První základní snímky Ganymedova povrchu nafotily až Pioneer 10 a 11. Následovaly kvalitnější fotky z Voyageru 1 a 2, ale teprve až sonda Galileo poskytla detailní pohled. Pak ale přišlo dlouhé období klidu. Na cestě je sice americké sonda JUNO, která míří k Jupiteru, ale zlom by měla přinést až evropská sonda JUICE, která odstartuje roku 2022 a po tříletém studiu Jupitera vstoupí jako první těleso v historii roku 2033 na oběžnou dráhu měsíce Ganymed. Ale přistát na jeho povrchu? To je hodně lákavé. Rusové nyní nad touto možností uvažují.
V posledních dnech roku 2013 ruská vláda uvolnila 50 milionů rublů na technický návrh projektu Laplas-P. Do konce ledna se mají přihlásit vývojáři, kteří by se chtěli na projektu podílet. Ruská kosmická agentura Roskosmos nabídky zváží a 6. února udělí kontrakt. Technický návrh by měl vzniknout do 25. prosince roku 2015. Projekt počítá jak s družicí, která by kroužila kolem Ganymedu, tak i s landerem, který by přistál na jeho povrchu. Každá část by startovala na jedné raketě.
Samotná myšlenka není rozhodně nová. Dnešní článek se pokusí přinést shrnutí celé několikaleté geneze, která k tomuto plánu vedla. V prvním desetiletí nového milénia pomalu rostl ruský vesmírný rozpočet a státní agentura tak začala mít smělejší cíle – vyslat sondu za dráhu Marsu, který Rusové nechávají Američanům a věnovat se plynnému gigantovi jménem Jupiter, jehož systém měsíců by mohl poskytovat vhodné podmínky pro život. V roce 2007 přišla Evropská kosmická agentura s nápadem na misi Laplace, která v podstatě dublovala nyní již zrušené americké projekty Europa Orbiter a Jupiter System Observer. Společný evropsko-americký projekt EJSM-Laplace měl studovat dva nejzajímavější měsíce – Europu a Ganymed.
O rok později, roku 2007 projevila ruská akademie věd zájem o účast na projektu. Už tehdy Rusové avizovali, že by stáli o konstrukci landeru – tenkrát ještě pro měsíc Europa. Na začátku roku 2008 se ESA a NASA dohodly, že Evropa vyvine družici se solárními panely pro Ganymed (JGO) a Amerika zajistí stavbu satelitu pro Europu (JEO), který měl čerpat energii z radioizotopového generátoru. JGO měla letět na Ariane 5, JEO na Atlasu 551 a společně měly k Jupiteru dorazit roku 2026.
Rusové se ale rozhodli, že půjdou vlastní cestou. Rozjeli projekt Sokol-Laplas-P (písmeno P značilo „posadka“, tedy přistání). Startovat se mělo nejdříve roku 2024 a nosičem měl být buďto Proton s horním stupněm Briz-M, nebo nová raketa Angara. V roce 2009 Rusové k projektu přidali i orbitální sekci, která by zajišťovala hlavně přenos dat mezi landerem na povrchu Europy a Zemí. Ohledně samotného landeru existovalo mnoho návrhů – jeden počítal s jaderně ohřívaným pouzdrem, které se mělo protavit ledovou vrstvou a prozkoumat oceán. Mezi návrhy nechybělo ani vozítko. Nejdivočejší plán počítal dokonce s bombardováním povrchu Europy a následným přistáním landeru do nově vytvořeného kráteru.
Nakonec ale zvítězila tradiční myšlenka přistávacího modulu. Ten měl vycházet z nyní vyvíjené sondy Luna-Glob a orbitální část si měla vypůjčit některé systémy ze selhavšího projektu Fobos-Grunt, přičemž obě součásti měl napájet radioizotopový zdroj.
V roce 2012 NASA z finančních důvodů odstoupila od projektu EJSM-Laplace. Evropská kosmonautika přesunula pod své křídla alespoň část zrušeného projektu a tak se vlastně zrodila mise JUICE.
Ve stejné době Rusové zjistili, že překonání radiační zátěže v okolí Europy by bylo až příliš náročné – jak technologicky tak i finančně. Na konci roku 2011 proto Rusové přetransformovali lander pro Europu na lander pro Ganymed. Tento měsíc totiž obíhá od Jupitera v téměř dvojnásobné vzdálenosti oproti Europě. Rusové tehdy počítali s tím, že pokud by se jim podařilo sesynchronizovat start s evropskou misí, mohli by JUICE využívat jako retranslační stanici.
Roku 2012 Rusové přislíbili pro ESA ptři rakety Proton – dva pro misi ExoMars a jeden pro JUICE, čímž evropské agentuře vytáhli trn z paty. Na přetřes přišla i možnost napájet JUICE radioizotopovým zdrojem vyrobeným v Rusku. Na oplátku měla JUICE během příletu vytipovat přistávací místo pro ruskou misi. Lander zase měl využívat evropský systém navigační systém na přesné přistávání. Jednání se dostala tak daleko, že Rusové přestali počítat s oběžnicí Ganymedu, protože tyto úkoly měla zastat JUICE.
Ovšem v březnu 2013 přišel obrat o 180°. Maksim Martynov, zástupce vedoucího výrobního závodu Lavočkin, oznámil agentuře RIA Novosti, že Rusové vyšlou v roce 2023 ke Ganymedu dvě sondy – družici a 800 kg těžký lander. Zároveň ve svém prohlášení oznámil, že sondy nejprve naberou rychlost u Venuše, následně dvakrát u Země a roku 2029 dorazí k Jupiteru. Tím padla možnost, že by se k letu mohl použít původně navrhovaný elektricky poháněný tahač. Rok a půl by pak trvalo, než by sondy vstoupily na oběžnou dráhu Ganymedu.
Od Martynovova prohlášení se údaje dále zpřesňovaly a nyní se zdá, že by 950 kilový lander měl energií zásobovat radioizotopový zdroj, zatímco 4 tuny těžký orbiter by se mohl spolehnout buďto na něj, nebo na na solární panely. Současné odhady hovoří o tom, že by generátory měly dodávat dostatek energie po dobu 13 let. To zní skvěle,ale musíme si uvědomit, že v této hodnotě je započítaný nejen čas mezi startem a příletem k Jupiteru, ale i tři roky pozemních zkoušek. Ve výsledku by tak měly sondy fungovat jen asi rok. Nicméně je možné, že by se jim dařilo nad očekávání a jejich služba se prodloužila. Jak orbiter, tak i lander by měly na své palubě ukrývat 50 kilogramů vědeckých přístrojů.
Zdroje informací:
http://russianspaceweb.com/
http://en.wikipedia.org/wiki/
http://en.wikipedia.org/wiki/
http://en.wikipedia.org/
Zdroje obrázků:
http://www.bibliotecapleyades.net/imagenes_luna/lunasyssolar_ganymede07.jpg
http://www.branadovesmiru.eu/userfiles/obrazky/odborne/LAPLACE.jpg
http://russianspaceweb.com/images/spacecraft/planetary/jupiter/laplas_p/laplas_cruise_2.jpg
http://www.projetoprofissoes.com.br/…/uploads/2013/08/820952380002300401-660×330.jpg
http://russianspaceweb.com/images/spacecraft/planetary/jupiter/laplas_p/lander_2013_2.jpg
Psáno pro Kosmonautix a osel.cz
Diskuze:
