Náplasti původně vyvinuté pro kuřáky, kteří bojují se svým smrdutým zhoubným návykem na zplodiny vznikající spalováním drti ze sušených listů tabáku virginského, by mohly pomoci i „závislákům“, kteří se neobejdou bez trvalého přísunu etylalkoholu. Americký lékař Jed Rose z Duke University v Durhamu zjistil, že látka mecamylamin potlačuje nejen neodolatelnou chuť na pořádného „čouda“, ale i nutkání hodit do sebe pivko či panáka. Při klinických studiích se ukázalo, že alkoholici užívající tuto látku snížili svou týdenní dávku alkoholu o 40%. Zatím se pro léčbu alkoholiků používal naltrexon, který zasahuje do funkcí tzv. endogenních opioidních peptidů a snižuje chuť alkoholiků na alkohol, a samozřejmě slavný Antabus (disulfiram), o jehož účincích na člověka konzumující alkohol se jistě netřeba šířit.

Mecamylamin by mohl arzenál látek využívaných pro boj s alkoholismem rozšířit. Lék byl vyvinut v padesátých letech pro léčbu vysokého tlaku, ale záhy se ukázalo, že kromě jiného potlačuje produkci dopaminu v mozku. Zvýšení hladin dopaminu je nezbytné k tomu, aby si kuřák nebo piják svůj zlozvyk skutečně užil. Bez dopaminu to prostě není ono.

Náplasti původně určené odvykajícím kuřákům by měli pomoci i alkoholikům.