Zvětšit obrázek

Rekonstrukce diskagmy. Kredit: Gregory Retallack, University of

Skoro všechno, co víme o historii života na Zemi, se stalo za posledních 550 milionů let. Ze začátku  prvohor začínáme být jakžtakž v obraze, začínáme rozumět některým fosiliím a paleontologie se přestává podobat astrologii. Ale předtím … v podstatě nevíme, jak naše planeta vypadala miliardy let a jak na ní fungoval život. Když přeci jenom najdeme fosilie staré miliardy let, obvykle je hodně obtížné pochopit, co to vlastně máme před očima. A takové jsou i diskagmy.

Zvětšit obrázek

Gregory Retallack. University of Oregon.

Objevil ji s kolegy Gregory Retallack z Oregonské univerzity ve vrstvách formace Hekpoort starých 2,2 miliardy let, poblíž jihoafrické vesnice Waterval Onder. V místě objevu vcelku běžné fosilie zhruba o velikosti hlavičky zápalky pojmenovali Diskagma buttonii a teď si lámou hlavu s tím, co to vlastně je. Přes 2 miliardy let staré šmouhy na kameni mohou být vlastně skoro cokoliv. Diskagmy navíc podle všeho žily na souši, miliardy let před dobytím souše rostlinami či živočichy. Retallack spekuluje, že to nejsou ani rostliny, ani zvířata, ale něco o dost jednoduššího. Podle něj diskagmy připomínají houby Geosiphon pyriformis z oddělení glomeromykot. Geosifony jsou samy o sobě fascinující, žijí totiž v symbiotickém svazku se sinicemi rodu Nostoc a výsledkem je něco mezi lišejníkem a mykorrhizou. Sinice přitom houbě dodávají produkty fotosyntézy a také dusík, který fixují z atmosféry.

Zvětšit obrázek

Geosiphon pyriformis. Kredit: West Virginia University.

Ve prospěch konceptu diskagmy jako houby se sinicovými symbionty podle Retallacka mluví nezávislé nálezy sinic z té doby, které jsou známé z dřívější doby. Diskagma navíc pochází z poměrně napínavého období, kdy podle mnohých představ došlo k převratu v atmosféře, při němž se z redukční atmosféry stala atmosféra s významným obsahem kyslíku. Myšlenka, že tehdejší souše byly plné fotosyntetizujích hub, zní v té souvislosti docela uvěřitelně. Podle analýz pradávných půd, v nichž byly diskagmy objeveny, bylo tehdy v atmosféře velmi přibližně 6600 ppm oxidu uhličitého a 0,9 až 5 procent kyslíku.

Zvětšit obrázek

Poblíž místa nálezu. Kredit: Hallam Payne.

Pro Retallackův tým bylo velkou výzvou už jenom prokázat, že jde skutečně o fosilie, pozůstatky kdysi živých organismů. Nakonec na ně nasadili mohutný kalibr – rentgenové záření cyklotronu kalifornské laboratoře Lawrence Berkeley National Laboratory. Ze získaných snímků sestavili trojrozměrnou rekonstrukci fosilií, které podle všeho vypadaly jako vázy na krátké stopce. Když se badatelé podívali na předešlé nálezy, tak jim diskagmy velikostí a tvarem připomínaly jinou jihoafrickou fosilii Thucomyces lichenoides, starou 2,8 miliardy let, v mnoha detailech se od ní ale diskagmy liší. V dnešní přírodě lze najít souvislosti s již zmíněnými geosifony, lišejníky a také s hlenkami.

Retallack a spol. mají za to, že jde o slibného kandidáta na titul nejstaršího eukaryota. Pokud by to byla houba, tak by se posunulo známé stáří linie hub o 800 milionů let. Háček je ale v tom, že soudobé nejlepší molekulární hodiny datují vznik eukaryot do doby před 1,6 miliardy let. Důvěryhodnost molekulárních hodin je sice podobná věrohodnosti politiků, ale stejně. Vůbec nemusí jít o eukaryota. Před pár dny nás všechny šokovaly pandoraviry a čert ví co mohlo lézt v hlíně před 2,2 miliardami let. Teď alespoň víme, že na souši mohl být nějaký život a co bychom měli hledat příště.

Literatura

University of Oregon News 22.7. 2013, Precambrian Research 235: 71-87, Wikipedia (Geosiphon).