Snahy vysledovat původ evropských etnik byly dříve zakládány na analýze mitochondriální DNA, která přechází na potomky z matky bez ohledu na genofond otce. Ukázalo se, že mutace v mitochondriální DNA mají původ na středním východě, a byly proto spojovány s expanzí zemědělství. Ovšem později vyšlo najevo, že tyto mutace jsou mnohem starší než předpokládané šíření zemědělství a že mitochondriální DNA není vhodná pro rekonstrukci dávných migrací. Mnohem lépe v tomto směru vyzněla analýza chromozomu Y. Ty jsou také předávány na potomka (v tomto případe z otce na syna) bez ohledu na genetickou výbavu druhého rodiče. Vykazují tedy vysoký stupeň konservatismu s ohledem na předky zkoumané osoby. Navíc se ukazuje, že mnohem lépe mapují pohyby těchto předků. Analýzou mutací na chromozomu Y ze vzorku krve stovek mužů z Evropy a Asie se zabývalo několik vědeckých týmů. Byly sestaveny mutační linie a jim odpovídající "Y-chromozomální typy" mužů. Sledováním četností těchto typů u jednotlivých etnik, lze potom sestavit přibližný scénář migrace obyvatel. Další zajímavé informace může přinést archeologie, nebo lingvistická analýza.

Jak tedy vypadá scénář pohybu etnik v Evropě s ohledem na mutační linie chromozomu Y?
Před více než 40 000 lety obýval střední Asii lid s mutací M45. Potomci tohoto lidu (s mutací M173, která je odvozená od M45) se někdy před 35-30 000 lety začali šířit na západ a obydlovat Evropu.

Asi před 25 000 lety z blízkého východu do Evropy pronikli lidé jiného typu - nositelé mutační linie M170. Ti žili převážně ve východní Evropě a na Balkáně.  Asi před 20 000 lety dosáhlo zalednění Evropy svého vrcholu a vytlačilo obě skupiny dále na jih. To zamezilo jejich dalšímu míšení a došlo k oddělení obou etnik. Lidé typu M173 našli útočiště na Iberském poloostrově zatímco lidé s převážnou mutací M170 na Balkáně. Na základě lingvistických analýz můžeme dokonce odhadovat, do jaké jazykové nadrodiny patřila řeč, kterou tehdejší lidé mluvili. Ti na západe pravděpodobně mluvili jazykem, který bychom dnes zařadili do jazykové nadrodiny Kavkazsko-Čínské. Ti na východě mluvili pravděpodobně jazykem, který by patřil do skupiny nostratických jazyků (tam dnes paří jazyky indoevropské, Ugrofinské, Altajské, ale i Drávidské, Semito-hamitské a další). Mezi oběma větvemi jazyků je totiž časová vzdálenost větši než 20 000 let a později se v obou oblastech tak mluvilo.

Před 15 tisíci lety začal ledovec ze severní Evropy ustupovat a obě skupiny se šířily na sever, kde se začaly mísit. Tou dobou ovšem dochází na předním východě k objevu zemědělství a populační exploze s tím způsobená dosahuje do jihovýchodní Evropy. Nositelé zemědělství byli velmi pravděpodobně lidé s mutací M172. Jakým asi mluvili jazykem? Velmi pravděpodobně patřil do nostratické skupiny.

V průběhu let 8000 - 3000 před Kristem se zemědělství rozšířilo prakticky po celé Evropě a vedlo k prudkému nárůstu počtu obyvatel. Z archeologie známe celou řadu kultur, odlišovaných podle keramiky, kterou zemědělci vyráběli. Před více než 9000 lety dochází na jihovýchodním Balkáně k míšení prvních zemědělců (typ M172) z jihovýchodu s lovci a sběrači žijícími na Balkánu (typ 170). Tento smíšený typ pravděpodobně brzy ovládl mořeplavbu a expandoval do celého středomoří. Je dost možné, že souvisí s lidem „kardiové keramiky“ (podle otisku mušlí srdcovek na keramice). Kombinace obou typů je častá v Itálii, východním Španělsku,  v Chorvatsku a na všech středomořských ostrovech. Na Sardinii je velmi častá téměř unikátní mutace M26, která je odvozena od "balkánské" M170.

Na severu Evropy po mutaci M172 není prakticky ani stopy. Zemědělství se tam tedy nešířilo stěhováním lidí, ale znalostí. Zůstává nezodpovězeno jakého původu byli lidé známé lineární keramiky, kteří přinesli zemědělství do střední Evropy v 6. tisíciletí před Kristem a později byli vytlačeni lidmi ze severu a západu. Pravděpodobně patřili z převážné většiny ke skupině s mutací M170.

V průběhu let 6000-3000 před Kristem žila Evropa v relativním klidu etnicky rozdělena na západ (M173), severovýchod (M170), smíšený typ M170+M173 ve střední a jihovýchodní Evropě, středomoří a jihovýchodní Balkán obýval smíšený typ M172 + M170 + M173.  Protože lidé již žili usedlým zemědělským životem, nedocházelo k příliš výraznému pohyby obyvatel. Jakými jazyky jednotlivé skupiny mluvily? Západní skupina bezpochyby jazykem podobným dávné Iberštině, která je předchůdkyní dnešní Baskitštiny. Severovýchodní skupina byla později zcela smazána Indoevropany a Finskými národy. Někteří lingvisté hledají v různých indoevropských jazycích jejich prapůvodní substrát. Například slovo Volk – lidé v němčině je předindoevropského původu, a proto se předchůdcům Germánů, žijícím na severu Evropy, říká Volkové. Hodně předindoevropských slov má také Albánština. V oblasti středomoří se dostáváme téměř k hranicím psané historie. Zápisy v neindoevropských jazycích se zachovali na Krétě - Lineární písmo A - horký kandidát na jeden z jazyků středomořské etnické skupiny, kterým se psalo již před 4 500 lety, zůstává dodnes ovšem nerozluštěn. Mnohem lépe známe Etruštinu - ta sdílí mnohá slova s neindoevropským substrátem pozdějších jazyku Maloasijských Chetitů a Luvijců. Některá z těchto slov a některé gramatické konstrukce jsou vzdáleně podobné dnešní Gruzínštině. Gruzínštině je podobná také Urartejština a Churijština, kterými se tehdy mluvilo na většině území Malé Asie. Je tedy dost možné, že lidé typu M172 - nositelé zemědělství mluvili jazykem, který by byl podobný Kartveliánské jazykové rodině (Kartveli – gruzínsky Gruzínština).

Kolem roku 3000 před Kristem začínají z Asie pronikat nájezdníci, kteří si osvojili jízdu na koni. Tito lidé byli nositelé mutace M17 – odvozená od mutace M173. V archeologii je to lid kultury šňůrové keramiky a takzvaní „kurgani“ (podle maďarského termínu pro pahorek, který stavěli nad hroby). Jejich původ se klade na Ukrajiny. Během krátké doby zaplavují celou severní Evropu (Polsko-německou nížinu). Ovládli také Balkán, do genetické skladby zdejších obyvatel nezasáhli tolik jako na severu a východě Evropy, vnutili však místním svůj jazyk. Tím jazykem je indoevropština, jejímiž různými variantami dnes mluví téměř celá Evropa a většina Ruska, Írán, Pákistán a polovina Indie. Západoevropští praiberové se ovšem brzy naučili nové „způsoby“ a vrací úder. V dolním Porýní (nejzazší místo kam se dostal lid se šňůrovou keramikou) brzy vzniká nová „invazní“ kultura sekeromlatů nebo dnes častěji zvoncových poháru. Tito noví bojovníci brzy obsazují západní Evropu (Francii, Británii, Španělsko,..), pronikají až do severní Afriky, ale také na území Kurganů - do Německa, do horního Podunají a do Čech. Tou dobou je Evropa plná bojovných nájezdníku ovládajících koně, to poklidní zemědělci dříve neznali.

V následujících letech se situace v Evropě uklidňuje, roste počet obyvatel a dochází ke kulturnímu a civilizačnímu rozvoji. Etnické složení je teď asi podobné jako v předchozím období s tím rozdílem, že v severoevropských a uherských nížinách přibyli lidé s mutací M17. Celý Balkán a Malá Asie se indoevropanizují (začínají mluvit indoevropskými jazyky). O tom, jaká je jazyková situace v centru Evropy, můžeme pouze spekulovat. Je však možné, že indoevropským jazykem se už mluví i v Čechách a na území Německa.

V první polovině druhého tisíciletí před Kristem dochází k prudkému poklesu obyvatel v Evropě. To je možná způsobeno výbuchem sopky v Egejské oblasti a následnou změnou klimatu. Následuje další příliv obyvatel z východu, nikdy však nebude tak silný, jako v případe lidu šňůrové keramiky. V severovýchodní Evropě dochází k pomalému přísunu nezemědělských Finských národu ze Sibiře, ty jsou typické mutaci M178. Zbytek Evropy se dále „indoevropanizuje“. Lidé začali spalovat své mrtvé a to je pro archeology velká smůla, protože nelze provádět antropologická srovnávání. Kolem roku 1200 před Kristem dochází k populační explozi v Podunají a indoevropské bojovné kmeny se šíří celým středomořím a leckde se prosazuje jejich jazyk. Lehce přispějí ke zvýšení počtu mutací M170.

Expanze Keltů v prvním tisíciletí před Kristem neměla příliš výrazný etnický dosah, snad jen ve střední Evropě (hlavně v Čechách) znamenala menší přísun lidí s mutačním typem M173, kterého Keltové, pocházející ze západní Evropy, měli jistě dost. Keltové ovšem vnutili řade populací svůj jazyk (Keltským jazykem se například mluvilo ještě dlouho do novověku v Malé Asii)

Latinizace Evropy začátkem nového letopočtu neměla příliš velký vliv na etnické složení. To se měnilo už jen při expanzi Slovanů na Balkán, kdy se zvýšil počet mutací M17. Nájezdy Altajských Avarů, Bulharů, Turků, Mongolů, Maďarů a dalších etnik v průběhu středověku přineslo do východní Evropy velmi malé množství výše zmiňovaného typu M178 typického pro ugrofinské a altajské národy.

A jak jsme na tom dnes my Češi? Nejvíce chromozomů Y máme společných se západní Evropou (přes 35% M173; nejvíce ho mají Baskové přes 85%, pak Katalánci 79% Angličané 65%). Následuje typ M17 typický pro indoevropské nájezdníky (máme ho více než 26%; v Evropě ho mají nejvíce Maďaři 60%, Poláci 56% a Ukrajinci 54%), pak se u nás ještě vyskytuje typ M170 (17% ; ten se vyskytuje nejvíce u Chorvatů 45%, Laponců 42% a Němců 37%) a typ M172 (9%; nejvíce u Turků 40%, Gruzínců 33% a Libanonců 29%)

Strom mutací chromozomu Y a jejich podíly v Evropě

Poznámka: Obrázek s větším rozlišením získáte kliknutím na ikonku obrázku umístěnou pod článkem.

Strom vývoje jazyku, čísla udávají dobu oddělení v tisících let před současností

Odkazy:
hpgl.stanford.edu/publications/ PNAS_2001_v98_p10244.pdf
hpgl.stanford.edu/publications/ NGS_2003_v33_p266-275.pdf
mendel.eg.umu.se/evolecol/human_origin.pdf
www.ee.cityu.edu.hk/~wsyw/publications/ Joy_research.pdf
grokhovs1.chat.ru/legacy.html
www.cs.dartmouth.edu/~rockmore/new-lang-evo.pdf
pluto.mscc.huji.ac.il/~msyfalk/ Typology/LanguagesOfWorld.pdf
freepages.genealogy.rootsweb.com/ ~jamesdow/langtree.htm
www.ciep.fr/reform/genetique/genetique40.htm
http://www.rosettaproject.org
http://www.comp-archaeology.org