Jak častý je život ve vesmíru? Prozatím si můžeme být jistí jenom tím, že funguje na jediné planetě. Ale jak už to chodí, fantazie pracuje na plné obrátky. Už jsme objevili stovky planet, pár z nich dokonce docela podobných Zemi. Jestlipak jsou některé z nich alespoň obyvatelné, když už nic lepšího? Nedávno se objevila studie, která přilévá notnou dávku optimismu a tvrdí, že život by mohl být na planetách mnohem častěji, než se doposud zdálo.
Sean McMahon z Univerzity v Aberdeenu a jeho kolegové v časopisu Planetary and Space Science napadli běžně používaný koncept obyvatelné zóny planetárního systému s tím, že by planety velikostní srovnatelné se Zemí mohly být obyvatelné v několikanásobné vzdálenosti od mateřské hvězdy oproti původním předpokladům. Zmrzlé kamenné planety, doposud považované za spolehlivě neobyvatelné, by prý ve skutečnosti mohly docela dobře hostit život našeho typu pod povrchem planety.
Tradiční představa obyvatelné zóny je poměrně jednoduchá. Pokud je planeta příliš blízko anebo příliš daleko od hvězdy, tak na ní nemůže být voda v kapalném skupenství a tudíž ani život pozemské nátury. A tím to hasne. McMahon a spol. ale namítají, že poměry na reálných planetách nejspíš budou složitější. Například, když se na zmrzlé planetě typu Země dostanete do větší hloubky, tak se teplota nepochybně zvyšuje a v určitou chvíli může překročit teplotu tání ledu. Badatelé si to namodelovali na počítači, pro různě velké planety v různé vzdálenosti od hvězdy. Vyšli z toho, že na Zemi známe život z hloubek přes 5 kilometrů a že nejspíš může fungovat i v hloubkách kolem 10 kilometrů.
Když McMahon a spol. počítali se životem v hloubkách do 5 kilometrů pod povrchem planety typu Země, tak jim vyšlo, že by živé organismy prosperovaly až do trojnásobné vzdálenosti Země od Slunce. A když nechali simulovaný život proniknout až do hloubky 10 kilometrů pod povrch, tak by obyvatelná zóna planety jako je Země zahrnovala oblast dokonce čtrnáctkrát větší. Pro představu, klasická obyvatelná zóna ve Sluneční soustavě dosahuje zhruba za dráhu planety Mars, zatímco obyvatelná zóna pro organismy žijící v hloubce do 10 kilometrů by se rozkládala až za oběžnými drahami planet Jupiter a Saturn.
A nejde je o planety spořádaně kroužící v planetárních systémech. McMahon s kolegy spočítali, že by kamenné planety několikanásobně větší než Země mohly v hloubce kolem 5 kilometrů pod povrchem udržovat vodu v kapalném stavu i v mezihvězdném prostoru. Jinými slovy, hlubinný život by mohl prosperovat i na potulných planetách, i kdyby na nich nebyla žádná kloudná atmosféra. Badatelé také odhadují, že by život mohl být i na slavné superzemi Gliese 581 d, v systému vzdáleném od nás cca 20 světelných let. Ta bývá považována za zmrzlou planetu, podle McMahona a spol. by ale na ní mohla kapalná voda už ve hloubce kolem 2 kilometrů.
McMahon je přesvědčen, že by ve vesmíru mohl být život ve skutečnosti častější pod povrchem planet či měsíců, než přímo na jejich povrchu. A že bychom takový život měli hledat, byť je to nepochybně komplikované. Jenže, upřímně řečeno, žádné převratné organismy to v takových hloubkách nejspíš nebudou. A hlavně, pozemský život sice funguje několik kilometrů pod povrchem, je ale velmi na pováženou, jestli by v takovém prostředí mohl podobný život i vzniknout. Prozatím tomu nic moc nenasvědčuje, i když procesu vzniku života zatím nerozumíme natolik dobře, abychom jeho počátek v hlubinách planet mohli s čistým svědomím vyloučit.Každopádně bychom si měli udělat jasno doma. Hlubiny naší vlastní planety vlastně skoro vůbec neznáme a kdoví, co tam všechno najdeme. Chce to vrtat, vrtat, vrtat.
Literatura
University of Aberdeen News 7. 1. 2014, Planetary & Space Science 85: 312‑318, Wikipedia (Circumstellar habitable zone).
NASA hlásí bohatou sklizeň zemí u zmrzlého trpaslíka TRAPPIST-1
Autor: Stanislav Mihulka (23.02.2017)
Diskuze:
