V roce 2004 hned tři výzkumné týmy ohlásily objev metanu na Marsu. Byl z toho docela poprask, protože metan není jen tak někdo. Molekuly metanu by totiž podle našich poznatků měly v atmosféře Rudé planety vydržet tak maximálně staletí. Pokud by tam skutečně jsou, tak musely vzniknout nedávno. Pak by ve hře byly v podstatě tři možnosti, všechny dost vzrušující. Metan by mohli vyrobit marťanští mikrobi, mohl by vzniknout při citelné geologické aktivitě a také by jej mohly přinášet dopadající komety či asteroidy. Vědci tehdy naměřili hodnoty obsahu metanu od 10 do 45 ppb (tedy miliardtin z celku).

Přítomnost metanu na Marsu byla poměrně šokující. Potvrdila ho ale i následující pozorování. Detailní průzkum metanu na Marsu na dálku uskutečnil v roce 2009 s kolegy Michael Mumma z Goddardova kosmického střediska (Goddard Space Flight Center) NASA v Marylandu. Odhalili při něm dokonce oblaky metanu, vycházející z konkrétních míst na povrchu Marsu. Nejmohutnější mračno podle Mummy a spol. obsahovalo více než 17 tisíc tun metanu. Pokud by se odhadnuté množství metanu rozptýlilo v atmosféře Marsu, odpovídalo by to zhruba hodnotě 6 ppb.

 

Pak ale na Marsu s velkou slávou přistála sonda Curiosity a pustila se mimo jiné i do hledání metanu v ¨místní atmosféře. Brzy bylo jasné, že je zle. Přístroje Curiosity analyzovaly atmosféru Marsu ve třech testech v říjnu a listopadu 2012 a žádný metan nenašly. Vzhledem k provedeným měřením to tehdy to znamenalo, že v marťanské atmosféře není víc než 3 ppb metanu. Teď vyšlo najevo, že ani při dalších třech testech atmosféry letos v červnu (2013) Curiosity po metanu neobjevila ani stopu. A to je už docela vážné. V atmosféře Marsu by tím pádem mělo být méně než 1,3 ppb metanu. Jinak řečeno, podle Curiosity v atmosféře Marsu prakticky žádný metan není.

Šéf měření metanu sondou Curiosity Chris Webster z kalifornské Laboratoře proudového pohonu (Jet Propulsion Laboratory) neskrývá zklamání. Nejspíš se všichni těšili na napínavé pátrání po zdrojích marťanského metanu a teď je z toho blamáž. Kam se ten zatracený metan vlastně poděl? Je pozoruhodné, že ani objevitel velkých oblaků metanu na Marsu Mumma při nedávných pozorování Marsu žádný znatelný metan nenašel. Takže tu máme solidní záhadu.

 

Možná jde o chyby, které by ale musely být záludné a opakované. Planetolog NASA Kevin Zahle z kalifornského Amesova výzkumného centra naznačuje, že se kolegovi Mummovi mohl do pozorování přimotat pozemský metan a zároveň nevěří, že by metan na Marsu mohl tak rychle zmizet. Mumma si to pochopitelně nenechává líbit a Zahleovy argumenty odmítá. Možné omyly v měření metanu na Marsu prý prověřovali a nenašli nic závadného.

Jestli to ale chyba není, tak prostě zmizela spousta metanu, pro nás záhadným způsobem. Třeba se metan v atmosféře Marsu rozkládá ještě mnohem rychleji, než si myslíme. Během měsíců, možná i týdnů. Odborníci již navrhli několik možných mechanismů, které by to mohly mít na svědomí. Všechny jsou ale zatím na vodě, bez přesvědčivých důkazů.

Navzdory ohnivé debatě se ale Mumma, Webster i Zahle shodnou, že by bylo předčasné pátrání po marťanském metanu úplně odpískat. Na oběžnou dráhu Marsu se v dohledné době chystá indická sonda Mangalyaan a o něco později i evropský ExoMars Trace Gas Orbiter. Obě sondy mohou měřit obsah metanu, žádná z nich ale v tom ohledu nedosahuje citlivosti přístrojů Curiosity. Samotná Curiosity se také za pár měsíců chystá opět pátrat po  metanu v atmosféře, tentokrát s ještě vyšší citlivostí. Její přístroje z měřených vzorků odfiltrují oxid uhličitý a pak by nalezly stopy metanu i v množství 50 ppt (čili biliardtin z celku). Možná ani přesto žádný metan na Marsu neobjevíme. Nebo ho najednou bude tolik, že zůstaneme zírat s otevřenou pusou. Jak se nechal slyšet Webster, Mars je samé překvapení.

 

 

 

Literatura

Nature News 19. 9. 2013, Science online 19. 9. 2013, Wikipedia (Atmosphere of Mars).