Jak ukazuje show Toma a Jerryho anebo její brutálnější verze Itchy a Scratchy, kočky a myši mezi sebou mají složitý vztah, který není jenom o prostém lovení. Mimo jiné si navzájem přenášejí rozmanité parazity, včetně pozoruhodné kokcidie toxoplazmy. Toxoplazmy nás nesmírně zajímají, protože se díky častému intimnímu soužití s kočkami i myšmi často sami bezděčně stáváme jejich mezihostiteli. Potíž je v tom, že toxoplazmy coby lstiví paraziti manipulují chování mezihostitelů tak, aby se snáze stali kořistí definitivních hostitelů, čili koček. Když se toxoplazma octne v člověku, tak jí to nikdo neřekne a sama to nejspíš nepozná. Proto se i v této situaci snaží mezihostitele manipulovat, i když je to vlastně zbytečné, protože kočka sežere člověka jen zcela výjimečně. Důsledkem toho všeho je, že chování podstatné části lidstva nedopatřením ovlivňují paraziti koček, jejichž cysty mají lidé v mozku. Ale takový je život. Toxoplazmy jsou hrozbou pro lidi s oslabenou imunitou, pro těhotné ženy a nejspíš úzce souvisejí s rozvojem schizofrenie, sebevražedným chováním nebo úmrtími v krizových situacích. Není divu, že se snažíme celou záležitost pořádně pochopit a prozkoumat i původní manipulaci, kterou toxoplazmy ovládají chování myší.
Vše nasvědčuje tomu, že myši nakažené toxoplazmou ztrácejí vrozenou hrůzu z koček i z jejich pouhého pachu. To je velmi dobré pro kočky, které se nažerou s menší námahou a ještě lepší pro toxoplazmy, které se tím spíš dostanou do trávicího traktu koček, kde si mohou sexuálně zařádit a dokončit tím vývojový cyklus. Výzkum týmu odborníků, který vedla Wendy Ingram z Kalifornské univerzity v Berkeley, nedávno odhalil, že ztráta strachu z koček vyvolaná u myší toxoplazmou, přetrvává dlouho po odeznění zřetelných symptomů infekce parazitem, připomínajících nachlazení. Dokonce myším vydrží i měsíce po kompletním odstranění toxoplazem z jejich těl. A to je docela strašidelné.
Ingramová a spol. nad tím kroutí hlavou a není jim jasné, jakým mechanismem by taková trvalá změna chování vlastně mohla vzniknout. Spekulují o tom, že by toxoplazmy mohly nějakým způsobem poškodit čichové centrum mozku mezihostitelů a myši už nemohou reagovat na pach kočičí moči. Také by mohly při infekci přímo zasáhnout neurony zapojené do procesu ukládání paměti a učení anebo u mezihostitele vyvolat poruchy nervové soustavy podobné autoimunitním onemocněním.
Vědci testovali reakce myší na moč rysů, tedy příbuzných koček, která u myší obvykle vzbuzuje panický strach a pro srovnání i na králičí moč, která nechává myši chladnými. Použili k tomu geneticky upravený kmen toxoplazem, které netvoří cysty a proto nemohou vyvolat chronickou infekci, alespoň podle našich poznatků. U podobných záludných parazitů nemůžeme bez velmi detailního výzkumu zcela vyloučit nějaká překvapení. Zatím ale vše nasvědčuje tomu, že změny chování myší přetrvávají měsíce po vyčištění myši od parazitů. Toxoplazma myši nějakým způsobem změní, nejspíš natrvalo.
Tým Ingramové se teď zaměřil na odpovědi imunitního systému myší infikovaných toxoplazmou a zkoumá, jestli náhodou právě reakce imunity mezihostitele nějak blíž nesouvisí s trvalými změnami chování.
Výzkum toxoplazmy je srdeční záležitostí Ivana Fialy z Laboratoře rybí protistologie Parazitologického ústavu Biologického centra Akademie věd v Českých Budějovicích. Vždy fandil bádání Jaroslava Flegra z pražské UK, který se významně podílí právě na výzkumu manipulace lidí tímto neblahým parazitem a proto ho těší, že současný experimentální výzkum potvrzuje takřka neuvěřitelné schopnosti některých parazitů. Jen je na vážkách, zda nadšení nad výzkumem toxoplazmy pochopí postižená třetina lidské populace, jejíž chování může být možná trvale ovlivněno mikroskopickým parazitem. Ještě že u nás nežijí tygři ...
Literatura
University of California Berkely News 18.9. 2013, PLoS ONE 8: e75246, Wikipedia (Toxoplasma gondii).
Diskuze:
