Zvětšit obrázek

Sam Kelley (vlevo) se Sandrou Cronauerovou pátrají v hromadě suti, kterou kdysi před sebou tlačilo čelo ledovce. Zajímají je zámky pohřbeného života. ( Kredit: Jason Briner )

Život je levotočivý
Základními stavební kameny života jsou aminokyseliny. Bez nich by nebyly proteiny, hormony ani enzymy. Chemici vědí, že je lze syntetizovat ve dvou formách - pravotočivé a levotočivé. Z nějakého nám neznámého důvodu, má biologický materiál na Zemi levotočivou formu. Možná proto, že v meteoritech zvaných uhlíkaté chondrity, jejichž stáří je větší než je věk  Země, byl nalezen izovalin, také s převažující levotočivou formou. Ať už k nám přišel život z vesmíru, nebo jen jeho základní součástky, bylo už zpočátku pravděpodobnější, že bude levotočivý.
Stejně zajímavé je, že po smrti organismů, když se proteiny začnou rozkládat, se levotočivost aminokyselin postupně mění na pravotočivost. Zastoupení obou forem lze určit například elektroforézou ve spojení s hmotnostním spektrometrem. Měnící se poměr obou forem aminokyselin nám dává  jakýsi stroj času z něhož lze stáří materiálu určit podobně, jako se provádí datování pomocí změn v zastoupení izotopů uhlíku. 

Zvětšit obrázek

Kyselina asparagová je součástí bílkovin. V době života organismů jsou všechny molekuly levotočivé. Smrt zahajuje proces, v němž roste zastoupení pravotočivé varianty. Z jejich poměru se dá vyčíst stáří vzorku.

Aminokyselinová geochronologie
Vědci mají řadu technik na určení doby, kdy ledovce byly větší, ale jen málo způsobů, jak zjistit opačný scénář. Proto se asi také více píše o tom, jak je vrstva ledu v Grónsku dnes malá, přitom to není tak dávno, co zaledněná oblast bývala mnohem menší. Metoda zkoumání fosílií v materiálu v místech, kde ledovce ustoupily podávají důkaz, že před asi třemi až pěti tisíci lety bylo v Grónsku živo i v místech, které dnes jsou pod ledem. Jak se to dá zjistit i bez vrtů?  Zkoumáním morén.    Postupující ledovce mají tendenci před sebou hrnout vše, co jim přijde do cesty a tam, kam až doputují, zbude po nich spousta suti. Tak nějak, jako když buldozer po svahu dolů hrne radlicí zeminu. V takových hromadách nepořádku se dají najít například úlomky lastur a z těch pak extrahovat organické zbytky.
rozboru na přítomnost levo a pravotočivé aminokyseliny asparagové. 

Zvětšit obrázek

Aminokyselinová geochronologiese z úlomků lastur se ukázuje být využitelná stejně dobře, jako datování radiokarbonové. Pro řadu pracovišť bude dostupnější, což by glaciologům mělo pomoci při odhalování mocných sil rozhodujících o klimatických pochodech na Zemi.

O datování vzniku morén metodou aminokyselinová geochronologie ve se ve třech lokalitách západního Grónska pokusil mezinárodní kolektiv vědců. Jejich výsledky uveřejnil časopis Geology. Výsledky zpřesnily dobu, kdy tamní ledovce byly menší než dnes. Metoda vychází z jednoduchých počtů -  pokud moréna obsahuje zkameněliny z doby před 3000 lety, znamená to, že je ledovec tyto organismy musel nabrat a pohřbít v době, kdy byl jen o něco málo mladší a „kratší“. Moreny tak  mohou přesně mapovat jednotlivé ledovce, stejně, jako dát odpověď na plochu kterou kdy pokrývaly. Autoři se zabývali Holocénem, což je doba po poslední době ledové, jejíž konec přinesl rozsáhlou klimatickou změnu s oteplováním, které znamenalo konec šavlozubích  tygrů a mamutů, ale také  náš přechod od sběračství a lovectví k zemědělství se vznikem prvních civilizací. Holocén je tedy nejnovější dobou meziledovou, po níž bude následovat další doba ledová.

Zvětšit obrázek

Ledovce v západním Grónsku byly mnohem menší než dnes, potvrily střípky lastury živočichů datované do doby před 3000 lety.

Výsledek kolektivu Jasona Brinera, geologa na University at Buffalo a jeho spolupracovníků  Darrell Kaufmanové, geochemičky specializující se na organické materiály z Northern Arizona University, dánského znalce lastur Ole Bennika a statistika od protinožců Matthew Kosnika z Australia"s Macquarie University, není převratný zjištěním, že v nejnovější době meziledové bylo v Grónsku tepleji. To se již ví delší dobu, ale tím, že z časového zpřesnění vyšly najevo zajímavé souvislosti. Atmosféra na Zemi byla nejteplejší v době před 9000 až 5000 lety, možná  až  do doby před 4000 lety. Ústup ledovců se zase konal na začátku holocénu a růst na jeho konci a v západním Grónsku aminokyselinová geochronologie potvrzuje časový posun mezi nejteplejší dobou ovzduší a mizením ledovců. Ukazuje se, jak  ledovcový „dopravník“ a tím i velikost zaledněné plochy se ani tak moc neřídí teplotou ovzduší, jako spíš teplotou oceánu.

Prameny: University at Buffalo, Geology geology.gsapubs.org/content/early/2013/11/21/G34843.1.abstract