Po přečtení článku „Dentální laborantky jsou ohroženy plicní chorobou“ (1) jsem si uvědomil, že zubní laboratoř je fakticky malá slévárna se všemi zvláštnostmi hutního provozu. Velmi dlouho jsem se zabýval problematikou zdravotně nezávadného pracovního prostředí v hutních provozech a svařovnách, a proto jsem oprášil archivní materiály.

Výroba odlitků (byť velmi malých) klade ve všech fázích mimořádné nároky na ochranu a tvorbu zdravotně nezávadného pracovního prostředí. Hygienicky nejproblematičtější úseky výroby  odlitků jsou formování a čistění (tedy odstraňování zbytků forem), a to proto, že hlavní přísadou formovacích  směsí bývá fibroplastický SiO2. Fibroplasticita je schopnost prachu chorobně měnit plicní tkáň. V současnosti jsou nejvýznamnějšími fibroplasty SiO₂ a azbest.

Základním hygienickým požadavkem proto je odstranění fibroplastických prachů a aerosolů s obsahem toxických a karcinogenních látek z vdechovaného vzduchu.   Pracovní prostředí hutních provozů je znečistěno prachem, ve kterém jsou právě nemetalické fibroplastické částice SiO2. Nejvíce jsou postižené provozy výroby forem (formovny) a čistění odlitků (čistírny). Velikost prachových částic se zde pohybuje v rozmezí od 0,5 do 1000 mm.

V tavírnách kovů a při mechanickém opracování odlitků broušením převažují metalické částice s rozměry 0,01 až 5 mm. Páry kovů smíšené s prachy tvoří koloidní směs – dým. Disperzním prostředím je vzduch a plyny vyskytující se při jednotlivých operacích – CO, CO2, SO2 ...

V dýchacím ústrojí probíhá současně ukládání prachů a dýmů z vdechovaného vzduchu a samočistící proces. V oblasti částic o rozměrech od 0,12 do 10 mm (tzv. respirabilní frakce) převyšuje ukládání výrazně odbourávání.

S ohledem na velikost částic pevné fáze aerosolů můžeme uvažovat s tímto rozdělením ukládaných částic:

•Největší částice o minimální velikosti 3 až 10 mm. Jsou ukládány převážně dopadem a částečnou sedimentací v horních cestách dýchacích.

•Částice v pásmu respirabilní frakce o velikosti 0,5 až 3 mm. Jsou ukládány gravitační sedimentací a ukládání roste s hloubkou vstupu do dýchacích orgánů a je vyšší v dechové pauze. V tomto pásmu dosahují negativní biologické účinky maxima.

•Částice s velikostí < 0,5 mm. Jsou deponovány mechanismem difuze v nejhlubších a nejjemnějších prostorách plic.

Samočistící proces dýchacího ústrojí probíhá mukociliárním a alveolárním mechanismem. Při mukociliárním odstraňování pevných škodlivin dochází k vylučování prachů a aerosolů  zachycených v sekretu pokrývajícím řasinkový epitel. Sekret je prostřednictvím mukociliárního eskalátoru transportován do hltanu a odsud z těla odstraněn buď odkašláním nebo průchodem trávicím traktem. Alveolární čistění je odstraňování částic o velikosti <0,5 mm alveolárními makrofágy do lymfatických tracheobronchiálních uzlin.

Znečistění pracovního prostředí fibroplastickými prachy a kovovými aerosoly výrazně ovlivňuje zdravotní stav. Je nutné uvažovat i s nespecifickým působením znečisťujících látek vyvolávajících zátěž organismu – stres, s následnými nepříznivými účinky na cévní a nervový systém. Tento účinek je potvrzen Bertrandovým zákonem, který říká (volně): Látka je nebezpečná i při koncentracích nižších než NPK (nejvyšší povolená koncentrace škodlivé látky), jestliže působí za vhodných podmínek dostatečně dlouhou dobu. Dostatečně dlouhou dobou jsou v tomto případě  roky. Proto je s tímto nespecifickým účinkem poměrně velmi málo uvažováno. Zvláště dnes, kdy zaměstnanci mění (ať o vlastní nebo cizí vůli) často zaměstnavatele nebo profesi.

Častým názorem je chránit individuálními ochrannými prostředky (větrané kukly, respirátory) nejvíce exponovaného pracovníka. Omyl je zřejmý při pohledu na obrázek, kde je dobře patrné, že většina prachů a dýmů vznikajích při výrobě odlitků a svařování se velikostí shoduje s trvale polétavým prachem. Pevná fáze trvale polétavého prachu je < 1mm, a proto bude trvale znečisťovat i okolní pracoviště. Trvale polétavý prach setrvává v ovzduší – ve starých halách byl dobře patrný jako lehká kouřová clona visící pod stropem. Na novějších pracovištích je trvale polétavý prach roznášen všude prouděním vzduchu, průvanem, větráním, pohybem osob.

Technických prostředků, které snižují působení vdechovaných škodlivin na minimum je v současnosti na trhu nepřeberné množství. Od nejrůznějších individuálních pomůcek, přes více nebo méně fungující odsávací zařízení.

Ale každé řešení je vždy pro někoho omezující: Pro zaměstnavatele svou cenou, provozními náklady,  pro zaměstnance „další starostí“ vyplývající z používání ochranných pomůcek nebo zvýšeném dodržování technické kázně....

Poznámka:  Diagram ve větším rozlišení si zobrazíte kliknutím na malý připojený obrázek pod tímto sopuborem