Jak si lidé vybírají sexuálního partnera stejného druhu, tomu jakž takž rozumíme, i když je to někdy s podivem. Co se týká jiných primátů, savců anebo i obratlovců, stále se ve volbě partnera dovedeme víceméně zorientovat. Ale jak si svůj správný romantický protějšek vybírají mouchy? Jak zjistí, že se hodlají spářit s příslušníkem stejného druhu, aby se vyhnuli nepříjemnému trapasu? Očividně to dovedou a jde jim to velice dobře. Ty malé mušky vědí, kdo je kdo.
Po stopách mechanismu s jehož pomocí octomilky rozeznávají jedince stejného druhu se nedávno s početným týmem pustil Nirao Shah z Kalifornské univerzity v San Franciscu. Nakonec ukázalo, že samci legendární octomilky mají na senzorických neuronech předních nohou chemoreceptory Gr32a a právě s jeho pomocí posuzují druhovou příslušnost potenciálních partnerek. Badatelé zjistili, že si samci vybranou samičku důkladně ohmatají předníma nohama a při tom pečlivě analyzují voskovité substance na jejím povrchu. Pokud dotyčná samička nepatří ke správnému druhu, tak se receptor Gr32a aktivuje a nešťastný samec stopne pářící rituál. Tahle kontrola partnerky navíc funguje i v případě, když se sameček předtím ještě nikdy nesetkal s muškou cizího druhu. Shahův tým stopoval aktivitu neuronů s receptory Gr32a až do mozku samců octomilek. Zdá se, že tyto neurony jsou spojené s neurony v mozku octomilek, které produkují samčí verzi proteinu fruitless, který prokazatelně ovlivňuje pohlavní chování samců octomilek.
Shah a spol. si pohráli s octomilkami a brzy přišli na to, že role receptoru Gr32a je vskutku klíčová. Když tyto receptory aktivovali experimentálně, tak fungovaly stejně. Brzy také vyšlo najevo, že zmíněný receptor nehlídá jen nejbližší druhy octomilek. Samci octomilky obecné (Drosophila melanogaster) s tímto receptorem rozeznají a s díky odmítnou samice mnoha různých druhů, včetně takových, s nimiž sdíleli společného předka před 40 miliony let. Samci, které vědci o receptory Gr32a připravili, se pokoušeli vášnivě pářit s jinými druhy octomilek, i když byly několikrát větší a i pro lidské oko vypadaly zřetelně odlišně.
Vědci byli poměrně překvapeni, když se ukázalo, že dámy octomilek obecných sice také vlastní receptor Gr32a, ale k detekci a odmítnutí samců jiných druhů octomilek ho nepoužívají. Asi to nemají zapotřebí. Přesto nám Shah a spol. poskytli zajímavý pohled do pestrého a jistě mnohdy bouřlivého světa octomilek. Objev zaujal i Vlastimila Smýkala z Laboratoře vývojové genetiky Entomologického ústavu Biologického centra Akademie věd v Českých Budějovicích, podle něhož se jistě brzy dozvíme víc. Ještě pochopitelně zbývá zodpovědět celou řadu otázek. Mají stejný systém rozeznávání partnerek i další, blízce příbuzné druhy octomilek? Uvidíme.
Literatura
UCSF News 26.6. 2013, Cell online 27.6. 2013.
Diskuze:
