Zvětšit obrázek

Slavná fosilie rostliny Archaefructus z formace Yixian v severovýchodní Číně datovala vznik krytosemnných rostlin do křídy, doby před 125 miliony let. (Kredit: Shizhao, Wikipedia)

Curyšský paleontolog Peter Hochuli s německou geoložkou se vrtali v anisianu a udělali nám v dějepravdě o lučbě živé pořádný zmatek. Našli totiž zrníčka s plastickým síťovaným povrchem, které jakoby z oka vypadly pylu  krytosemenných rostlin. Problém je v tom, že to v čem se vrtali, nebyla křída, nýbrž trias, takže se jejich nález poněkud rozchází s oficiálními představami doby vzniku  kvetoucích rostlin. Na Zemi na začátku druhohor by květy ještě neměly co dělat, stejně jako jejich blanokřídlí opylovači. Něco tu nehraje o stovku  milionů let.

Zvětšit obrázek

Leefruktus ji v loňském roce o dvacet miliónů let trumfnul. (Kredit: Ge Sun, David Dilcher)

Pro paleontology a entomology to nemusel být tak velký šok, kdyby víc věřili molekulárním genetikům. Ty totiž kromě pitvání se ve sledu bází v chromozomech, občas popadne hravá nálada a  pak modelují co by, kdyby, jak by. Za základ přitom berou to, čemu říkají molekulární hodiny. Ty tikají v rytmu mutačních změn molekuly DNA. Podle toho, jak moc se jednotlivé druhy od sebe liší, se dá odhadnout, které z nich jsou si bližší a kdy se které z nich z původně společné cesty sešly a začaly si žít své vlastní sexuální životy.  A protože se kvetoucí rostliny vyvinuly z těch nekvetoucích, podle DNA jejich dnešních pozůstalých vyšlo, že k rozvodu mezi nimi došlo dříve, než před nyní uznávanými 125 miliony let. Pravdou je, že takové statistické kouzlení je zatíženo celou řadou chyb. Uvažuje totiž, že k mutacím dochází tak nějak pravidelně, což nemusí být pravda. Stačí menší změna v životní prostředí, tlak na mutace se zvětší a hodiny se začnou předcházet. Proto ani nelze mít seriózním vědcům moc za zlé, když věštění z genomové koule prakticky nebrali na vědomí, zvláště když jejich uchopitelné fosilní nálezy, nic podobného neavizovaly.

Zvětšit obrázek

Nález pylových zrn z paleontologické vrstvy trias, posouvá vznik kvetoucích rostlin do éry dinosaurů. (Kredit: Hochuli a Feist-Burkhardt, Universität Zürich)

Vrtačka a konfokální laserový skenovací mikroskop nyní vše změnil. Tak to alespoň media a i vlastní tisková zpráva university, presentují. Jenže místo slovního spojení „až nyní“, by se spíš slušelo říkat „už v roce 2004“.  Hochuli s kolegyní Feist-Burkhardtovou to spolu kutají již celé desetiletí a před devíti lety publikovali zmínku o tom, že na břehu Barentsova moře, jižně od Špicberk, našli něco, co tehdy ještě opatrně, nazývali zrnky podobnými pylu krytosemenných rostlin. 

Zvětšit obrázek

A další celkem ze šesti typů zkamenělého pylu získaného v vrtů na severu Švýcarska posouvá představu rozkvetlé krajiny z doby před 140 miliony let již na 242 až 247 milionů let před Kristem. (Kredit: Hochuli a Feist-Burkhardt, Frontiers in Plant Science, Universität Zürich)

Nález zaškatulkovali do triasu, což u slovutných rostlinoznalců narazilo. Vědci jsou také jen lidi a  nedůvěřují všemu, co zjistí někdo jiný a tak poněkud kacířská představa zapadla v duchu hesla že jedna vlaštovička jaro nedělá. Jenže už není jaro a vlaštovky se začaly houfovat a místo jednoho pylového zrna už jich je šest typů. Liší se velikostí i strukturou svého povrchového síťování. Nálezy navíc dělí vzdálenost více než tří tisíc kilometrů a tak o náhodě a možném omylu, už přestává být řeč.

Prof. Dr. Peter Andreas Hochuli, paleobotanik, Paläontologisches Institut und Museum, Universität Zürich: „Kvetoucí rostliny tu byly o sto milionů let dříve, než jsme si mysleli.“

Začátkem loňského roku jsme vás informovali o převratném objevu nejstaršího nálezu rostliny podobné pryskyřníku.  Našli ho na bývalém břehu pravěkého jezera v dnešní Číně. Objev postrčil vznik pokročilých kvetoucích rostlin z křídy až na přelom jury (z doby před 125 miliony let na zhruba 145 miliónů let). Ve srovnání s nynějším objevem se ten loňský jeví být jen trapným handrkováním se o desítky milionů let. Nynější odskok je totiž „sto milionový“.  Posouvá vznik kvetoucích rostliny až do doby rozpadu Pangei a doby před alpinskohimalájské vrásnění, tedy zrození Alp, Himalájí, Karpat, Kavkazu a Kordiller.

Zvětšit obrázek

Podle genetiků je poslední památkou na dobu vzniku krytosemenných rostlin Amborella trichopoda. Jedinný druh rodu Amborella čeledi Amborellaceae i samostatného řádu Amborellales. Keř v Nové Kaledonii má kožovité listy a plody připomínající peckovici. O jeho starobylém původu nevypovídá jen jeho DNA, ale i primitivní květ a anatomická stavba dřeva, které ještě nemá ani pravé cévy. (Kredit: Scott Zona, Florida International University, Wikipedie)

Když to shrneme, tak ve středním triasu  už  nebylo třeba se pro pugét kvetoucích kytek  plahočit až někam do Číny. Hned za humny jsme měli zelený pažit s širokou nabídkou kvetoucího rostlinstva. Soudě podle podoby rostlinných poslů lásky, jedna  z kytek připomínala druh Afropollis, jehož slušně zachované  fosilní representanty jsme v sedimentech nalézali zatím jen ve spodní křídě. A tak v nastupující éře hrozných plazů dinosaurů se klidně mohli vyskytnout i první pyloví alergici. V každém případě je na čase vyndat z poličky encyklopedie a opravit  si v nich údaje týkající se vzniku květů. Nemusíme naštěstí škrtat všechno, stačí  jen to první číslo udávající stovku milionů let,  přepsat z jedničky na dvojku.

Literatura:
Peter A. Hochuli and Susanne Feist-Burkhardt. Angiosperm-like pollen and Afropollis from the Middle Triassic (Anisian) of the Germanic Basin (Northern Switzerland). Frontiers in Plant Science. DOI: 10.3389/fpls.2013.00344

Universität Zürich