To, že nízké teploty teplokrevným organismům moc nesvědčí se ví už dlouho. Je-li chlad zvláště drastický, tělo obětuje svou periférii a proto nám tak snadno omrznou prsty na nohou, nebo nos. Mezi to, co nám s postupujícím chladem velmi brzo začne skrytě zadělávat na problém,  si nově můžeme připsat imunitní systém. 

Jak to tak vypadá, stačí málo a imunitní ochrannou sítí začnou proklouzávat i

Elizabeth A. Repasky...

takové zrůdy, jakými jsou zhoubným bujením postižené buňky. To již není taková legrace, jako s usopleným červeným nosem. Důkazy, že tomu tak skutečně je, získala nyní Elizabeth Repasky ​​z  Roswell Park Cancer Institute  v USA a  se svými spolupracovníky o tom referují v nejnovějším čísle Sborníku americké Akademie věd. 

Článek upozorňuje na problém, který myším pacientům přináší zima, čímž rozpoutali velkou polemiku na téma případných změn v léčbě onkologických lidských pacientů. Z jejich výzkumu vyplývá, že i mírné snížení teploty prostředí na hodnotu  okolo 22 °C vede k rychlejšímu růstu nádorů a že z takto rostoucích nádorů se šíří agresivnější buňky, než z nádorů myší chovaných při optimální teplotě (30 °C).
Poznatek je o to závažnější, že nejde jen o jednu rakovinu, ale totéž se potvrdilo u různých typů zhoubného bujení. Chladné prostředí zhoršuje vyhlídky myších pacientů s rakovinou prsu, kůže, tlustého střeva, i slinivky břišní. A nejspíš i dalších, jen to zatím nevíme, protože to nikdo neodzkoušel.

Zvětšit obrázek

... a její pracoviště Roswell Park Cancer Institute

Zarážející na tom je, že nezáleží ani tak na tom, zda myši v chladnějším prostředí žily od narození, nebo zda chladu byly vystaveny až poté, co onemocněly. Jinými slovy, proklamované otužování v mládí na rychlost postupu rakoviny, nemělo žádný vliv.

Poznatek se týká chování buněk imunitního systému. Konkrétně jednoho typu T-buněk (CD8+ T). Těch, které jsou podskupinou bílých krvinek schopných nádorově zvrhlé buňky poznat podle jejich pozměněných povrchových proteinů. Nádory ale často imunitě znesnadňují práci tím, že produkují signály, které imunitní buňky matou a zklidňují je. Útlum imunitního systému je za normální situace věc potřebná. Nažhavené komando zabijáků totiž ne-radno nechat poflakovat po těle jen tak zbůhdarma. Hrozí totiž riziko, že soldateska lačná boje si zlost vybije na nepatřičných místech. V kůži mohou vyvolat exémy, v plících astma a když se upnou na destrukci tubulů ledvin, přivedou i zdravého člověka na dialýzu. Uchlácholit partu hrdlořezů dokážou jiné bílé krvinky. Učeně se těmto psychologům lymfocytárního světa říká imuno supresivní buňky. Jejich mise nastává všude tam, kde je dobojováno a je potřeba náladu zklidnit. I to je na denním pořádku, jsme totiž tak trochu hříčkou neustálého bitkaření. Není dne, aby se někde rakovinové buňky neobjevily a jamile se začnou množit rychleji, než stačí domobrana eliminovat, vzniká vážný problém. K tomu může dojít, když náš imunitní systém situaci chybně vyhodnotí, začne považovat bitvu za vyhranou a na bojišti začnou špatně informovaní emisaři přemlouvat nabuzené T buňky k nečinnosti. O takové cestě do pekel svědčí i nynější pokusy při nichž výzkumníci porovnali dvě skupiny nemocných myší. Pohlídali si, aby všechny měly na začátku stejný počet tlumících lymfocytů v krvi. Pak jich polovinu přesunuli do chladnějších prostor. U těch pak zjistili, že jim enormně vzrostly počty buněk majících v náplni práce tlumení imunitní reakce. Vysoké počty těchto specializovaných buněk nastolovaly v myších klid zbraní, nicméně za cenu rychlejšího šíření metastáz. Šlo ale o vítězství Pyrrhovo a chlad se ukázal nebýt dobrým sluhou v boji s rakovinou.

Zvětšit obrázek

Hippokratés z Kósu, 460 př. n. l., (Kredit: Peter Paul Rubens, 1638, Wikipedie)

Výsledky testů nastolily celou řadu dalších otázek. Různé instituce totiž chovají své pokusné zvířecí pacienty v různých podmínkách a rozdíly několika stupňů v myšárnách se prakticky neevidují. Pokud se nyní ukázalo, že i mírné snížení teploty hraje v chování imunitního systému významnou roli, je možné, že celá řada dosavadních prací byla  zatížena závažným systémovým zkreslením výsledků. A to jak těch zaměřených vyhodnocování  prospěšnosti různých léčebných postupů, tak těch zjišťujících účinnost různých léků. Nelze totiž zpětně zjistit, zda se nedělaly velké závěry na souborech zvířat, která měla, nebo někdy neměla, teplotou utlumenou imunitní reakce... 

Za zmínku stojí i další poznatek, který se týká chování zvířat. Pokud si zdravé myši mohly vybrat z teplot 22, 28, 30, 34 a nebo 38 °C,  stěhovaly se do míst, kde bylo 30 °C. Když ale onemocněla rakovinou, volila tu nejvyšší teplotu (38 °C). Možná nějak podvědomě organismy cítí, že vyšší teplota je pro jejich imunitní systém lepší, než ta nižší, která jim imunitu ochromuje. Docela slušně to zapadá do pozorování jiných autorů s lidskými pacienty. Někteří si všimli toho, že pokud  se u nemocných s rakovinou prsu, angiosarkomem nebo sarkomem zvýší tělesná teplota  - dostanou horečku, byť by jen na krátkou dobu, snad i několik hodin, má to za následek jejich lepší odezvu na radiační terapii.

CD8+ T buňka – bílá krvinka nasměrovaná k ničení nádorově zvrhlých buněk. To k čemu jsou určeny, jim dokážou za nižší teploty zmnožené supresivní lymfocyty rozmluvit. Schopnost organismu bojovat s mnoha typy rakoviny se tak při nižší teplotě snižuje. (Kredit: Immunopaedia)

U převratných objevů snadné léčby onkologických případů bychom měli být více než jen na pozoru. I tento případ hodně připomíná lidové léčitelství. Je tu ale i několik indicií, které by mohly napovídat, že jsme u teploty přece jen něco mohli přehlížet. Tak trochu to, na co již upozorňoval Hippokratés: „Ty, které nemůžeme uzdravit medikamenty, lze léčit chirurgicky. Ty, kterým nepomůže chirurgie, lze ještě léčit teplem. A teprve až ti, kterým nepomůže ani to teplo, budiž prohlášeni za nevyléčitelné.“

 Pokud se ukáže, že zvýšení teploty je u lidí stejně účinné, jako u myší, změní to náš názor na léčbu onkologicky nemocných. Komfortní teplotou by mělo jít výrazně podpořit počty žádoucích lymfocytů, které v našich tělech s pozměněnými buňkami dělají krátký proces. Řídnutí řad těchto bojovníků by mělo jít bránit teplem, které by redukovalo počty imunitu potlačujících buněk. Výsledek by se měl projevit omezením šíření metastáz, stejně jako zpomalením růstu již vytvořených nádorů. Mají li Repasková se starším řeckým kolegou pravdu, pak by, jak říkají vinaři, na tom globálním oteplování nemuselo být všechno zase až tak špatné.

Literatura:

Kokolus Kathleen a kol.: Baseline tumor growth and immune control in laboratory mice are significantly influenced by subthermoneutral housing temperature,  Proceedings of the National Academy of  Sciences