Objektivní porovnávání inteligence zvířecích druhů je záležitost hodně vachrlatá, až subjektivní. Pokud ale jde o ptáky, tak k těm nejinteligentnějším patří papoušci. Zvláště pokud máme na mysli jejich kognitivní schopnosti. Za kousek žvance jsou ochotni se toho naučit opravdu hodně. Nejznámějším opeřencem všech dob se stal žako Alex. Jeho cvičitelka, Irene Pepperberg, ačkoli se vzdala své původní dráhy expertky na chemii, stalo se její jméno mezi etology pojmem a její drezúrovací taktiku dokonce převzali pedagogové, kteří podle ní začali pracovat s autistickými dětmi. V čem byl její přístup jiný? Je to paradox, ale i když jde o papoušky, předcházela u nich riziku „papouškování“. Alexe neučila sama, ale přesvědčila další lidi a ti jí s výchovou ptáka pomohli. Proč to? Aby si nezvykl odezírat jen od jednoho člověka.
Papouška ve skutečnosti neučila ona, jen v jeho přítomnosti cvičila svého asistenta. Jakmile zvíře zjistilo, že si asistent po splnění úkolu pochutnává na pamlscích, začal papouch se svým sokem soupeřit. Není se čemu divit, papoušci žijí v komunitách, jsou společenští a metoda odezírání u nich funguje báječně. Alex díky tomuto přístupu brzo prokázal, že pro jeho druh není problém naučit se spojovat lidská slova s jejich významem.
Odborníci na chytrost dospěli k závěru, že se Alex v mnoha směrech vyrovnal šimpanzům a v něčem byl dokonce lepší. Naučil se například chápat význam nuly, což se do té doby považovalo u zvířat za nemožné. Když se majitelka Alexe zeptala „Kolik je tu modrých předmětů ?“ A přitom tam žádný nebyl, žako odpvětil: „Žádný“. Podle Pepperbergové zvládal občas i konstrukcí logických slovních spojení. O papoušcích je známo, že milují jablka. Když se Alex poprvé setkal s červeným, nazval si ho „banašeň“ asi prý proto, že bylo kulaté jako třešeň a uvnitř nažloutlé a strukturou připomínající banán. K dobru chovatelka dává historku, kterou s Alexem zažila, když s ním trénovala barvy a kladla mu otázky jednu za druhou. S ořechem ale poněkud otálela a když už „zapomínala“ dlouho, Alex se naštval a pronesl hláskovaně „N – U – T“ (anglicky ořech), jakoby by jí tím říkal, mám ti to snad hláskovat ty hlupaňo?
Tvrzení, že ptáci chápou význam slov bylo do té doby poměrně odvážné, nicméně kromě Alexe to již potvrdil i jiný žako. N"kisi zvládá slovník čítající přes tisíc slov a „rozmlouvá“ ve větách.
Alex se dožil třicítky, což není na tento druh nic moc. Svými veřejnými vystoupeními ale udělal svému druhu ohromnou čest a jejich chov prožívá celosvětový boom. Jen v málo domácnostech, které si chytrého papouška pořizují, si ale uvědomují, že to je závazek na celý život a mnohdy ještě déle. Žakové se běžně dožívají 40 – 60 let. Jde o vysoce inteligentní tvory, kteří trpí nedostatkem činnnosti a pak se u nich často projeví sebepoškozování. Vytrhávání peří je v takovém případě ta nejmírnější forma. Většinou pak jejich chování doprovází obsedantní porucha a stále dokola opakované nesmyslné pohyby. Psychický stres je zcela připraví o rozum.
Papoušci jsou skladbou i rozšířením velmi bohatou skupinou ptáků a najdeme je prakticky na všech kontinentech. Zajímavé testování inteligence těchto tvorů provedli nyní v Rakousku. Pod výsledky je podepsaná Vídeňačka Alice Auersperg. Není sama, spolupracovníky jí byli kolegové z Oxfordu a Max-Planckova Institutu Ornitologie v Seewiesen. Na rozdíl od Američanky, které učaroval afričan, Evropanka dala přednost hrátkám s krasavci z Indonésie.
Rozdíl v přístupu Američanky a Evropanky byl i v dalších záležitostech. Evropany u svěřenců nezajímalo, zda se naučí poznávat barvy, ani neprováděli drezúru s pojmenováváním předmětů. Soustředili se čistě jen na technickou stránku problému. Z deseti netrénovaných ptáků udělali tak trochu kasaře. Aby se dostali k odměně za sklem, museli překonat šest zabezpečovacích prvků. Nejprve je čekalo vytáhnout závlačku, teprve pak šlo vyšroubovat matku a vytáhnout šroub. Až poté se dal nadzvednout jistící kolík, který bránil pootočení kolečka. Jeho pootočením o devadesát stupňů dovolilo vysunout kruhový zámek. Pod ním se skrývala klasická zástrčka, kterou šlo oříšek z bedýnky vysvobodit. Jít na problém v jiném pořadí, nebylo k ničemu. Dobrovolník jménem Pipin se bez cizí pomoci dostal k odměně za méně než dvě hodiny. Dalším borcům z desetičlenného týmu ale bylo třeba, aby jim buďto jejich zručnější „kolegové“ v něčem helfli, nebo aby mohli od těch zběhlejších odkoukat, jak to dělají.
Kakadu Goffinův je jedním z nejmenších kakaduů. Mezi chovateli není příliš populární. Poptávku veřejnosti určují media. Nebývalý zájem o žaky nastal až poté, co Alexe zpropagovala televize a internet. O kakadu Goffinově se v odborných časopisech zatím psalo málo, což se nyní změní. A tak s předstihem, než ceny vyletí nahoru a případně vás také posedne mánie mít doma kasaře, bude dobré si připomenout, že se jedná o nenáročný a poměrně odolný druh. Může přezimovat i ve velmi spoře vytápěném bytě, pokud v něm není průvan.
Kakadu Goffinův má silné nutkání stále do něčeho klovat. Přínosem by bylo, pokud sami jste vyznavači mocných operních hlasů. Vaši sousedé by měli být starší, mírně nedoslýchavé osoby. Jak se ukazuje, před těmito povedenými dinosauřími pokračovateli je problém cokoli schovat. Bezpečná budou asi jen místa se zámky využívající otisk prstu, případně snímač oční duhovky. Tím pravým ořechovým nebude ani zámek otvíraný hlasem, samečci papouška kakadu jsou někdy také dost ukecaní.
Vyjádření vědců z Oxfordu k intelektuálnímu výkonu kakaduů je zatím opatrné. Myslet si, že ptáci problému zámků také porozuměli, je předčasné. K tomu bychom něco takového byli oprávněni prohlásit by prý ptáci museli být schopni vše zopakovat na velkém počtu jiných nových fyzikálních problémů. Zatím ale třeba ani nebyli schopni pouhým pozorováním si správný postup šesti po sobě jdoucích kroků zapamatovat a následně zopakovat. Problém byli schopni řešit, až když jim nejprve nechali věci zkoumat zobákem, jazykem, pařáty a teprve až zvládli jednotlivé kroky, jako například povolování matky, teprve pak lze dosáhnout jistých výsledků při řešení několika na sebe navazujících úkolů. K zajímavým poznatkům prý patří to, že ptáky netřeba po každém jednotlivém kroku obdarovávat odměnou a že je nezmate ani to, když jim některé prvky v dané sekvenci udělají nefunkčními, nebo je zcela vynechají. Vědci neradi hovoří o inteligenci a v jejich slovníku se to hemží spíše termíny, jako jsou velká behaviorální plasticita, praktická paměť a podobně. Nám laikům, víc než spousta cizích termínů řeknou videa:
Literatura: Explorative learning and functional inferences on a five-step means-means-end problem in Goffins cockatoos (Cacatua goffini), PLOS ONE: http://www.plosone.org/article/info%3Adoi%2F10.1371%2Fjournal.pone.0068979
dx.plos.org/10.1371/journal.pone.0068979
Oxford University
Diskuze:
