Jak dobře víme, sauropodní dinosauři byli tím největším, co kdy kráčelo po pevninách planety Země. Giganti, jakým byl titanosaurní sauropod Argentinosaurus huinculensis, překonávali svými rozměry zdaleka i ty největší slony, mamuty nebo třeba oligocénní indrikotéria. Argentinosaurus žil v období počátku svrchní křídy, asi před 94 miliony let, na území dnešní argentinské Patagonie (provincie Neuquén). Rozměry jeho obratlů a fragmentů kostí končetin naznačují, že mohl dosáhnout délky až kolem 40 metrů (asi o pětinu víc než plejtvák obrovský) a hmotnosti přes 80 metrických tun (asi jako 15 dospělých slonů afrických). Jen jeho obratle mají velikost obstojné ledničky a dlouhé kosti končetin poněkud připomínají sloupy antických chrámů. Při takových rozměrech bylo samozřejmě vždy jednou z hlavních hádanek, jakým způsobem tito tvorové dokázali kráčet. Fyzikální zákony nelze ošidit a na klouby i další části organismu tak obřího zvířete působily nepochybně enormní tlaky. Biomechanikové si lámou hlavy také s problémem, jak je vůbec možné, že například srdce dokázalo vypumpovat krev některých dinosaurů až do bezmála dvacetimetrové výšky. Inženýrka příroda nicméně i tyto na první pohled téměř neřešitelné komplikace kdysi dávno vyřešila – důkazem je prostá existence těchto ohromných dinosaurů. Problematikou způsobu chůze argentinosaurů a jim příbuzných gigantů se nově zabývají také vědci z Univerzity v Manchesteru. Dr. Bill Sellers (známý již předchozími “počítačovými simulacemi”, vedoucími k rekonstrukcím způsobu lokomoce a rychlosti pohybu dinosaurů) se nyní s kolegy z Velké Británie i Argentiny zaměřil právě na digitální rekonstrukci jednoho z největších živočichů všech dob. Vycházel přitom ze základního faktu, že nehledě na velikost, klouby, šlachy a kosti mají u všech obratlovců podobnou strukturu a shodný účel. Liší se pouze jejich rozměry, pevnost a další fyzikální parametry v závislosti na podmínkách a zátěži, kterým jsou vystaveny.
Sellers a jeho tým oskenovali všechny dostupné fragmenty kostí argentinosaura, načež použili procesorovou sílu více než 30 000 běžných počítačů k výpočtu všech možných rozsahů pohybu a rychlosti chůze obřího sauropoda. Vědecká studie vyšla v periodiku PLoS ONE a poskytla mimo jiné vůbec první “virtuální sérii stop” argentinosaura. Ta dokazuje, že i při digitální simulaci dokázal argentinosaurus o daných hmotnostních parametrech poměrně svižně a aktivně kráčet. Dříve se totiž objevily dohady, že tak velký tvor jednoduše nemohl dlouho a rychle chodit, protože mu to nedovoloval jeho masivní trup nebo naopak příliš robustní končetiny. Sellers vypracoval velmi podrobný digitální model argentinosaura o hmotnosti 83,2 tuny (váha dvou brachiosaurů a jednoho tyranosaura dohromady!) a aplikoval na něj vlastní program Gaitsym (“simulátor chůze”). Ten opakovaně testoval také na žijících obratlovcích, aby jej co nejvíce přiblížil fyzikální realitě. U dinosaurů není k dispozici žádný lepší způsob simulace pohybu, protože neexistují žádní současní tvorové, kteří by se velkým dinosaurům podobali nebo velikostně blížili (kromě např. pštrosů a slonů, ale i ti jsou skutečně jen trpaslíky proti svým druhohorním protějškům a nelze na ně aplikovat stejně laděné modely). Sellersův program samozřejmě není dokonalý, ale poskytuje zatím nejlepší představu o pohybových schopnostech dinosaurů. U argentinosaura byla vypočtena maximální rychlost chůze (o běhu samozřejmě nemůže být řeč) na lehce přes 2 metry za sekundu, tedy asi 8 km/h. To je jen o malinko více, než činí běžná rychlost chůze dospělého člověka (asi 4-6 km/h). Je ovšem otázkou, jak dlouho tuto “cestovní rychlost” obří dinosaurus udržel. Nejspíš nikdy nepochodoval dlouho, ostatně často se musel zastavovat kvůli své nezbytné a takřka neustálé činnosti – pojídání vegetace. S hrudníkem velikosti menšího tunelu to ani jinak nešlo…
Odkazy:
http://www.manchester.ac.uk/aboutus/news/display/?id=10947
http://www.ploscollections.org/article/browse/issue/info:doi/10.1371/issue.pcol.v02.i22
http://www.youtube.com/watch?v=a1OP-fKcjHc (video digitální rekonstrukce chůze)
http://en.wikipedia.org/wiki/Argentinosaurus
Psáno pro DinosaurusBlog a osel.cz
Diskuze:
Hubený X tlustý pes
Radek Liebzeit,2013-11-04 13:22:41
Moje pozorování ohledně psí chůze:
1) Hubený (= nikoliv tlustý) pes zvedá nohy úhlopříčně.
2) Tlustý pes zvedá současně nohy na jedné straně.
No a vypadá to taky celkem nepřirozeně. My to mu říkáme, že se valí jako sud. Ale taky to funguje... :-)
Nepřirozené
Michal Bursík,2013-11-03 20:41:22
Ta simulace chůze v závěru článku mi přijde absolutně nepřirozená. Podívejte se například jak se pohybuje slon. Rozhodně se nekymácí z jedné strany na druhou, ale zvedá nohy úhlopříčně. Kdyby ten dinosaurus šel podle animace, tak by, alespoň podle mne, byl hodně nestabilní a došlap by měl hodně tvrdý.
Vojtěch Kocián,2013-11-04 07:53:25
Také mi to nepřijde reálné. Ale slon nezvedá nohy úhlopříčně. Sice nezvedá obě nohy na stejně straně najednou jako dinosaurus na modelu, ale v jeden okamžik je má obě ve vzduchu.
http://fotky-foto.cz/videa/stare-sloni-chuze%2837665783%29/
Zvlášť při běhu
http://www.youtube.com/watch?v=VeM863m-XrY
Hubený X tlustý pes
Radek Liebzeit,2013-11-04 13:23:23
Moje pozorování ohledně psí chůze:
1) Hubený (= nikoliv tlustý) pes zvedá nohy úhlopříčně.
2) Tlustý pes zvedá současně nohy na jedné straně.
No a vypadá to taky celkem nepřirozeně. My to mu říkáme, že se valí jako sud. Ale taky to funguje... :-)
Diskuze je otevřená pouze 7dní od zvěřejnění příspěvku nebo na povolení redakce
