Když vybuchne hvězda, ať už při zhroucení jádra po vyčerpání hvězdného paliva anebo po nakradení dostatku materiálu bílým trpaslíkem, je to pro nás supernova, extrémně jasná exploze viditelná skoro přes celý vesmír. Při supernově se hvězdné vnitřnosti rozletí jednou desetinou rychlosti světla a než supernova vyhasne, tak vyzáří tolik energie, co zvládne hvězda typu Slunce za celý život. Supernovy jsou tak jasné, že obvykle přesvítí celou rodnou galaxii. Jenže i mezi supernovami mohou být poměrně významné rozdíly.
I když to v češtině zní už trochu násilně, astronomové nedávno objevili neobyčejné supernovy, které jsou ještě několiksetkrát jasnější, než doposud objevované supernovy. Tyto superjasné supernovy (superluminous supernovae) jsou natolik jasné, že to bylo nepochopitelné. Někteří odborníci navrhovali, že by takové vzácné super‑supernovy mohly odpalovat ty úplně největší hvězdy ve vesmíru s původní hmotností 140 až 260 Sluncí. Tyto hvězdy by se v důsledku přeměny části fotonů na páry elektronů a pozitronů samy zničily jako gigantické termonukleární bomby. Po těchto supernovách párové nestability by nezůstala ani černá díra ani mastný flek. To se teď ale tak úplně nepotvrdilo. S jiným zajímavým řešením přišel Matt Nicholl z Astrofyzikálního výzkumného centra Královniny univerzity v Belfastu, který vedl početný mezinárodní tým odborníků.
Nicholl a spol. tvrdí, že se pomalu zhasínající superjasné supernovy odehrají tehdy, když ve víru zběsilé exploze, která je sice super jasná, ale jinak, například hmotností hvězdy, bližší průměru, vzácně nevznikne běžná neutronová hvězda, ale magnetar. To jsou neutronové hvězdy s nesmírně intenzivními magnetickými poli, které na počátku rotují šílenou rychlostí kolem 300 otáček za sekundu.
Když takový magnetar zpomaluje, tak by mohl svoji rotační energii prostřednictvím magnetismu odevzdat stále ještě běsnící supernově a tím ji pořádně přitopit pod kotlem. Výzkumníci studovali dvě nedávné superjasné supernovy PTF 12dam a PS1-11ap, přičemž použili většinou pozorování ze soustavy teleskopů Pan-STARRS (Panoramic Survey Telescope and Rapid Response System) na havajské Mount Haleakala. Dušují se, že jim naměřená data krásně sedí na teoretické předpovědi.
Fenomén superjasných supernov zaujal i Martina Urbance z Ústavu fyziky Filozoficko-přírodovědecké fakulty Slezské univerzity v Opavě. Tyto exploze jsou tak jasné, že je můžeme použít k osvětlení událostí ve velmi vzdáleném a velmi mladém vesmíru. Když o nich víme, můžeme je cíleně vyhledávat a dozvědět se o nich a o jejich dávné době co nejvíc zajímavého.
Literatura
Queens University Belfast News 16. 10. 2013, Nature 502: 346-349, Wikipedia (Supernova, Pair-instability supernova).
Diskuze: