Zvětšit obrázek

Sluneční magnet se brzy přepóluje. Kredit: NASA.

Nedávné třeštění kolem nejnovějšího nepovedeného konce světa rozvířilo diskuze kolem magnetického pole Země a jeho možném vlivu na pozemské katastrofy. Lidé se báli jeho přepólovaní. Ve fosilním záznamu je zřetelně vidět, že se naše planetární magnetické pole rádo převrací, poslední dobou zhruba jednou za 200 tisíc let, a také že už to posledních 780 tisíc let neudělalo. Nicméně, loni o Vánocích se magnetické pole Země nepřevrátilo a také se ukazuje, že jeho minulá přepólování nejsou spojena s žádnými dramatickými událostmi. Každopádně, asi kvůli tomu způsobila nedávná zpráva NASA o blížícím se přepólování magnetického pole Slunce jistý rozruch. Vždyť Slunce je ohromné a také velice žhavé. Jenže ve skutečnosti to je s magnetickým polem Slunce úplně jiná pohádka.

Zvětšit obrázek

Todd Hoeksema. Kredit: Stanford University.

Solární fyzik ze Stanfordské univerzity a šéf místní Wilcoxovy solární observatoře Todd Hoeksema s kolegy ohlásil, že se naše hvězda blíží k přepólování magnetického pole, které na rozdíl od toho obávaného pozemského nejspíš doopravdy nastane za několik málo měsíců. Vtip je v tom, že přepólování magnetického pole Slunce je úplně běžné a pravidelné. Dochází k němu zhruba jednou za 11 let, vždy ve vrcholné fázi každého slunečního cyklu. Vnitřní magnetické dynamo Slunce změní své uspořádání a v tu dobu dojde i k přepólování jeho magnetického pole.

Zvětšit obrázek

Velké sluneční erupce nejspíš nečekejte. Kredit: NASA Goddard Space Flight Center, Wikimedia Commons.

Proč ale vlastně k přepólování Slunce dochází? To je zatím docela slušnou záhadou. Phil Scherrer, další solární fyzik ze Stanfordu, se nedávno nechal slyšet, že vědci stále ještě nemají fungující matematický model, který by jim to mohl napovědět. Podle Hoeksemy se zdá se, že proces přepólování nějak souvisí s aktivními oblastmi na Slunci, kde během maxima Slunečního cyklu bouří sluneční skvrny. Magnetické pole aktivních oblastí je výrazně vyšší, než v okolních oblastech Slunce a když se taková silnější magnetická pole přesouvají k magnetickým pólům Slunce, tak zřejmě v určitém okamžiku spustí proces přepólování. Stále je tu ale ještě hodně co vysvětlovat.

Zvětšit obrázek

Heliosférická proudová vrstva. Kredit: Werner Heil, NASA, Wikimedia Commons

Slunce je magneticky proměnná hvězda se silným magnetickým polem, alespoň podle pozemských měřítek. Projevem celkového magnetického pole Slunce je heliosférická proudová vrstva (Heliospheric current sheet), tenká vrstva ve vesmírném prostoru, která představuje rozhraní mezi siločárami vybíhající ze Slunce a siločárami směřujícími ke Slunci. Má složitý tvar (podle znalců podobný sukni baleríny), její tloušťka se pohybuje kolem 10 tisíc kilometrů a zasahuje miliardy kilometrů od Slunce. Během přepólování magnetického pole Slunce se heliosférická proudová vrstva divoce zvlní a to ovlivní kosmické počasí celé Sluneční soustavy. Poněkud ironicky dojde k zeslabení toku kosmického záření z okolního vesmíru, protože zvlněná heliosférická proudová vrstva prý funguje jako lepší ochranný štít než jindy. Na Zemi se to nejspíš dočasně projeví na klimatu, jako ostatně vždy při takových příležitostech, ale jinak se nic dramatického nestane.

Odborníci na Slunce uklidňují, že se převrácení magnetického pole Slunce není vůbec třeba obávat. Takřka jistě nespustí žádné dramatické sluneční bouře, ani žádné jiné nebezpečné jevy, které by nepříznivě postihly Zemi a její obyvatele. Vzhledem k oslabení toku kosmického záření to bude spíš naopak. Bez ohledu na přepólování magnetického pole bychom ale Slunce neměli spouštět z očí. Ze stále více náznaků vysvítá, že když na to přijde, tak Slunce a jemu podobné hvězdy dovedou odpálit masivní erupce, jaké by rozvrátily současnou technickou civilizaci Země na celé měsíce, ne-li hůř. Rozhodně neublíží, když budeme podobné události alespoň brát v úvahu.

Pavel Bakala, odborník na obecnou teorii relativity a chování hmoty a záření v blízkosti černých děr a neutronových hvězd, člen týmu LOFT „Strong gravity“. Kredit: Kredit: Ústav fyziky, SLU.

K tématu přepólování magnetického pole Slunce jsme o komentář v širších souvislostech požádali Pavla Bakalu z Ústavu fyziky Filozoficko-přírodovědecké fakulty Slezské univerzity v Opavě:

  Změna polarity dipólové komponenty magnetického pole Slunce je normální součástí jedenáctiletého cyklu sluneční aktivity. Nemůže se tedy z principu jednat o nic fatálního a život na Zemi výrazně ohrožujícího, i když určité efekty, jako jsou magnetické bouře, ovlivnění toku kosmického záření nebo polární záře, lze samozřejmě očekávat.
Ačkoliv magnetické pole Slunce dosahuje na povrchu ve slunečních skvrnách nejvyšších hodnot  indukce asi 0,1 Tesla a je tedy řádově podstatně silnější než geomagnetické pole (maximálně 0,65 mikroTesla), je stále téměř zanedbatelné oproti skutečně silným magnetickým polím neutronových hvězd či bílých trpaslíků. V extrémních konfiguracích neutronových hvězd může magnetická indukce nabývat hodnoty až 10 na jedenáctou Tesla. Tak silné magnetické pole zabíjí na potkání deformací atomů ve tkáních, jeho hustota energie je obdobná hustotě vody a jeho energie nezanedbatelně přispívá k celkové hmotnosti neutronové hvězdy – magnetaru.

Literatura

Space.com 12.8. 2013, NASA Science News 5.8. 2013, Wikipedia (Sun, Heliospheric current sheet).