Prožíváme relativně klidné geologické období a dnešní sopky jsou líná stvoření. Přesto si zaslouží respekt a občas dovedou notně potrápit i moderní civilizaci. Vulkanický klid ale nepotrvá věčně. Z nedávné minulosti známe devastující sopečné erupce, s nimiž se ty dnešní vůbec nemohou měřit. Čas od času dochází na Zemi k erupcím supervulkánů, které vyvrhnou do vzduchu více než tisíc kubických kilometrů materiálu. Jak vulkanologové rádi připomínají, erupce americké sopky St. Helens, která v roce 1980 otřásla širokým okolím a obvykle o ní mluvíme jako o katastrofě, odpálila pouhý jeden kubický kilometr hornin.
Podle toho, co víme, se za posledních pár desítek milionů let odehrála celá řada dramatických erupcí supervulkánů a je jenom otázkou času, kdy přijde další. Aktuálně to prý hrozí v oblasti Yellowstonské kaldery. Pokud na to nebudeme dostatečně připraveni, a je otázkou, zda je to vůbec možné, tak naše civilizace dostane tvrdý úder, který by nás mohl vrátit do doby kamenné nebo i vymazat z historie. A nejde jen o Zemi. Nedávno vyšlo najevo, že se sopečné erupce, srovnatelné s pozemskými supervulkány, v minulosti odehrály i na Marsu.
Web NASA je sice právě vypnutý kvůli zhroucení státních financí USA, svět ale stihl převzít jejich zprávu o objevu supervulkánů na Rudé planetě, která se objevila současně se článkem v časopisu Nature. Monumentální marťanský supervulkán se dokonce pěkně vyjímá na obálce čísla ze 3. října (2013). Joseph Michalski z Institutu planetárních věd v arizonském Tusconu a Přírodopisného muzea v Londýně společně s Jacobem Bleacherem z Goddardova kosmického střediska NASA v marylandském Greenbeltu vystopovali na Marsu doposud nevídaný typ vulkánu v oblasti Arabia Terra.
Rozlehlá marťanská vysočina Arabia Terra je prastará, nejspíš jedna z nejstarších částí povrchu Marsu, zjizvená miliony a miliony let eroze a bombardování asteroidy. Je tu k vidění spousta podivuhodností, mimo jiné i četné patery, mělké krátery s nepravidelnými okraji, které bývají nejasného původu. Michalski a Bleacher přišli s tím, že nedávno pojmenovaný kráter Eden Patera je vlastně vulkanická kaldera, která se jako impaktový kráter jenom tváří. Podle analýz snímků a topografických dat ze sond NASA Mars Odyssey, Mars Global Surveyor a Mars Reconnaissance Orbiter, jakož i evropské sondy Mars Express by mělo jít o pozůstatek dávného supervulkánu.
Eden Patera totiž postrádá některé znaky, které jsou typické pro impaktové krátery a naopak tu jsou vidět stopy vulkanického běsnění. Zároveň nejde jenom o oblast Eden Patera. Podobně podezřele vypadají i další patery v okolí, které by rovněž mohly být krátery z doby erupce supervulkánu.
Odborníci si už dlouho lámou hlavy s tím, jak vlastně vypadají dávné sopky Marsu. S těmi mladšími není problém, ty jsou poměrně nápadné. A Michalski s Bleacherem možná našli odpověď.
Podle nich útvar Eden Patera vznikl v ohromující explozivní erupci velkého množství magmatu prosyceného rozpuštěnými plyny, při nichž se sopečný kráter či krátery nejspíš zřítily do sebe. Jako kdyby jste zatřásli gigantickou lahví Coca-Coly a ještě ke všemu v prostředí s nižší gravitací a řidší atmosférou, než je na Zemi. Po takových erupcích se celý Mars na čas zahalil do mračen vulkanických plynů a popela. Vysočinu Arabia Terra jsme doposud nepovažovali za vulkanicky aktivní oblast, teď se ale zdá, že bývala dějištěm monumentálních erupcí supervulkánů. Je možné, že právě soptění v Arabia Terra má alespoň z části na svědomí vulkanický materiál nacházený na Marsu v místech, kde dnes není zřetelná žádná sopka. Dávná minulost marsu asi bývala hodně divoká.
Literatura
NASA News 2. 10. 2013, Nature online 2. 10. 2013, Wikipedia (Supervolcano, Arabia Terra).
Diskuze:
