Z vyprávění prababičky možná někteří víte, jak byly přesličky užitečné a že se dávaly do bot, aby nohy tolik nesmrděly. A taky jak dobře se s nimi cídilo nádobí. Ostatně, ani dnes mnohý klárinetistů nedá na ně a jejich křemičité krystaly dopustit a leští jimi svůj štěbenec.
Od babičky jste zase mohli slyšet, jaký že jsou na zahrádce prevít, protože se množí oddenky. Všechno to je pravda a dnes k tomu můžeme ještě dodat, že přesličky se sice množí pomocí oddenků, ale nezanedbávají ani svůj pohlavní život. Mají ho dost komplikovaný, jak můžeme ukázat na naší přesličce rolní. Její jarní lodyha není ani trochu zelená. Později má ještě jednu lodyhu – letní. Ta už zelená je. Jarní je fertilní, letní sterilní. Ta zelená má jen jeden úkol - obětovat se a nashromáždit dostatek živin pro jarní lodyhu, která vyroste až příští jaro. Odborníci nás rádi pletou pojmy že jsou heterofyadickoametabolní, mají trofofyly, sporofyly, sporangiofory,... Bez toho se ale obejdeme. Zbývá ještě několik cizích termitů, kterým se vyhnout nemůžeme. Tak třeba že přesličím lodyhám se říká sporofyt.
Sporofyt je když
Pokud se v jednom životním cyklu (jedné generaci) střídají dvě fáze, říká se tomu rodozměna. S tou přichází na scénu gametofyt a sporofyt. Gametofyt je haploidní - má jen jednu sadu chromozomů v jádře, a sporofyt je diploidní (chromozomální sady má dvě). V praxi to znamená, že gametofyt pochopitelně produkuje gamety. Na vlastním sexu přesliček (spojení dvou gamet), toho moc mimořádného nic není. Snad jen, že incest jim nevadí a ať už jsou gamety z jednoho jedince, nebo od dvou nepříbuzných, spojením vzniká zygota. Ta, jak se sluší a patří se vyvíjí v diploidní organismus – a tomu se říká sporofyt. Asi proto, že produkuje spory. Ty jsou haploidní a nový organismus z nich nevyroste. Ani samy nijak nesplývají. Začnou ale po určité době klíčit a vyroste z nich gametofyt (od slova gamet, nebo-li pohlavní buňka). Ty už dají vznik zygotě a nové rostlině a tím se cyklus uzavírá.
Spory jsou zajímavější
Umí se pohybovat. Stačí k tomu změna vlhkosti a jejich "nohy" se dají do pohybu. Jak píší autoři v časopisu Královské společnosti, při dozrávání výtrusů přesličky rolní (Equisetum arvense) se jim na povrchu vytvoří 4 dlouhé úzké pásky (haptery). Vyrůstají všechny z jednoho místa a zpočátku sporu těsně obtáčejí. Dokud jsou ve vlhku, zůstávají ramena stočena a v klidu. Jakmile začnou vysychat, rozvinou se a změní v hákovité nožky. Často se pak jimi do sebe zaklesnou a udržuje se tak několik výtrusů pohromadě.
Logicky se předpokládalo, že to má význam při oplozovacím procesu. A to také je pravda, protože spory jsou dvojího charakteru (samčí a samičí).
Aby vytvořili zygotu musí se někde usadit, začít růst a teprve umožnit vznik pohlavním buňkám. Až ty zapracují na aktu splynutí. A to se, jak známo, dělá lépe, když jsou si dva hodně blízko. A tak není divu, že vzájemné propletení spór jejich „končetinami“, jim přijde vhod.
Vysokorychlostní kamera ukázala ještě něco
Pentle omotané okolo spor, neslouží jen k usnadnění milostných propletenců. Pokud vlhkost prostředí klesne pod 70 %, začnou s nimi šít čerti. Některé spory začnou jen „ rozvážně pomalu chodit“, jiné vystřelí jako neřízené střela. Nezřídka se padesáti mikrometrová kulička dostává až do výšky několika centimetrů. Dost na to, aby ji závan větru odvál do míst, kde při troše štěstí nebude na klíčení tak sucho a kde možná bude i méně konkurentů a snad i nepříbuzný genofond. Být peciválem se nevyplácí nikomu, ani „koňským ocasům“. (Angličané přesličce dali jméno „horsetail“)
Literatura: University Grenoble, Laboratoire Interdisciplinaire de Physique, CNRS, France
Proceedings of the Royal Society B 11.09.2013 DOI: 10.1098/rspb.2013.1465
Diskuze: