Zvětšit obrázek

Gejzír vody na Europě. Kredit: NASA, ESA & K. Retherford.

Blížící se globální svátky jako by už teď přinášely zajímavou nadílku planetologům. Nejspíš byli celý rok způsobní a poctivě přednášeli a sepisovali grantové zprávy. Nedávno vešel ve známost objev Hubbleho vesmírného dalekohledu, který v prosinci 2012 vystopoval na zmrzlém, ale přesto ostře sledovaném Jupiterově měsíci Europa výtrysky vodních par, zřejmě do vzdálenosti kolem 200 km od povrchu měsíce. Už dlouho si myslíme, že by se pod ledem Europy mohl skrývat velkolepý oceán kapalné vody, ale něco podobného jsme na jeho povrchu pozorovali poprvé. Bylo to přitom prý na samé hranici možností Hubbleho dalekohledu.

Zvětšit obrázek

Europa plná prasklin. Kredit: NASA.

Hubbleho spektrograf STIS (Space Telescope Imaging Spectrograph) zachytil slabé ultrafialové záření z polární záře na jižním pólu Europy. Tuhle polární záři pohání intenzivní magnetické pole planety Jupiter, které urychluje částice do té míry, že mohou štěpit molekuly vody ve zmíněných gejzírech. V důsledku toho vznikají kyslíkové a vodíkové ionty, které se otisknou do zbarvení polární záře Europy.

Zvětšit obrázek

Sestavování STIS (1996). Kredit: NASA.

Sice prozatím nevíme, jestli výtrysky páry, pozorované poblíž jižního pólu Europy, souvisejí s existencí oceánu pod ledem měsíce anebo nikoliv, každopádně se teď ale ještě zvýšila atraktivita Europy, jako cíle planetárního průzkumu při hledání míst, kde by snad mohl být nějaký život. Lorenz Roth z Výzkumného institutu Jihozápadu v texaském San Antoniu s kolegy o tom publikovali online ve Science Express a také si získali pozornost na právě probíhajícím setkání Americké geofyzikální unie v San Franciscu.

Zvětšit obrázek

Gejzíry na Europě v kontextu Jupiteru. Kredit: NASA, ESA & M. Kornmesser.

Europa se teď stala druhým měsícem Sluneční soustavy, kde jsme pozorovali výtrysky vodní páry. Prvním byl Saturnův měsíc Enceladus v roce 2005. Sonda Cassini ve výtryscích Enceladu pozorovala vodní páru, led a částice prachu, výtrysky na Europě oproti tomu obsahují jen vodu. Podobně jako na Enceladu jsou výtrysky vodní páry na Europě ovlivňovány pozicí měsíce na oběžné dráze kolem Jupiteru. Jednoduše řečeno, gejzíry jsou podle všeho aktivní, jen když je Europa od Jupiteru nejdál.

Zvětšit obrázek

Koncept mise JUICE. Kredit: ESA/ AOES.

Podle Rotha by mohla vodní pára na Europě tryskat například lineárními prasklinami, které křižují povrch celého měsíce. Podobné praskliny přitom známé právě z jižního pólu Enceladu, odkud právě prýští pozorovaná voda. Zatím každopádně není jasné, jak hluboké praskliny na Europě jsou. Lze si docela rozumně představit, že skrz ně vystřikuje podpovrchový oceán (pokud existuje), a lze si představit i to, že jde o gejzíry vody, ohřáté například mechanickým třením těsně pod povrchem Europy.

Povahu gejzírů vody na Europě, jejich skutečnou polohu a rozsah detailně prozkoumají a potvrdí až sondy, které se chystají na výpravy do světa plynných obrů v blízké budoucnosti. Významnou roli by mezi nimi mohla sehrát sonda JUpiter ICy moons Explorer, tedy JUICE, kterou hodlá ESA roku 2022 vyslat na průzkum Jupiteru a jeho tří největších měsíců – Ganymedu, Callisto a Europy.

Literatura

ESA/ Hubble News 12. 12. 2013, Science Express 12. 12. 2013, Wikipedia (Europa/ moon).