Ve velké Británii řeší výzkumný úkol, který má zjistit, zda původce choroby BSE známé pod názvem nemoc šílených krav, může přežívat také v ovcích. První výsledky jsou krajně znepokojující. Veterináři zaznamenali případ výskytu záhadné choroby u ovce o němž vědci prohlásili, že se nejedná ani o klasickou prionovou chorobu skotu BSE, ale ani o ovčí onemocnění zvané skrapie. Odborníci připouští, že se může jednat o novou formu nemoci šílených krav, která se adaptovala na organismus ovce.
Britské ministerstvo zemědělství a životního prostředí je tímto nálezem znepokojeno a nechalo si vypracovat pro veřejnost oficiální sdělení k danému případu. Vyjádření pro sdělovací prostředky připravili odborníci z Laboratoře veterinární služby ve Weybridge (Anglie). Praví se v něm, že byl odhalen nový typ ovčí skrapie a že tuto chorobu ve Velké Británii doposud nikdo nezaznamenal. Skrapie je prionové onemocnění ovcí, které je obdobou choroby BSE u skotu. Obecně se má zato, že skrapie, na rozdíl od BSE, není přenosná na člověka. Ve zmíněné zprávě se dále uvádí, že priony, které byly detekovány v mozku nemocné ovce mají určité charakteristické znaky, které byly pozorovány také u zvířat, když jim byly priony BSE infikovány experimentálně - cíleně. Podrobné testy ukázaly, že se nejedná ani o BSE a ani o dosud známé typy skrapie.
Úřad pro kontrolu bezpečnosti potravin vydal prohlášení, které je podobné ujišťování, které ministerští úředníci vydávali v době, kdy v Anglii v osmdesátých letech minulého století se epidemie BSE teprve začínala šířit. Ve včerejším prohlášení je například uvedeno: „I když určité nejistoty týkající se případu nového případu nemocné ovce přetrvávají, přesto s ohledem na stávající vědecké poznatky, nedoporučujeme vyhlašovat zákaz konzumace skopového a jehněčího masa“.

Nová prionová choroba má příznaky klasické ovčí skrapie, která je na člověka nepřenosná. U nové nového onemocnění to ale nemusí být pravda.

Obavy z toho, že ovce, které byly krmeny masokostní moučkou ze skotu (v době,okolo roku 1980, kdy se ve Velké Británii vyskytovala epidemie BSE), by mohly také samy chorobou BSE onemocnět, jsou starého data. Dosud vše vypadalo tak, že by se tento neblahý scénář nemusel potvrdit. Na rozdíl od krav, kde se BSE šíří pozřením zbytků tkání z jiného zvířete, se u ovcí prionová nákaza šíří pouhým kontaktem s nakaženým zvířetem. V pokusech, při kterých ale byly ovce záměrně krmeny tkáněmi BSE nemocných krav, se ale onemocnění u ovcí také skutečně objevilo. Příznaky jsou typické, jakoby se jednalo o klasickou skrapii. Odlišit „pravou“ skrapii získanou kontaktem mezi ovcemi od té, získané konzumací infikovaného žrádla, zatím není možné. To je ale jak se ukazuje hodně nepříjemná věc, protože nejsme schopni zjistit o jakou skrapii se jedná – zda o tu klasickou (přenesenou kontaktem mezi ovcemi), nebo tu získanou alimentární cestou. Problém to je proto, protože priony z alimentárně infikovaných ovcí (přes žrádlo), by se mohly chovat jako priony BSE a tím také u člověka vyvolávat smrtelnou lidskou variantní Creutzfeldt – Jakobovu chorobu (vCJD). Dalším, a možná ještě nepříjemnějším zjištěním je, že u ovcí se priony vyskytují ve vícero tkáních, než je tomu u nakaženého skotu. To znamená, že na rozdíl od konzumace hovězího masa, o němž se domníváme, že by mělo být i z nemocných kusů bezpečné, mohli bychom se konzumací ovčího masa (s BSE infekcí) nakazit.
Nový případ prionové choroby, který včera zveřejnilo britské ministerstvo, je prvním případem, kdy nějakým dosud neznámým způsobem (přirozeně?) infikovaná ovce vykazovala některé charakteristické rysy laboratorního vyšetření pro chorobu BSE. Například při provedení testu na přítomnost prionů, kdy se využívá metoda detekce zvaná western blot, na vzorku mozkové tkáně utracené ovce, nedošlo při testu k navázání protilátky označované P4 (Protilátky P4 také neváží priony z ovcí, které byly experimentálně infikované priony BSE).
Chemici odhalili, že BSE, forma prionu je bez cukerné přidružené složky a že má nižší molekulovou hmotnost, než má forma, kterou nalézáme u skrapie . Popisovaný případ nemocné ovce novou záhanou chorobou prokázal, že je pro ní charakteristický výskyt prionů s vyšším počtem navázaných cukrů, to  by ale svědčilo o větší podobnosti prionů nové choroby k prionům klasické skrapie, nikoli k prionům způsobujícím BSE.
Směrodatné imunohistochemické testy (IHC), při kterých se tenké plátky mozkové tkáně vystavují barvení protilátkami ukazují u záhané ovčí choroby ještě na další odlišnosti. Ke kumulaci prionů u této nové choroby dochází v odlišných částech mozku a také v odlišných typech buněk, než u kterých se běžně nahromadění prionů objevuje, a to jak u skotu, tak u všech dosud známých typů ovčí skrapie.
Jedno z vysvětlení, kde a z čeho se nová ovčí choroba vzala je, že zmíněná ovce se stala nositelkou prionu, kterým se infikovala od skotu. Nasvědčují tomu i dřívější zkušenosti, které ukázaly, že pasážování prionů přes nový živočišný druh jejich formu poněkud změní. Z toho pramení také obavy některých odborníků, kteří poukazují na to, že máme zatím znalosti s priony  BSE experimentálně infikovaných ovcí, které „prošly“ ( byly přeneseny) zatím jen jednou (tedy pouze přes jednu populaci ovcí).
V současné době nikdo neví, co to udělá, když se prion bude pasážovat opětovně, a přes různé genetické typy ovcí. Je možné, že následně imunohistochemické reakce (IHS) budou dávat zcela jiné výsledky reakcí. Změny mohou nastat také co do spolehlivosti testů založench na technice western blotů. Nelze vyloučit prakticky nic ani to, že onemocnění vyvolaná několikanásobně pasážovanými priony, naše stávající testy nemusí vůbec odhalit. Každé takové pasážování a vznik nové formy BSE, se kterou se můžeme u ovcí začít setkávat může vést k tomu, že v tom lepším případě prion svojí infekčnost k člověku ztratí a že od takovéto, BSE nemocné ovce, nebudeme moci onemocnět. V horším případě si BSE prion svojí infekčnost k člověku ponechá a potom by nám konzumací masa z nemocné ovce hrozilo ještě větší nebezpečí, než jako je tomu v případě krávy nemocné BSE.
Je mnoho otázek, na které budou moci výzkumníci odpovědět až za určitou dobu, protože pokusy v tomto směru teprve začínají.