Dobrá zpráva pro všechny „ošklivky“ a „oškliváky“. Navzdory tomu, co nám tlačí do hlav sdělovací prostředky v přenosech z voleb nejrůznějších „miss“ a v reklamách, není krása člověka zdaleka dána jen tím, kolik kde měříme, a jestli máme „perfektní“ vlasy, zuby, pokožku atd. atd. Antropolog Kevin Kniffin z University of Wisconsin v Madisonu zkusil tradiční testy „krásy“ trochu jinak. Obvykle jsou při posuzování toho, co považujeme  „krásné“ a „ošklivé“ lidi,  ukazovány dobrovolníkům fotky zcela cizích lidí. Z těchto pokusů vychází, že za krásný považujeme symetrický obličej a poměr míry v pasu a v bocích 0,7 u žen a 0,9 u mužů.

Kniffin si ale řekl, že možná hodnotíme „krásu“ lidí ze svého okolí i podle toho, co o nich víme. Termín „krása“ je výrazem přitažlivosti člověka, která signalizuje záruky spolehlivé reprodukce a zplození životaschopných potomků. K tomu není zdaleka zapotřebí jen fyzických předpokladů, ale i dalších vlastností – ochota ke spolupráci, inteligence, statečnost, pracovitost. Znalost těchto vlastností v nás může budit dojem, že takto obdařený jedinec je krásnější, než by vyplývalo jen z jeho hodnocení na základě fyzických parametrů.

Kniffin provedl hned tři studie. V první nechal hodnotit krásu studentů podle fotek z universitních ročenek a dával si pozor, jak hodnotí studenti fotky spolužáků a jak fotky lidí, které nikdy neviděli. Podobnou studii provedl s členy universitních sportovních týmů. V třetí nechal hodnotit krásu svých kolegů studenty pracující přes prázdniny na archeologických vykopávkách – nejprve před brigádou a pak po šesti týdnech společné práce.

Výsledky byly přesvědčivé. Jako krásnější byli hodnoceni lidé, kteří měli v kolektivu přirozený respekt, přispívali k prospěchu celku. Rozdíl v hodnocení těchto Mirků Dušínů těmi, kdo je znali, a těmi, kdo s nimi nikdy neměli tu čest, byl markantní. Stejně tak byli hodnoceni svými známými jako „oškliváci“ lidé, kteří nebyli zrovna vzorem ctností. Brigádníci na archeologických vykopávkách hodnotili „krásu“ svých kolegů jinak na konci a jinak na začátku brigády – do jejich hodnocení se zjevně promítla znalost vlastností jejich kolegů nabytá při namáhavé práci.

„Jestli chcete být fyzicky krásnější, nechoďte na plastickou operaci, ale staňte se pro své okolí  cenným sociálním partnerem,“ radí Kniffin a argumentuje příkladem amerického prezidenta Abrahama Lincolna. Ten byl považován za tak ošklivého, že prý jednou řekl: „Myslíte si, že kdybych měl dvě tváře, tak bych si nasazoval tuhletu?“ Přesto měli Lincolna mnozí jeho současníci rádi a připadal jim jako fešák – nikoli ovšem pro jeho tvář, ale pro životní postoje.

Abraham Lincoln –objektivně měřeno symetrií obličeje zdárně aspiroval na titul „nejhezčí z ošklivince“. Přesto neměl ve své době pověst vyloženého šeredy.

No, sluší vám to, děvčata. Ale co zbude z vaší krásy, až vám naskočí nějaký ten, rok kilo a vráska.