Zvětšit obrázek

Asteroid s ledem letí vstříc svému osudu, v soustavě GD 61. Kredit: NASA, ESA, M.A. Garlick (space-art.co.uk), University of Warwick,University of Cambridge.

Slunce je podle všeho pohodová hvězda, která si spokojeně spaluje vodík zhruba v polovině své hvězdné kariéry. V okolním vesmíru si ale můžeme prohlédnout hvězdy v bujarém mládí a také to, co ze hvězd podobných Slunci nakonec zbude. Je to jako poletovat si v Mléčné dráze strojem času. Obzvlášť atraktivní jsou pro nás hvězdné systémy s bílým trpaslíkem, kolem něhož tušíme kroužit trosky planet. Tak jako budou jednou kroužit i u bílého trpaslíka, který se zrodí z našeho Slunce.

Jay Fahiri. Kredit: University of Cambridge.

V souhvězdí Persea a ve vzdálenosti 170 světelných let od Slunce je bílý trpaslík GD 61, kterého podle všeho obklopují pozůstatky dřívějšího planetárního systému. Jay Farihi z Univerzity v Cambridge a jeho spolupracovníci tu nedávno s pomocí Hubbleova vesmírného dalekohledu a Keckovy observatoře na havajské vyhaslé sopce Mauna Kea pozorovali kyslík, spoustu kyslíku. Je ho tu tolik, že to odpovídá troskám tělesa, které bylo zhruba z jedné čtvrtiny tvořené vodou. Velmi pravděpodobně to nebylo jako na Zemi. Naše modrá planeta je ve skutečnosti z vody jenom ze 0,023 procenta.

Zvětšit obrázek

Keckova observatoř. Kredit: JPL/ Caltech, Wikimedia Commons.

Je to skvělý objev, protože do této chvíle jsme vodu z jiné planety našli jenom v atmosféře plynných obrů. Pokud se Fahiri a spol. nepletou, tak soustava GD 61 je první, v níž víme o pevné či snad kapalné vodě na kamenném objektu. Vědci se domnívají, že tato voda nejspíš pochází z asteroidu o průměru minimálně 90 kilometrů, možná i z mnohem většího tělesa. Zřejmě šlo o asteroid s velkým množstvím podpovrchového ledu, tak jako tomu je například u trpasličí planety Ceres. Právě Ceres svým složením docela odpovídá materiálu, který pozorujeme v soustavě bílého trpaslíka GD 61.

Zvětšit obrázek

Ceres, na snímku HST. Kredit: NASA, ESA, J. Parker, P. Thomas, L. McFadden.

A jaké drama asi předcházelo dnešní podobě systému GD 61? Fahiri s kolegy odhaduje, že tam před cca 200 miliony let bouřlivě zanikla hvězda o něco větší než Slunce. Její přeměnu na bílého trpaslíka některá tělesa přežila, mezi nimi i planetka či planeta z jedné čtvrtiny z ledu. Ta se pak ocitla na nové oběžné dráze, v těsné blízkosti bílého trpaslíka. Tam ji podle všeho gravitace trpaslíka rozemlela na prach a rozptýlila do disku suti. Doposud jsme měli možnost u bílých trpaslíků pozorovat 12 rozbitých planet, teď je to ale poprvé co jsme v takové suti vystopovali vodu.

Literatura

University of Warwick 10. 10. 2013, Science 342: 218-220, Wikipedia (GD 61, Ceres – dwarf planet).