Jak jistě každý ví, samotný střed naší Mléčné dráhy, ve vzdálenosti 26 až 28 tisíc světelných let od Slunce, podle všeho obývá supermasivní černá díra o hmotnosti 4,1 až 4,5 milionů Sluncí. Přinejmenším v hranicích domovské galaxie budí respekt a jsme moc rádi, že ji nemáme za humny, zároveň ale intenzivně vábí naši zvědavost. Chceme o ní vědět všechno nebo alespoň co nejvíc. Proto si astronomové už dlouho toužebně přáli objevit v těsné blízkosti naší supermasivní černé díry, v astronomické hantýrce objektu Sgr A*, nějaký pulsar. Ve skutečnosti bylo právě tohle jedním z hlavních cílů odborníků na pulsary v uplynulém dvacetiletí. Zběsile tikající pulsary totiž můžeme využívat jako velmi přesné kosmické hodiny pro měření vlastností času a prostoru, třeba právě poblíž supermasivní černé díry. A teď se to nejspíš povedlo.
Když kosmická observatoř Swift nedávno zachytila zdroj rentgenového záření ve směru od středu Galaxie a kosmická observatoř NuSTAR poté zjistila, že tento zdroj tento zdroj pravidelně pulsuje jednou za 3,76 sekundy, tak se na dotyčné místo okamžitě zaměřil německý stometrový radioteleskop Effelsberg, provozovaný Max Planck Institutem pro radioastronomii (MPIfR). Nebylo to prý úplně snadné, badatelé v čele s Ralphem Eatoughem z MPIfR ale nakonec v rádiové oblasti zachytili parádně jasný a velmi aktivní pulsar, který pojmenovali PSR J1745-2900. Bylo to tak skvělé a významné, že si Eatough a spol. nemohli dovolit blamáž. Proto raději věnovali výjimečné úsilí pro nashromáždění důkazů, že jde o skutečný pulsar a ne nějaké blikání z pozemské komunikace. Při pozorování v Německu je centrum Galaxie vidět jen těsně nad obzorem a to pouhé dvě hodiny denně. Na nový pulsar se také podívaly další radioteleskopy – anglický Jodrell Bank, americký Very Large Array a francouzský Nançay.
Záhy vyšlo najevo, že pulsar PSR J1745-2900 je magnetar, neutronová hvězda s brutálně silným magnetickým polem. Podobné objekty mívají magnetické pole s hodnotami kolem 100 milionů Tesla, což je 100 tisíc miliardkrát víc, než kolik činí hodnoty magnetického pole Země. Tým Ralpha Eatougha zjistil, že objevený magnetar vykazuje neobvykle velkou Faradayovu rotaci, čili rotaci roviny polarizace emisí magnetaru, která vzniká působením vnějšího magnetického pole. Vědci z toho odvodili, že se v blízkosti supermasivní černé díry vyskytuje pořádně velké a silné magnetické pole. Takové magnetické pole se vší pravděpodobností vzniká při pohlcování horkého ionizovaného plynu, který krouží v akrečním disku, dotyčnou černou dírou.
Velké a silné magnetické pole v okolí supermasivní černé díry vysvětluje mnohé. Pro ty, kdo snad ještě pochybovali, je takové magnetické pole dalším důkazem, že tam ohromná černá díra doopravdy je. Také vysvětluje pozorované emise záření z prostoru supermasivní černé díry, například v rádiové oblasti a také to, proč naše galaktické jádro oproti jiným vypadá, že strádá hlady. Silná magnetická pole totiž mohou černé díře bránit v pohlcování hmoty z akrečního disku. Jak už to ve vědě bývá, po dlouho očekávaném úspěchu se vyrojila řada nových otázek. Například máme za to, že magnetary jsou mezi pulsary velmi vzácné. Znamená to, že v prostoru kolem supermasivní černé díry je ve skutečnosti spousta pulsarů, které z nějakého důvodu zatím nevidíme? Také už víme, že magnetary jsou v porovnání s obyčejnými pulsary jako kosmické hodiny méně spolehlivé a přesné. Magnetar PSR J1745-2900 navíc kolem supermasivní černé díry obíhá v poměrně velké vzdálenosti. Jeden oběh mu trvá tak 500 let, možná déle. Lov na pulsary v sousedství středu Mléčné dráhy tedy rozhodně nekončí.
Odborník na neutronové hvězdy a pulsary Martin Urbanec z Ústavu fyziky Filozoficko-přírodovědecké fakulty Slezské univerzity v Opavě považuje objev pulsaru v blízkosti centra naší Galaxie za velmi důležitý sám o sobě. Podle něj je nesmírně zajímavé, že díky němu můžeme měřit magnetické pole poblíž černé díry v centru Mléčné dráhy Umožňuje nám to určit jak silné magnetické pole dokáže vytvořit hmota dopadající na supermasivní černou díru, která vzhledem ke své povaze žádné magnetické pole mít nemůže.
Literatura
Max Planck Institute News 14.8. 2013, Nature online 14.8. 2013, Wikipedia (Milky Way, Magnetar, Faraday effect).
Diskuze:
