V syrské občanské válce došlo k důležitému zvratu, i když zatím není jasné, jaké budou jeho následky. Ve středu 21. srpna před rozbřeskem se v zemědělské periferii syrské metropole Damašku, známé jako Ghouta, podle všeho na několika místech současně odehrála série chemických útoků. Údery zjevně zasáhly území, která drží povstalci a kde žijí převážně sunnité. Bezpochyby šlo o surový útok, který zasáhl především civilní obyvatele, samozřejmě i ženy a děti. Podle dostupných informací zahynulo minimálně 322 a možná až téměř 2 000 lidí, počet mrtvých se ale stále zvyšuje. Jak už to bývá ve vyhrocené občanské válce s náboženskou příchutí, víme toho jen málo, údaje se navíc často rozcházejí. Situace kolem nešťastné Sýrie začíná nabírat intenzitu zběsilé bouře.
Americký prezident Barack Obama teď asi nemá lehké spaní. Na rozdíl od českého protějšku na jeho činech doopravdy záleží, třímá v rukou ohromnou moc a celý svět ho teď se zatajeným dechem sleduje. Navíc zhruba před rokem dramaticky prohlásil, že hromadné přesuny či přímo použití chemických zbraní v Sýrii pro něho budou překročením červené linie, s blíže neupřesněnými důsledky. Teď bude muset sníst, co si navařil. Obama prozatím udělal asi to nejrozumnější co mohl a nařídil zpravodajcům, aby sehnali co nejvíc dostupných informací. K dispozici zatím jsou videa se zasaženými lidmi, tak strašlivá, že by si každý měl rozmyslet, jestli je vůbec chce vidět, pak údaje očitých svědků a snímky čehosi, co vypadá jako zbytky rakety. Co se tam vlastně stalo? Nemohlo třeba dojít k zásahu objektů s chemickými látkami konvenčními raketami?
Teď se na tom nesmírně intenzivně pracuje. Většina expertů zatím souhlasí s tím, že došlo k něčemu zlověstnému. Podle Howarda Hua z Torontské univerzity, který je poradcem neziskové organizace Physicians for Human Rights, jsou na videích něčím dramatickým zasažení lidé. Jejich ztuhlé svaly a křečovité pohyby naznačují, že by mohlo jít o neurotoxický organofosfát, jako je třeba sarin. K definitivnímu závěru by ale Hu musel vidět detailnější snímky obětí, na nichž by bylo například zřetelné slinění a zúžení zorniček. Souhlasí s ním i Alastair Hay z Univerzity v Leedsu, který se podílel na vyšetřování řady reálných i domnělých chemických útoků. I podle něj mají mnozí lidé na videonahrávkách známky zasažení organofosfátem. Podle Jeana-Pascala Zanderse, který působil v pařížském European Institute of Security Studies, dotyčné oběti jeví známky dušení. Prozrazuje to jejich namodrale nachová pokožka, působící dojmem, jako by byla z vosku. To by měla být známka postižení nervového systému a klíčových orgánů, jako jsou plíce a srdce.
Podle think tanku amerického Kongresu US Congressional Research Service by syrský režim Bašára Asada měl mít k dispozici přinejmenším zásoby nervových plynů sarinu a VX, stejně jako zpuchýřujícího yperitu. Jestli se k chemickým zbraním dostali i povstalci, těžko říct. Pokud by se na místo útoků v oblasti Ghouta dostali inspektoři OSN, mohli by dát dohromady klíčová data. Jenže syrský režim pochopitelně nepřekypuje ochotou a nejspíš jim to moc neusnadní. Teď se dramaticky hraje o čas. Důkazy o použití chemických zbraní obvykle nevydrží navěky, přičemž doba, po kterou lze tyto látky prokázat, se mezi jednotlivými útočnými látkami liší. Sarin by se v místním klimatu vypařoval zhruba stejně rychle jako voda, trvanlivější stopy by pak zanechal v zasaženým lidech. Metabolismus chemických bojových látek známe poměrně dobře a měli bychom je odhalit i po několika měsících.
Pokud se tam inspektoři OSN doopravdy dostanou, tak nejprve odeberou fyziologické vzorky ze živých i mrtvých obětí. Měli by shromažďovat vzorky tkání, krve, moči, vlasů a pokožky. Pokud budou mít možnost, tak hodně napoví pitvy zemřelých. Kromě toho by měli v zasažených územích sbírat vzorky z prostředí, jako listy, půdu, tapety či mrtvoly zvířat. Největší hodnotu by pochopitelně měly vzorky použité munice, z nichž by bylo možné posoudit povahu útoku. Získaný materiál by mohli vyhodnotit přímo na místě s přenosnými plynovými chromatografy a hmotnostními spektrometry, a když to nepůjde, tak vzorky zmrazí a odešlou je do laboratoře certifikované Organizací pro zákaz chemických zbraní (OPCW).
Vyšetřování celé záležitosti bude každopádně velice dramatické. Celý region stojí na pokraji trpké a zničující války. Vznikl tu smrtící koktejl historických křivd, náboženské nenávisti, národnostních sporů a prestiže mocností. USA hrají o svoji roli světového policajta, ve které očividně se cítí nesvé, Rusko je intimním spojencem Asada, ale zřejmě to nebude hrotit až na ostří nože, do Sýrie strká prsty Irán a jeho poskoci na Blízkém Východě, Izrael leží co by kamenem dohodil. Lze očekávat snahu vyšetřování omezovat, manipulovat, zamlžovat. I kolem chemického útoku v irácké Halabži roku 1988, kdy zahynulo až 5 tisíc lidí, se mlžilo a to tehdy nebyla tak spletitá situace. Prý je pravděpodobné, že zpravodajské služby cizích zemí nějaké vzorky rychle propašují ven ze Sýrie, aby jejich politici měli jasno.
Pokud se v Sýrii někdo dopustil chemického útoku, tak mu hrozí úder znejistěných velmocí, kterým se ale do války v Sýrii prošpikované zbraněmi a fanatiky moc nechce. Vinu Asada a spol. naznačuje charakter cílů i to, že mají chemické zbraně prokazatelně k dispozici. Na rebely by zase snad ukazovalo možné použití raket domácí výroby a také to, že se útok odehrál blízko centra Damašku i blízko pobytu inspektorů OSN, kteří v Sýrii již vyšetřují domnělé chemické útoky z dřívější doby. Zdálo by se, že by byl Asad blázen, kdyby v takové situaci masově použil chemické zbraně. Podle toho, co víme, není jeho vojenská situace kritická a provedené útoky jen sotva přinesly tak velký taktický zisk, který by je ospravedlnil. Co když se Asad či někdo další snaží hodit vinu na povstalce? Rozhodně to není nepředstavitelné. Udělat raketu jako povstalci a nacpat ji sarinem nebude takový problém. Rýsuje se i další zajímavá možnost, že by pravým terčem mohl být Barack Obama. Ten je teď v pěkné kaši. Nařídí poměrně riskantní úder na Sýrii, aby dostál svým řečem o červené linii? Nebo bude usilovně vyšetřovat do ztracena? Asad by pak povstalce mohl práškovat sarinem dle libosti a americký prezident by se znemožnil až do morku kostí. Kdo z nás by chtěl být v jeho kůži?
Literatura
NewScientist 23.8. 2013, Wikipedia (2013 Ghouta attacks, Halabja poison gas attack).
Diskuze:
