Kolik máme ještě času? Pomineme-li délku lidského života, která je sice na savce velice ucházející, ale v měřítku astronomických působí směšně, obvykle máme zato, že život by na Zemi teoreticky mohl existovat až do chvíle, kdy se zestárlé Slunce začne proměňovat na červeného obra. To by mělo být asi za 5,4 miliardy let. Je sice prakticky vyloučené, že by přitom mohl být náš druh, tak dlouhá existence našeho světa je ale docela příjemné pomyšlení. Jenže tak dlouho to podle všeho nebude. Pokud se nestane něco zásadního, tak naše planeta přestane být obyvatelná ještě před nafouknutím Slunce do červeného obra.
Odhaduje to tým, který vedl Andrew Rushby z Univerzity východní Anglie. Jako vodítko přitom použili objevené planetární systémy s exoplanetami, které jsou přehlídkou různě starých hvězd s planetami všelijakých oběžných drah, tvarů a velikostí. Důležitým prvkem jejich úvah byly obyvatelné zóny, tedy oblasti v jednotlivých soustavách, kde může na planetách a případně měsících existovat kapalná voda – podle našich poznatků nezbytná ingredience pro život, jakým je ten náš. Vtip je v tom, že obyvatelné zóny podle všeho nejsou astronomickém měřítku stabilní a že se planeta může dostat z obyvatelné zóny ven.
Rushby a spol. si na základně dostupných informací o hvězdných systémech nasimulovali evoluci Sluneční soustavy. Dospěli k odhadu, že Země opustí obyvatelnou zónu Slunce někdy za 1,75 až 3,25 miliardy let. Po uplynutí této doby by Země měla vstoupit do zóny pekelného horka a pozemské oceány se vypaří. Pokud na Zemi v té době ještě budou nějaké organismy, tak nejspíš mikrobi. Větší a složitější tvorové by se měli už nějaký čas předtím sbalit a zmizet. Ve svém vlastním zájmu.
Badatelé modelovali osud Země, ale také dalších osmi známých planet v obyvatelných zónách. Jednou z nich byl i Mars. Vyšlo jim, že menší planety mají tendenci setrvat v obyvatelé zóně déle a také že se délka doby, po kterou je planeta obyvatelná, tj. s kapalnou vodou, se může velmi výrazně lišit. Kepler-22b, nejspíš superzemě u žlutého trpaslíka, bude obíhat v obyvatelné zóně hvězdy ještě 4,3 až 6,1 miliardy let.
To ale ještě nic není. O něco větší superzemě Gliese 581d u červeného trpaslíka by podle Rushbyho a spol. měla v obyvatelné zóně vydržet 42,4 až 54,7 miliard let. Jestli ovšem existuje, což stále není dořešeno. Pokud v tak vzdálené budoucnosti ještě budou žít nějací potomci pozemských organismů, kdepak jim asi bude konec? Že by právě u nějakého malého a relativně chladného a temného červeného trpaslíka?
Zůstaneme-li skromnější, poměrně jistou zárukou na další miliardy poklidného života by měl být Mars. Ten totiž zřejmě vydrží v obyvatelné zóně Slunce až do jeho zániku, možná až třikrát déle než přívětivá Země. Případně obyvatelé se ale každopádně nevyhnou mezihvězdnému putování. Pobyt v intimní blízkosti červeného obra, v něhož se nakonec promění Slunce, zaručeně není nic příjemného.
Literatura
University of East Anglia News 19. 9. 2013, Astrobiology 13: 833-849, Wikipedia (Formation and evolution of the Solar System).
RW Aurigae: Přistihli jsme hvězdu, která pohltila planety
Autor: Stanislav Mihulka (18.07.2018)
Megazemě ze souhvězdí Draka
Autor: Stanislav Mihulka (08.06.2014)
Kolik Zemí by mohl mít hvězdný systém snů?
Autor: Stanislav Mihulka (30.05.2014)
Diskuze:
důvody
David Dobeš1,2013-09-20 12:44:00
Přidávám se k dotazu. Čekal bych méně omáčky a náčrtů stěhování civilizace a více faktů. Jako nejpravděpodobnější důvody bych viděl dva: především "výkon" Slunce se zvyšuje. Jak se "hořící" jádro zvětšuje, tak je větší plocha/objem aktivní části a je blíže k povrchu (menší ztráta energie, než se prodere na povrch). Kvůli zvyšujícímu výkonu, tlaku a tenší "slupce" se navíc slunce logicky pomalu zvětšuje. Tedy růst "zářivého" vnějšího povrchu (za dinosaurů byla oblohová velikost Slunce menší). Jako druhý vliv, který jde však proti prvnímu, je možná určitá ztráta oběžné rychlosti planet a jejich postupné mírné vzdalování od Slunce. Ještě související s případnými gravitačními poruchami ve sluneční soustavě a výraznějšími přesuny oběžnic. Součet těchto vlivů má vliv na přijímanou energii ze Slunce, jež se postupně stane příliš velkou a postupným zesilováním skleníkového efektu (vodní pára je také skleníkový plyn) a růstu teploty dojde k vypaření oceánů a postupné ztrátě (voda) či proměně atmosféry. Kdyžtak mě opravte či doplnte. Díky.
No vida
Roman Gramblička,2013-09-20 12:56:35
a stačilo vám na to 9 řádků. článek je mnohem delší, ale jaksi o ničem. V nějakém dokumentu zaměřeném na toto téma, odhadovali životnost vyššího života na cca 0,5mld. let a baktérii na víc než 1 mld. Pak už ámen tma.Ale mám dojem, že nebrali v úvahu vzdalování se od slunce.
vzdalování
David Dobeš1,2013-09-20 13:08:15
Vzdalování mě napadlo kvůli tomu, že obdobně se děje i s Měsícem a slapovými silami, i když v mnohem intenzivnějším měřítku a rovněž jsem už vícekrát četl o postupném rozvrácení oběžnic při růstu Slunce do obra. Začne to asi Merkurem a postupným vlivem na vnitřní kamenné planety. Nicméně se možná pletu a vliv změn poloh oběžných drah bude zanedbatelný v porovnání s vlivem nárůstu přijímané energie od Slunce (to je myslím dobře prokázané a spolehlivé).
zvacsovanie slnka
Paul Paul2,2013-09-20 15:34:32
v podstate to iste som cital aj od Jiriho Grygara v Zen objevu:
Slnko kazdu miliardu rokov zvacsi svoj objem asi o 10%, preto sa s pribudajucim casom bude teplota na Zemi zvysovat.
Odhaduje sa, za o miliardu rokov bude na Zemi priemerna teplota 100 stupnov, tazke podla toho tvrdenia Zem nebude obyvatelna ani o miliardu rokov.
Diskuze je otevřená pouze 7dní od zvěřejnění příspěvku nebo na povolení redakce
