Zvětšit obrázek

Trojhvězda Gliese 667 pozorovaná z povrchu planety Gliese 667 Cd. Kredit: ESO/ M. Kornmesser.

Zvětšit obrázek

Guillem Anglada-Escudé. Kredit: Universitat de Barcelona.

Pro čtenáře OSLA to už možná zní všedně, ale poslední dobou se všude kolem nás otevírá fantastický svět planetárních systémů. Přitom to není tak dávno, co jsme si nebyli jistí, jestli kolem Sluneční soustavy vůbec nějaké planety jsou. Naštěstí ale jsou a stojí to za to. Poměrně velký díl pozornosti odborníků i nadšené veřejnosti získala pozoruhodná trojhvězda Gliese 667 ze souhvězdí Štíra. Systém hvězd, které jsou ve všech případech menší než naše Slunce, leží ve vzdálenosti pouhých 22,1 světelných let, což z něj dělá zajímavý cíl některé z prvních mezihvězdných výprav, pokud se na ně lidstvo někdy zmůže. Čerstvé novinky o této soustavě teď atraktivitu Gliese 667 ještě zvýšily.

Systém Gliese 667 tvoří dvojhvězda oranžových trpaslíků Gliese 667 A a Gliese 667 B, kolem které obíhá ještě třetí, momentálně daleko nejzajímavější hvězda, relativně chladný červený trpaslík Gliese 667 C. Hmotností a velikostí odpovídá zhruba jedné třetině Slunce a září téměř stokrát slaběji. V hitparádách oslnivých hvězd by asi propadl, pokud jde ale o planety, je Gliese 667 C hotovou supernovou. Guillem Anglada-Escudé z Univerzity v Göttingenu a jeho kolegové loni ohlásili objev superzemě Gliese 667 Cc, která se od té doby drží na předních místech žebříčku potenciálně obyvatelných exoplanet. Nedávno se sice objevily pochybnosti o jejím magnetickém poli a tím pádem o její vhodnosti k pohodové kolonizaci, i tak je to ale pozoruhodný blízký svět, který bude stát za průzkum. Jenže to rozhodně nebylo všechno.

Zvětšit obrázek

Planetární systém Gliese 667 C. Zeleně obyvatelná zóna. Kredit: ESO.

Zvětšit obrázek

Tři superzemě v obyvatelné zóně. Kredit: Planetary Habitability Laboratory.

Guillem Anglada-Escudé se zřejmě ještě systému Gliese 667 C nenabažil. S kolegy ho prozkoumali spektrografem HARPS (High Accuracy Radial Velocity Planet Searcher) Evropské jižní observatoře (ESO) v Chile a přihodili ještě data z rovněž chilského Very Large Telescope (ESO), ještě jednou chilských Magellanových teleskopů observatoře Las Campanas a také havajské Keckovy observatoře. Když tohle všechno dali dohromady, tak v systému, kde jsme delší dobu věděli o třech planetách, vystopovali možná až sedm planet. Už to samo o sobě je fantastické, ještě lepší ale je, že systém Gliese 667 C teď má úplně zaplněnou obyvatelnou zónu. Víc planet se smysluplnými oběžnými drahami by se do zóny s kapalnou vodou už prý nevešlo.

Takže se zdá, že v obyvatelné zóně slabě zářícího a chladného červeného trpaslíka obíhají hned tři superzemě. Kromě již dříve známé planety Gliese 667 Cc o velikosti zhruba 4 až 8 Zemí, to jsou teď nově Gliese 667 Cf s velikostí 2 až 4 Země a Gliese 667 Ce (velikost 3 až 5 Zemí).

Zvětšit obrázek

HARPS ve svém doupěti. Kredit: ESO/ Enjoy Space.

Je to samozřejmě vůbec poprvé, kdy jsme nalezli hvězdný systém se třemi planetami v obyvatelné zóně. Navíc s kamennými planetami a všechny ve skutečnosti obíhají hvězdu blíž, nežli Merkur Slunce, takže mají buď vázanou anebo jen velmi omezenou rotaci (snad u planety s označením „e“). Pokud se Anglada-Escudé a spol. nespletli, tak je to opravdu síla. Jak asi tenhle planetární cirkus funguje? Tento objev opět navyšuje naše odhady obyvatelných planet v Mléčné dráze, potažmo jiných galaxiích. Realita už zvolna začíná předhánět fantazii autorů science fiction minulých desetiletí. A to jsme je považovali za snílky. Co asi najdeme mezi exoplanetami příště?

Literatura

ESO News 25.6. 2013, arXiv:1306.6074, Wikipedia (Gliese 667).