Začal bys prosím komentářem k článku Biblické násilí?

Farář Jaroslav Pechar po vystudování Evangelické teologické fakulty Univerzity Karlovy v Praze kázal ve Strmilově, odkud se v roce 2009 přestěhoval do Prahy.
V současnosti slouží v kostele Českobratrské Církve Evangelické v Praze na Braníku a je členem Celocírkevního odboru mládeže ČCE.

Ahoj,
už ten nadpis "vraždy v Bibli" je nesmyslný! Je nutno odlišit (trestuhodnou) vraždu a (legitimní) zabití. I český právní řád to dělá. V biblických dobách je trest smrti legitimní nástroj, jako je dodnes legitimní v řadě demokratických států. Dokonce bych řekl, že my ho máme ve vojenském právu pro případy v době válečného konfliktu také, ale jist si tím nejsem. Nejen ale trest smrti. Zabití v sebeobraně také není prostě vražda, obdobě bude těžko kdo tvrdit, že trestuhodná vražda je zabití nepřítele ve válce.
Je tu tedy principiální možnost zbavit někoho života, aniž by to bylo možno nazvat "vraždou". Sem patří velká část Tebou uváděných případů.
Můžeme diskutovat o tom, zda vůbec trest smrti a pokud ano, tak za jaký čin je trest smrti přiměřený (čarodějnictví, modloslužba, násilí na rodičích, cizoložství, znesvěcení dne odpočinku, homosexuální jednání). Téma do diskuse je, nakolik byla ta která válka obranná či útočná. Sem patří i diskuse o tom, kam patří "preventivní úder". Je ale nesmysl tvrdit, že tím někdo obhajuje vraždu.

Za druhé je nutno striktně oddělit zvěst Starého Zákona a Nového Zákona. V náznacích a výhledech již starozákonní proroci, ale zřetelně Ježíš často argumentuje stylem: „bylo řečeno (rozuměj: v SZ) ale já říkám Vám“; a pak některé starozákonní příkazy zpřísňuje a jiné oslabuje. Říct (NZ) "Bůh je láska" a pokračovat: "Tady jsou další popisy toho, jaký je bůh a čeho si od nás žádá" se seznamem SZ příkazů je míchání brambor a hrušek.

Rozpory v knize knih 

Ke stažení zde. 

Za třetí je v hodnocení biblické zvěsti nutno počítat s kategorií „vzkříšení“; a „posledního soudu“. To, že je někdo zbaven pozemského fyzického života, ho ještě nezbavuje existence.

Za čtvrté je klasický problém s číslovkami v Bibli. Tady jsou „podproblémy“ dva:
- Hebrejština nemá odlišné znaky pro číslice a písmena. Proto každé slovo znamená číslo a naopak. U některých míst jsme schopni symboliku dešifrovat, jinde tušíme, že jde o symbolický údaj, ale nechápeme symboliku, na mnoha místech se vykladači neshodují, jde-li o symboliku či historii.
- číslo „tisíc“, znamená také „rod“ či rodinu. Pobili „deset tisíc lidí“ může znamenat, že bylo vybito deset rodů, tedy dejme tomu stovka či dvěstě osob.

Je bůh neměnný, nebo se mění?

Biblické násilí

Ke stažení zde.

Jednoduchá otázka, složitá odpověď. :-) Zkusím takto: objektivně se Bůh nemění, subjektivně mění.
Myslím tím toto: My, jako lidé, nikdy nejsme schopni myšlenkově pojmout Boha úplně celého. Potud, i když se nemění, tak když se s ním setkáme v jiné situaci, z našeho úhlu pohledu se změnil.
Když se budeš koukat na slona úzkou trubičkou a uvidíš z něj jen kousek, také ho nepopíšeš celého. Má slon ocas, nebo chobot? My víme, že obojí, protože už jsme ho někdy viděli celého. Jenže Boha "celého" vidět nejde. To je mimo lidské schopnosti. Nelze "definovat" Boha, protože nemá "fines", tj. hranice.
Existuje celý teologický směr "negativní teologie", který říká, že nemůžeme říct vůbec nic o tom, jaký Bůh je. Můžeme jen říkat, jaký není.

A když se zeptám na konkrétní změny: Bůh promlouval k Mojžíšovi (bere se to jako symbolická událost, nebo jako něco, co se doopravdy stalo?) a řekl, že ten, kdo pracuje v den odpočinku, musí zemřít. Smrt za práci o sabatu už bůh nevyžaduje, takže v téhle konkrétní věci názor změnil a to objektivně. Nebo ne?

Tohle je ta změna mezi Starým a Novým Zákonem. S příchodem Boha na tento fyzický svět (narození Ježíše Krista) se radikálně mění situace. Bůh může stejného cíle (svatost člověka) dosáhnout jinými prostředky. Potud nezměnil názor, ale nástroj.

Zkusím (jistě kulhající) srovnání - zakážu (pod hrozbou přísného trestu) dítěti sahat na sirky. O týden později jsme spolu na chalupě, a já si s ním jdu sednout k ohništi na zahradu a učím ho škrtat, aby se nespálilo. Vysvětlím mu, co sirky dělají a proč se s nimi neškrtá v bytě. Změnil jsem se?

To pokulhávající vysvětlení vážně kulhá :-). Kdybys dítěti řekl "na sirky nikdy nesáhneš, nebo tě zřežu jak psa" a někdy v budoucnu mu to povolil, tak jsi názor zcela objektivně i subjektivně změnil (nehledě na to proč). Zkus to prosím vysvětlit na tom konkrétním příkladu.

Zas tak moc to přirovnání nekulhá, protože takhle výchova funguje i v běžném životě. Nikdy není možné dětem vysvětlit celou pravdu. Bylo by hezké, kdyby to šlo, ale nedá se to stihnout, protože možných životních situací, které bys musel vysvětlit, je nekonečně mnoho. Na sirky nesáhneš, nebo Tě zřežu jako psa, ale jednou Ti to vysvětlím, jak a kdy se s nimi škrtá… Takhle se to ani v běžném životě nedělá.
Máš cíl - totiž aby dítě neublížilo sobě, či jiným. V té které situaci volíš výchovnou variantu, která k tomuto cíli vede. Navíc z principu dál platí, že sahání na sirky je špatně. Ovšem kromě specifických případů.

Takhle fungují i světské zákony - nesmíš řídit opilý. Ale někde o pár stránek Trestního Zákoníku dál je kapitola "polehčují okolnosti" a v úplně jiné knize je kapitola "judikatura". Tam se dočteš, že se vlastně můžeš řídit opilý - pokud tím zabraňuješ ještě většímu zlu. Jde o cíl - aby se nikomu neublížilo a když už se do rizika jít musí, tak aby se šlo do menšího.

Potud Bůh říká, že je svatý a očekává to samé od lidí. K tomu jim dává nástroje. Jedním z nich je svěcení svátečního dne. Za jeho znesvěcení Tě Bůh zřeže jak žito. O pár set stránek dál se ale dočteš, že účelem soboty není dát Bohu záminku, aby Tě mohl zřezat jako život, ale má to sloužit Tobě ke svatosti a tak protože pokud Ti ke svatosti poslouží zachránit někomu život, tak v takovém případě můžeš i sobotní klid s klidným svědomím porušit. Jde o cíl, ne o prostředek k němu. Už v SZ je nějaké to očekávání věčného šabatu, ale není to tam nijak systematicky sepsané.

Kdy se objevuje v bibli koncept pekla pro hříšné a ráje pro všechny věřící? Elijáš mohl existenci ráje naznačit, ale byl to zcela jiný koncept. Eliáš nezemřel předtím, než vjel v kočáře do nebe.

Kdy se objevuje "peklo", to fakt nevím. Těch informací o tom, co bude po smrti, je moc a vzájemně si odporují. Buď je tam nebytí, nějaké stínové bytí, bytí v blahu či utrpení, nějaký Origenes přišel s tím, že bude jen ráj a ďábel do něj půjde také… Asi by se toho našlo víc. Zase jde o cíl těch informací - co nestihneš tady, to pak už nedohoníš. Co doopravdy bude po smrti, to nevíme, protože se to vymyká lidskému chápání.

(Peklo se poprvé v bibli objevuje až v novém zákoně a je inspirováno Helénistickými legendami o podsvětí. Koncept života po smrti, tedy i ráje, se vyvíjel na přelomu letopočtů.)

Pojďme se teď bavit o konkrétní morální otázce, na které se shodnou Hospodin s Ježíšem a to, že homosexuálové si zaslouží smrt. Co na tento problém říkáš lidem, když se tě, jako faráře, na to zeptají? Měli by mít homosexuálové stejné práva jako heterosexuálové (svatba, možnost adopce dětí z dětských domovů)? A jestliže ne, čím to zdůvodňuješ?

K homosexualitě (moje osobní postoje. Jiní křesťané to vidí jinak!).

Je potřeba odlišovat homosexuální jednání a homosexuální orientaci. S tím druhým člověk objektivně nic nenadělá, k tomu prvnímu ale může mít různé důvody. V tu chvíli je potřeba odlišovat jednotlivé případy.

Homosexualita podle chápání Bible je otázka svobodného rozhodnutí a skutečně v té době lidé volili homosexuální vtahy z rozmaru. Dostat se do vyšší společnosti přes mužskou postel - to popisuje třeba Platon v mnoha sokratovských dialozích jako standardní způsob. Do této situace pak Bible píše jasné odsouzení tohoto jednání a stanoví pro něj trest.

Současné vnímání je jiné. Obecně jinak vnímáme třeba nemoci a tak. Proto mám i jiné hodnocení.
Předně nijak neodsuzuji homosexuální jednání osob s vyhraněnou homosexuální orientací. Co dělají za dveřmi své ložnice, je jejich věc. Potud i to, chtějí-li žít pospolu, nechť tak činí. Registrované partnerství považuji za blbost - nepřineslo nic nového, co by nešlo řešit jinak a je zjevné, že bylo jen prvním krokem k pokusu prohlásit homosexuální vtah za rovnocenný heterosexuálnímu. To podle mne není a z principu nikdy nebude. Vždycky to bude náhražka, kterou lze tolerovat, chápat, ale ne prohlašovat za rovnocennou.

Potud
- homosexuální jednání je v pořádku, je-li projevem sexuálního soužití trvalých partnerů. Jinak je smilstvem, které spolu s Biblí odsuzuji.
- manželství
Dnes řeší "registrované partnerství". Nepřináší kvalitativně nic, co by dnešní právní řád už neumožňoval formou jiných právních smluv. Haj hou, nechť si ho užijí ve zdraví.
- adopce téma není na pořadu dne. Až v případě, že budou uspokojeny všechny heterosexuální páry, tak se bavme o tom, jaké nestandardní páry mají na adopci nárok. Vedle postižených, nesezdaných, singlů apod. pak řešme i homosexuální páry.

Nemyslím, si, že je v ČR dnes kdokoliv jakkoliv za svoji sexuální orientaci pronásledován či utlačován. Proto jsou mi proti mysli všemožné "Pride-parády" a tak.

Myslíš, že existuje objektivní morálka? Že některé věci jsou špatné nehledě na to, za jakých okolností se stanou? A jestliže existují nějaké objektivní morální hodnoty, stvořil je Bůh a existují jako Platónská idea nehledě na lidské názory nebo na dobu? Nebo jsou tyto hodnoty produktem lidské kultury a s časem se mění?
Uvedu příklad: Porušit přikázání nepokradeš je nemorální, protože to přikázal Bůh? Nebo proto, že od té doby, co existovalo osobní vlastnictví, tak lidé došli k názoru, že je to nemorální?
A druhý příklad: Je objektivně nemorální ukamenovat člověka? Je to nemorální proto, že to říká bůh, nebo je to nemorální, protože jsme k tomu ve společnosti dospěli na základě empatie.
A jakým způsobem můžeme poznávat, co je a co není morální, pokud morálka pochází od Boha?

Objektivní morálka je dost matoucí pojem. Nevolíme mezi 100% dobrem a 100% zlem, ale pohybujeme se v nějakých odstínech šedi. Volíme větší dobro, či menší zlo (to je jen otázka úhlu pohledu).
Je pravda, že mnozí již samu existenci poměřování dobra a zla považují za důkaz Boží existence. Abych mohl poměřovat, musím mít měřítko - a kde se u všech všudy vzalo?! Jak se evolučně mohlo vyvinout třeba do podoby "pomáhat slabým a nemocným" - to je evolučně to nejnesmyslnější, co se dá udělat!
"Nepokradeš" ale vidíme již náznakem ve zvířecí říši. Zvíře poznává, že bere něco, co brát nemělo - to znám od našeho psa, že se "tváří" jinak. Provinile. Mnohem snadněji odevzdá to, co sebral, než když bych mu bral jeho hračku. Čili toto přikázání se evolučně vysvětlit dá.

Ukamenování je složitější. Je to forma trestu smrti. V původní podobě velmi "humánní", protože spočívalo ve svržení ze skály tak, aby si dotyčný zlomil vaz. Následné kamenování jen demonstrovalo, že se na trestu podílejí všichni, protože všichni s trestem souhlasí. Diskuse by se tedy musela vést o trestu smrti jako takovém - a tady Starý i Nový Zákon jasně říkají, že je to legitimní nástroj světské moci.

Z křesťanského pohledu: Od Boha máme dva "hlasy" - Bibli a svědomí. Existují jakási obecná pravidla, jak odlišit Boží hlas od vlastní vůle - vnitřní nerozpornost, souhlas s dlouhodobou tradicí církve a tak. Ale to jsou pravidla velmi pomocná a rozhodně je nelze brát za něco 100% platného a bezchybně funkčního.

S tvrzením, že pomoc slabým a nemocným je evolučně nesmyslná rozhodně nesouhlasím. Evoluci můžeme probrat v další debatě, kdybys měl zájem - teď bych se soustředil na bibli. 
Jaký je tvůj tedy tvůj profesionální názor? Je Bůh tedy stvořitelem morálních měřítek? A měnil tyto měřítka podle toho, jaké byly mravy v dané době?

Bůh je základním zdrojem rozdělení jevů na dobré a zlé. Potud asi platí věta, že "Bůh je stvořitelem morálních měřítek". Svědčí o tom i obecně společné mravní zásady napříč kulturami.

Jasný zlom v morálních měřítcích je mezi Starým a Novým Zákonem, potud myslím, že Bůh morální měřítka změnil.
Starý Zákon je nastaven na principu "nezbytného minima" - to čiň a budeš to stačit. Co nad to, to je Tvoje dobrá vůle.
Ježíš nastavil morální měřítka ale jinak: stanovil "etické maximy", tedy pravidla, ke kterým se můžeme jen více či méně blížit a dokonale je budeme plnit až v nebi.

Prvním Ježíšovým zázrakem byla přeměna vody ve víno. Schopnost transmutovat atomy vodíku a kyslíku na organické molekuly obsažené ve víně vyžaduje přímo božské pochopení fyziky a chemie. Buď to byl jenom trik a Ježíš neměl představu o tom, jak vesmír funguje, nebo to trik nebyl a on měl přístup k informacím, které neznáme ani teď. Proč tedy nepřišel s veršem, že energie je rovna hmotnosti násobené čtvercem rychlosti světla? Pak by nikdo nemohl pochybovat o božském zjevení této pravdy.

Na to můžeš namítnout, že to třeba řekl, ale jeho apoštolové tomu nerozuměli a proto to do bible nezahrnuli (další otázka – jsou apoštolové důvěryhodné zdroje?). V tom případě proč neudělal pokrok v medicíně prostě jenom tím, že by řekl, že nemoci jsou bakteriálního původu a jednoduchá hygienická pravidla jsou prevencí chorob?

Místo toho zázračně vyléčil pár lidí (stejně jako Krišna, Ánanda, Hor, Attis a další) a vyhlašoval, že za nemoci můžou démoni a léčit se lidé mají vírou a půstem. (Matouš 10:8 a 17:14-20).

A ze sociálních věd: proč třeba Ježíš nikdy neprohlásil, že otroctví je špatné? (Kněz Avery Dulles tvrdí, že Ježíš nikdy neodsoudil otroctví. Kromě toho byla v 80. letech 19. století bible úspěšně používána pro obhajobu otroctví během Americké občanské války).

Proč tedy Ježíš neřekl nic, co by v té době nebylo známo? Nevěděl o tom? Věděl o tom, ale záchrana miliónu životů lidí zbytečně umírajících na infekční choroby mu nepřišla důležitá?

Zkusím to vzít postupně…
Přeměna vody ve víno je prostě zázrak. Buď akceptuji, že Bůh může porušovat přírodní zákony, nebo neakceptuji. Protože já to akceptuji, tak beru za bernou minci, že to Ježíš nějak zvládal. Nehledám vůbec žádné racionální vysvětlení (měl to víno někde ukryté, šlo o davovou psychózu a tak).
Nevylučuji, že stejné zázraky může dělat i někdo jiný. Já ne.

Byl ale v plnosti člověk. Jako takový nebyl vševědoucí (sám to řekl, že neví, kdy přijde konec světa).

Ježíš byl omezen poznáním své doby. Téměř jistě netušil o existenci bakterií. Hygienickou prevenci znal taktéž na úrovni své doby - třeba separaci malomocných.

Na mnoho otázek Bible neodpovídá. Jde jí o "spásu lidské duše", ne o studii o biologii, fyzice apod. Řekne, že nebeská tělesa "visí na ničem" a neřeší problematiku gravitace.

Za některé nemoci mohou démoni, u většiny Ježíš původ neřešil, u některých dokonce příčinu řešit principiálně odmítal.

Otroctví bylo tehdy běžné a Ježíš ho skutečně nikdy nezpochybnil. Lehké náznaky relativizace nalezneme u apoštola Pavla.
Opět jsme u toho, že Bibli jde o "spásu duše" a ne o nalezení dokonalého společenského systému, kterým vyrobíme nebe na zemi. Nic takového hádám ani neexistuje.
Do nebe se člověk může dostat, i když byl na zemi otrokem. Zřízení, nebo zrušení otroctví je věcí našeho lidského rozhodnutí.

Záchrana miliónů lidí zbytečně umírajících na infekční choroby by mu možná důležitá přišla, ale určitě ne tak důležitá, jako "spása duší" těchto lidí. A tento úkol, který od Boha měl, tak splnil dokonale.

Ježíš se tedy postaral o spásu naší duše (pokud tedy nějaká duše existuje, jak jsi před chvílí sám uvedl).

Je to trochu složitější, protože věřím ve "vzkříšení těla", ale to je právě ta otázka, jestli existuje něco, jako duše oddělitelná od těla a schopná samostatné existence.

To, že se dají vysvětlit rozpory tím způsobem, jak jsi to udělal v komentářích „rozporů v bibli“ by mě vůbec ani nenapadlo. Třeba, že Ježíš proklel fíkovník cestou do Jeruzaléma a druhý den cestou z Jeruzaléma proklel jiný fíkovník naprosto stejným způsobem a ze stejných důvodů (Matouš 21:12-19 a Marek 11:12-17).  Nebylo by logičtější říct, že tady je malý rozpor způsobený zapomnětlivostí apoštolů – vždyť přece začali bibli sepisovat až mnoho let po Ježíšově smrti a pamatovat si, jestli Ježíš udělal něco cestou do, nebo z Jeruzaléma je nedůležité. Vážně si stojíš za vysvětlením, že proklel dva fíkovníky?

A pojďme ještě rozebrat jeden rozpor v bibli – tentokrát týkající se pro některé křesťany významné události a to svědectví, jak byl objeven prázdný hrob. Každý z apoštolů Matouš, Marek, Lukáš a Jan má jinou verzi události. Ty jsi to shrnul tím, že „ženy přicházely postupně“. Z toho by vyplývalo, že:

Podle Jana 20:1 přišla Marie Magdalská k hrobu, u kterého byl odvalený kámen. Pak přišla k hrobu znovu Marie Magdalská a přivedla s sebou jinou Marii a z nebe sestoupil anděl a odvalil kámen (Matouš 28:1). Pak podle Marka 16:1 přišla Marie z Magdaly, Marie, matka Jakubova a Salome šly nakoupit vonné masti a vyrazily k hrobu a cestou se bavili, kdo odvalí kámen (přitom tam už dvakrát Marie Magdalská byla). A nakonec podle Lukáše 24:10 k hrobu přišly tři výše zmíněné ženy a ještě minimálně dvě další, které o té události pověděly apoštolům.

Když si člověk přečte celé kapitoly vypovídající o vzkříšení, tak v nich podle mě rozpory najde – to, že sis v nich rozporu nevšiml, mě udivilo. Čekal bych vysvětlení, že apoštolové, kteří se o tomhle dozvěděli z druhé ruky, si potřebné informace domysleli, nebo jim to bylo řečeno nepřesně. Samozřejmě vysvětlení, že nejdřív přišla jedna, pak dvě, pak tři a nakonec jich přišlo pět nebo více je možné, ale spíš bych ho čekal ve scénáři Červeného trpaslíka.

Kromě toho říct, že prázdný hrob znamená, že Ježíš vstoupil na nebesa je rovněž vysvětlení hodné Červeného trpaslíka (Rimmerovské „udělali to ufouni“).
Nebylo by lepší místo tvrzení „V Bibli je vše pravda. Ale je potřeba rozumět Bibli a rozumět, co je míněno slovem pravda.“ říct, že v bibli rozpory jsou a to proto, že ji psali omylní lidé? A že současné verze bible, byly revidovány, přepisovány a upravovány tolikrát, že by bylo nepravděpodobné, kdyby do bible nebyly zaneseny chyby založené na přesvědčení jednotlivých přepisovačů?

Ne, nijak na tom nebazíruju. Nemám problémy s přiznáním, že Bible nepopisuje události úplně přesně tak, jak se historicky udály. Nejde jí o popis historického příběhu, ale o zvěst. Proto i příběh o prázdném hrobě popisují evangelisté různě, aby lépe vynikla ta která konkrétní myšlenka, kterou měli na mysli.

Tady pozor - ty příběhy už takto historicky nepřesně byly napsány "v originále". K dispozici je tak ohromné množství opisů, že pravděpopdobnost nějakého zásahu do textu, který by nebyl odhalen je prakticky nulová. Tyto pokusy se děly, ale jsou velmi přesně zmapovány a kritická vydání Bible je mají v různočteních pod čarou, i s datací rukopisů, ve kterých se tato změna objevuje.

Říkal jsi, že bůh rozděluje jevy na dobré a na zlé. Zároveň bůh schvaluje otroctví. Říkal jsi, že v bibli je vše pravda, ale není to tak úplně běžná pravda. Říkal jsi, že Ježíš spasí „naši duši“ i když na konkrétní dotazy o duši odpovídáš, že duše možná neexistuje. Proč věříš v Boha, o kterém máme svědectví z bible, která je velice rozporuplná?

Prostě věřím. Všechny důvody, které bych mohl uvést, mají jen jakousi "podpůrnou hodnotu" - dejme tomu praktický dopad na lidi. Znám lidi, kteří uvěřili a lidi, kteří od víry odpadli. Ti, kteří uvěřili, zůstali stejní, nebo se zlepšili. (Přestali pít...) Ti, kteří od víry odpadli, zůstali stejní, nebo se zhoršili. (Rozvedli se...)

Dokázal bys popřít existenci jiných bohů (Višny, Aláha), bez použití argumentu, že je vylučuje tvůj bůh? A v případě že ano, co by se stalo, kdybys stejné argumenty aplikoval na Hospodina/Ježíše? (vím, že je to hrozně rozsáhlá otázka, ale zkus být stručný).

Nedokázal. Opět mám jen podpůrné argumenty - dejme tomu poměr počtu křesťanských a muslimských teroristů

A poslední otázka. Řekl jsi, že cokoliv přiměje lidi přemýšlet o víře, je dobré. V tom s tebou naprostou souhlasím. Myslíš, že tenhle rozhovor lidi přiměje k zamyšlení? Jestliže ano, budeš tenhle rozhovor šířit třeba mezi evangelickou mládeží?

Klidně postovat mohu, ale jsem v tomto ohledu velmi skeptický. Čtená informace podle mne v nejlepším případě zaujme, ale jen těžko přivede někam dál. Na to je podle mne potřeba osobní rozhovor.

Díky za odpovědi a za tvůj čas a hlavně díky za sdílení tady toho rozhovoru.
Myslím, že by tento článek měl být spíše podnětem k zamyšlení pro lidi a k dalším rozhovorům. Přece jen v něm zůstalo spousta otázek nezodpovězených a (nejen) evangelickou mládež by mohly odpovědi na ně zajímat a probrat je s tebou na srazech. Případně položit podobné otázky dalším knězům a farářům.

Otázky a podněty do další debaty:
Stává se válka legitimní a morálně správnou, pokud ji přikáže Bůh? (Konkrétně genocidy v rámci preventivního úderu proti jinověrným kmenům popisované ve starém zákoně.) Jestliže ne, tak budou lidé potrestáni za to, že plnili boží příkaz?

JP několikrát zmiňuje, že starozákonní bůh neřekl lidem všechno, protože nebyli připraveni. Pak, že Ježíš nevěděl nic nad rámec znalostí lidí své doby. Proč bychom tedy měli věřit současným církvím, které vycházejí z bible?

„Bůh je základním zdrojem rozdělení jevů na dobré a zlé. Potud asi platí věta, že "Bůh je stvořitelem morálních měřítek". Svědčí o tom i obecně společné mravní zásady napříč kulturami.“ - Čekal bych opačnou závislost. Pokud by byl Bůh stvořitelem morálních měřítek, tak by měly tyto mravní zásady být rozdílné u kultur, které věří v jiné bohy.

Jak to je s tím posmrtným životem? Na jednu stranu JP říká, že to co je po smrti nevíme. Potom, že věří na vzkříšení těla (takže ti, kteří jsou posmrtně spáleni, mají smůlu?) a nakonec prohlašuje, že se člověk dostane do nebe. Mezi těmito koncepty přechází podle aktuální potřeby. Zajímalo by mě, jestli věří všem třem svým odpovědím současně a zvládá Orwellovský doublethink. (nebo spíše triplethink)

Zajímavý statistický důkaz: „Ti co uvěřili, přestali pít, nebo se zlepšili“ Není to tím, že lidé mají tendenci uvěřit v boha, když si procházejí životní krizí, po které následuje zlepšení nehledě na další okolnosti? Podle mě jde o spletení kauzality s korelací.

A podobně odmítat jiné víry na základě počtu teroristů je zase „cherrypicking“. Zajímalo by mě, kolik muslimů zemřelo při křížových výpravách a kolik čarodějnic a vědců mají křesťané na svědomí.

Jestliže neexistuje rozpor mezi vědou a vírou, co z konceptu křesťanského boha zbývá? Známe dlouhou historii přerodu polyteismu v monoteismus, která se završila až kolem roku 600 př. n. l. (Historie boha 1).  Víme, že zázraky byly Ježíšovi připisovány autory dvě až tři generace po jeho smrti a z původního charismatického kazatele se postupem času stala legenda, syn boží a následně Bůh (Historie boha 2).

Za popření geocentrismu už nejsou astronomové upalováni a víme, že velký třesk se odehrál před 13,8 miliardami let, ne před několika tisíci let. Víme, že bůh nestvořil vše živé a že za duševní choroby nemohou démoni (I když v Polsku, kde pracuje 150 exorcistů, na to mají asi jiný názor).

 

Zvětšit obrázek

Pokud však rozpor mezi vírou a vědou existuje, proč bychom se měli přiklánět k biblickému vysvětlení jevů popisovaných i vědou? Pokud je pravda, co tvrdí Jaroslav Pechar, že bible byla určena lidem, kteří ještě nejsou připraveni na poznání, proč bychom měli trvat na kreacionismu případně na nehybnosti litosférických desek? A podle jakého klíče určovat, co je v bibli pravda a co ne? Jak poznat co je bůh a co jsou lidské představy boha, případně který z mnoha konceptů křesťanského boha si vybrat pokud žádný z nich není zakotven důkazy? A hlavně je správné mít více navzájem se vylučujících konceptů boha a přeskakovat z jednoho na druhý podle toho nad čím zrovna přemýšlím? Dost často jsem se setkal s obhajobou boha pomocí konceptu nepochopitelného boha a když jsem uznal, že vůči tomuto konceptu musím zůstat agnostický, protože není možné ho vyloučit, tak mi partner v diskusi vmetl do obličeje argument z konceptu boha, který byl až směšně antropomorfický. Rychlým přeskakováním mezi jednotlivými koncepty pak teologové dokážou zmást i zkušeného diskutéra :-).

V současné době vidíme posun víry díky vědeckému poznání a snadnosti dostupnosti informací na internetu z levé dolní části grafu do pravé horní oblasti. Víra, která se pokusí udržet se v levém dolním rohu, bude během pár desítek let zapomenuta.  (Viz mapa) 

Zvětšit obrázek

Podíl věřících obyvatel v okresech od roku 1991 ( Kredit: Wikipedie)

V současnosti můžeme vidět nárůst u malých církví – třeba českobratrská církev (ke které se hlásí farář Jaroslav Pechar) se mezi lety 1991 a 2011 rozrostla z necelých 3 tisíc příslušníků na 11 tisíc, možná i díky atraktivitě pro mladé lidi. Tento nárůst ale rozhodně nevyrovnává úpadek velkých církví: Římskokatolická církev se za stejnou dobu zmenšila geometrickou řadou z původních 4 miliónů na jeden milion lidí hlásících se k této církvi. Pokud to půjde tímto tempem dále (předpokládám poločas úbytku 10 let spíše, než lineární trend), tak za 30 let bude v římskokatolické církvi 125000 lidí.  Otázkou zůstává, jak v té době církev naloží s majetkem, který v době zabavení patřil církvi 50x větší.

Psáno pro www.osel.cz a http://spajda.wordpress.com/