout něco jiného. Jenže co?

Zvětšit obrázek

Klasická hyperrychlá hvězda HE 0437-5439, nebo též HVS 3. Kredit: NASA, ESA, G. Bacon (STScI).

Vědci spočítali, že když chce hvězda opustit galaxii, tak musí dostat kopanec, který ji urychlí nejméně na 500 kilometrů za sekundu vzhledem k pohybu galaxie. Taky spočítali, že supermasivní černá díra Mléčné dráhy, která váží stejně jako 4 miliony Sluncí, může za příznivých okolností svou gravitací hvězdu takhle nakopnout. Typickém scénářem zrodu hyperrychlých hvězd je, když se k nenasytnému chřtánu supermasivní černé díry dostane dvojhvězda. Jedna její složka může skončit v černé díře a druhá v tu chvíli vystřelí pryč, coby hyperrychlá hvězda. Takových hvězd jsme znali 18. Jenže teď tu máme 20 dalších hyperrychlých hvězd, na které tento scénář nefunguje.

V I D E O 

VIDEO: Hypervelocity Stars! - The Countdown #24 Scientific American Space Lab

Podle svého chemické složení nově objevné hvězdy nepocházejí z galaktického jádra, z galaktického halo, ani z nějakého exotického místa mimo naši Galaxii. Jsou to jinak docela všední hvězdy z galaktického disku, jen letí strašlivou rychlostí strašlivými směry. Jejich osud ale stále zůstává záhadou. Co jim mohlo dát tak veliký kopanec?

Literatura

Vanderbilt University News 9. 1. 2014, Astrophysical Journal 780: 7, Wikipedia (Stellar kinematics/ Hypervelocity stars).