Zvětšit obrázek

Američtí vojáci s ochranou proti chemickému útoku. Kredit: vláda USA, Wikimedia Commons.

Navzdory nepřehledné mediální válce, která doléhá až do našeho divného středoevropského prostoru, přecpaného pochybnými weby, je stále jasnější, že za chemickými útoky 21. srpna 2013 stála syrská armáda režimu Bašára Asada. K dnešnímu dni to potvrdily zpravodajské služby Velké Británie, Izraele, Spojených států, Francie, Turecka a Německa. Dílčí informace se v některých případech rozcházejí, například v počtu obětí, který je tak jako tak nesmírně obtížné zjistit. Nicméně, Izraelci odposlechli rozhovor mezi prorežimními představiteli, německá rozvědka zase rozhovor mezi členem Hizballáhu a iránskou ambasádou. Francouzi mají k dispozici satelitní snímky, podle nichž chemické útoky přišly z území ovládaného syrským režimem, směřovaly na území držené povstalci a jednotky režimu se pak snažily zahladit stopy bombardováním zasaženého území. No a konečně, podle americké rozvědky není vládnoucí režim v okolí Damašku tak pevný v kolenou, jak by se zdálo a měl tu velké problémy s odražením povstalců. Asadovy jednotky se zřejmě během místní ofenzivy pokusily koordinovanými chemickými útoky zasáhnout povstalecké jednotky i protirežimní civilisty a teď spolu se svými spojenci mlží jako o život. Co jiného bychom měli čekat?

Zvětšit obrázek

Defense Threat Reduction Agency. Kredit: vláda USA, Wikimedia Commons.

Jak na chemické útoky syrského režimu reagovat? Chemické zbraně tentokrát zasáhly nejen pestrou směsku povstaleckých frakcích a civilních obyvatel Sýrie, ale i jemné předivo mezinárodní politiky. Bylo by lepší vést s plným zápalem vyšetřování, bombardovat se proklamacemi, hlasovat v parlamentech, burcovat média a nakonec nějak obratně vycouvat? A vroucně se modlit, aby se chemické zbraně nedostaly blíž? V Sýrii se vede složitá válka, která je podle všeho velmi důležitá, ale žádná z významnějších zemí se do ní zjevně nechce namočit víc, než by bylo zdrávo. Anebo dáme najevo světu a vlastně i sami sobě, že doopravdy nechceme, aby chemické zbraně byly hrozbou pro civilní obyvatele? Pokud v sobě západní svět najde tu odvahu, musí to udělat s velkým rozmyslem a mít na zřeteli jasný cíl. Řekněme vytrestat Asadův režim, ale ne jejich civilisty a rozhodně nepomáhat radikálním milicím. Což pochopitelně nebude snadné.

Zvětšit obrázek

Pumy GBU-31/B s bojovou částí BLU-109/B, připravené k bojové akci.

Vše nasvědčuje tomu, že případný útok povedou především jednotky USA. Upřímně řečeno, kdo jiný si dnes může dovolit trestnou výpravu proti po zuby vyzbrojené Sýrii? Podle Davida Hamblinga ve článku pro NewScientist budou za daných okolností Američané útočit nejspíš na vojenské základny syrského režimu a také se pokusí zničit sklady syrských chemických zbraní. To ale není jen tak. Americká vládní vojenská agentura Defense Threat Reduction Agency (DTRA) vyvíjí od roku 1998 prostředky, které likvidují chemické zbraně, aniž by s nimi po útoku zamořily široké okolí. I s nimi to prý ale bude pořádný risk.

Zvětšit obrázek

Nevýbušná puma CBU-107 Passive Attack Weapon. Kredit: US Air Force.

USA by mohly použít letecké naváděné pumy CBU-107 Passive Attack Weapon, které dovedou znehodnotit sklady chemických zbraní, aniž by došlo k velkým explozím. Tyto 450 kilogramové pumy před dopadem na zem vymrští mračno téměř 4 tisíc krátkých šipek ze železa a wolframu. Následující kovová smršť pak proděraví prakticky všechno v okruhu několika desítek metrů. Pokud by zasaženým místem byl například sklad sarinu, nebylo to přímo v mateřské školce a nefoukal by vítr, tak by ani nemuselo dojít k žádným obětem ani v obydlených oblastech. Slunce a vzduch by se o sarin v dohledné době postaraly. Další volbou Američanů jsou 900 kilogramové pumy GBU-31/B, s bojovou částí BLU-119/B, ve variantě Crash PAD (Prompt Agent Defeat), které obsahují malou nálož trhaviny a 300 kg bílého fosforu. Výbuch jejich nálože by měl prorazit díru do skladiště a bílý fosfor pak vše sežehne v ohnivé kouli o teplotě 2700 stupňů Celsia. Sarin je hořlavý a ve vysokých teplotách se rozloží. O použití podobné zbraně v městské zástavbě ale ani raději nepřemýšlet.

Zvětšit obrázek

Sovětské chemické zbraně v albánském skladu. Kredit: vláda USA, Wikimedia Commons.

Agentura DTRA financovala výzkum i jiných hraček, jako jsou termitové nálože, různé zápalné pumy, vysokoenergetické výbušniny a hořlavé směsi podobné raketovým palivům. Některé z těchto zbraní už mohou být ve výzbroji bojových jednotek. Každý útok na zásoby bojových látek by měl také zahrnout intenzivní plánování na simulační platformě amerického letectva Counter Chemical Biological Simulation Environment and Response Program Execution Nesting Tool, přezdívané Serpent. V této simulaci lze zhodnotit efekt výbuchů při zásahu, rozptyl bojové látky po okolí i rychlost její neutralizace a odhadnout možné škody. Vývojáři DTRA vyvíjejí miniaturní drony, které mohou odstartovat z ocasní části útočící bomby několik okamžiků před dopadem. S jejich pomocí by pak Američané mohli sledovat případné úniky bojových látek po útoku a varovat před nimi civilní obyvatelstvo.

Podle Jamese Ketchuma, který v šedesátých letech řídil výzkum během známých vojenských experimentů s rozličnými chemickými látkami, se ale i přes všechny moderní technologie může ukázat, že likvidace syrského chemického arzenálu chirurgickými útoky vlastně není reálná. Odhady množství chemických bojových látek v Sýrii se totiž odhadují na stovky až tisíce tun. Mohou být rozmístěné na mnoha místech, včetně hustě obydlených aglomerací. Biofyzik Brian Hanley k tomu poznamenává, že například sarin může skladován v podobě oddělených složek a smíchán až těsně před použitím. V takové situaci je bombardování velmi problematické. Navíc, syrský režim ví, že hrozí bezprostřední útok Američanů a můžeme se vsadit, že na to nečekají s rukama v klíně. Ochota, s jakou západní velmoci prohlašovaly, že se chystají zaútočit, ve skutečnosti svědčí spíš o neochotě k útoku či snaze omezovat jeho možné důsledky. Nepřítele, kterého doopravdy chceme citelně zasáhnout a zničit mu něco cenného, obvykle dopředu nevarujeme.

Literatura

NewScientist 3.9. 2013, Wikipedia (2013 Ghouta attacks, Syria and weapons of mass destruction, CBU-107 Passive Attack Weapon).