Alkoholici prý jsou v ospravedlňování  svých prohřešků ještě rafinovanější než kafaři. Profesor Osvaldo Almeida, šéf týmu propagujícího mírné pití, prý ale alkoholik není. A i kdyby byl, na souboru tisíců Australanů a počítačovém zpracování jejich dat, by to nic nezměnilo. Co že to vlastně zjistil? Vyvrátil dlouho omílanou mantru psychiatrů, že alkohol svým konzumentům způsobuje deprese.

Zvětšit obrázek

Prof. Osvaldo Almeida
University of Western Australia,
Royal Perth Hospital.

Dnes už nikdo neví, kde se přesvědčení o alkoholu, jako příčině depresí vlastně vzalo. Vžilo se, došlo obecného uznání a tak už o tom nikdo ani nepochybuje. Podle Almeidy a jeho kolegů z University of  Western Australia je takový závěr vedle, jak ta jedle.  Argumentují výsledky souboru vyšetřovaných osob s diagnózou „depresivní porucha“. Ani v jednom případě z tisíců sledovaných osob, prý alkohol jako příčinu problémů „s hlavou“, označit nejde. Dokonce ani u těch, co to s alkoholem takříkajíc přehánějí. Stejně tak by totiž šlo označit za příčinu kouření,  životosprávu, osobní, či pracovní problémy. 

Zvětšit obrázek

Dr. Todd Schlenke (zcela vpravo) se svojí partou kverulantů z Emory University: „Nejde jen o deprese, když chytneme nějakou infekční nemoc, léčíme se celou řadou v přírodě se vyskytujících i syntetických drog. Alkohol jsme ze seznamu léků vyškrtli. Mušky si ho úspěšně proti parazitům ordinují běžně a jakoby nám tím poťouchle naznačovaly, jestli jsme tak trochu neudělali chybu.“    Podrobnosti ZDE.

Almeida se svými kolegy pracovali s daty z dlouhodobě probíhající studie zaměřené na zdraví mužů (Health in Men Study – HIM). Zaměřili se na příčinné souvislosti fyziologických drah. Vyšli ze známého faktu spojujícího mutaci v genu ADH1B s metabolismem alkoholu v těle. Jde o mocného hráče, varianta genu ovlivní výkonnost alkoholdehydrogenázy, enzymu zodpovědného za odbourávání alkoholu. Protože snižuje účinnost až osmdesátkrát, nositelům líného genu pak stačí sklenička a mají zaděláno na dlouhotrvající veselou náladu. Z množství, z něhož  my „normální“, máme jen roztomilou opičku, mají gorilu. Almeidu již dříve zaujaly nesrovnalosti, například to, že ve skupině osob s těmito variantami (k alkoholu málo tolerantních), bylo těch, co mají s alkoholem problém, méně, než by mělo být. Pokud by byla pravda, že alkohol je na vině depresí, pak genetické variace související se snižováním konzumace alkoholu, by měly také snižovat riziko depresí. Ze studie, která začala v roce 1996 a eviduje 12 201 mužů, ale nic takového nevyplynulo. Podrobně se vlivu pití alkoholu výzkumníci věnovali u 3 873 osob, každou z nich sledovali tři až osm let. Přečtení jejich příslušných genů sice potvrdilo dřívější výsledky jiných týmů na jiných populacích - že konkrétní genetické varianty jsou spojeny s nižší konzumací alkoholu. Statistika ale ukázala i na něco nového - že žádná z genetických variant nevykazuje spojitost s depresemi. A tak podle australských vědců, i když má alkohol zcela nepochybně spostu nectností, dělat z něj viníka i našich depresí, by bylo ne-fér.  Projekt „Health in Men Study“, ani universitu, lihovarníci nesponzorují a tak i další sympatický poznatek bychom mohli vzít jako fakt - že totiž starším mužům střídmá konzumace alkoholu prospívá. Jedna až dvě skleničky vína denně, riziko deprese snižují a ne zvyšují! Nové vědecké poznatky (viz připojené primární prameny) je podle molekulárních psychologů potřeba šířit a doufat, že i zdravotní pojišťovny začnou mít zájem na udržení našeho duševního zdraví.     

Literatura:  Molecular Psychiatry
A wine a day associated with lower risk of depression
University of Western Australia