Pomineme-li náboženské představy o vzniku života, můžeme hovořit o všeobecně uznávané představě, že molekuly ribonukleové kyseliny byly těmi prvními molekulami, které díky svým schopnostem se vzájemně propojovat, umožnily svojí replikaci a daly tak vznik života na Zemi. Postupně pak vznikaly složitější struktury než vlastní RNA, až posléze došlo i na vznik DNA. Tak nějak je již  po desetiletí tradované dogma, vyučované na školách všeho druhu, včetně univerzit. Na tomto učení nebylo třeba nic měnit, anžto nás o jeho správnosti utvrzovaly stále nové a nové poznatky týkající se výjimečných vlastností RNA. Především těch, které odhalily, že RNA funguje i jako katalyzátor biochemických reakcí, a že se tato kyselina může sama chovat současně také  jako enzym.

RNA jako enzym = Nobelovka

Molekuly RNA s vlastnostmi enzymu dostaly název ribozymy. Název pro ně byl volen tak, aby na první pohled bylo jasné, že jde sice o ribonukleovou kyselinu ale s vlastnostmi enzymu. Zde možná stojí za to si připomenout, že za objev těchto vlastností dostal Američan českého původu jménem Thomas Cech, ještě s dalším biochemikem, jménem Sidney Altman, v roce 1989 Nobelovu cenu za chemii.
Ribonukleová kyselina tedy nejen, že přepisuje informaci, která je zapsaná v DNA, do proteinů, ale také, jak jsme si řekli, v případě ribozymů se chová jako enzym.

DNA jako enzym = ?

Ronald Breaker z Yalské univerzity nyní zveřejnil v časopise pro chemiky (Journal of the Američan Chemical Society 126, 2004) práci z níž vyplývá, že také DNA se může chovat podobně jako ribozymy. Tedy že také DNA se za určitých okolností chová jako enzym. Pro takové úseky DNA již začal Breaker razit termín Deoxyribozomy. Autor objevu Breaker k tomu dodává: „RNA, co se enzymatického účinku týká, přestává být jedinečnou“. Jeho tým provedl pokusy na jejichž začátku byla přirozeně se vyskytující DNA. Tu ve zkuvace uměle pozměnili a získali krátké DNA úseky, které samy katalyzují reakce, při nichž se navazují dvě vlákna DNA k sobě. Zde stojí zato si připomenout, že tvorba těchto vazeb je základní fází procesu během kterého se DNA replikuje, neboli množí a že tento děj je základním projevem živé hmoty.

Zhroucení představ

Popsaný poznatek  nám  vnesl do našich ustálených představ poněkud zmatek. Dosud se mělo za to, že DNA se může spojovat, opravovat svoje mutací poškozená místa, nebo se množit,  jen za přispění pomocníků, kterými jsou  molekuly  enzymů. Protože to ale přestalo platit, neboť DNA může za určitých podmínek být sama sobě enzymem, dogma o prvotním vlivu RNA na vznik života se začíná hroutit. Nelze totiž vyloučit, že obdobné vlastnosti, jaké mají uměle připravené krátké řetězce DNA, které se podařilo sestrojit vědcům ve zkumavce, nemohly  také vzniknout přirozeně a náhodně na Zemi v dobách jejího dávnověku. Pravdou je, že enzymová aktivita deoxyribozymů (název odvozen od ribozymů, a deo značí vznik z DNA), není nikterak velká a že dosahuje aktivity stotisíckrát nižší, než je aktivita enzymu zvaného polymeráza,  která skládá vlákno z jednotlivých nukleotidů uvnitř buňky. Nicméně i malá enzymatická aktivita zlomků DNA je dostačující k tomu, aby otřásla do minulého měsíce stabilními základy teorie o vzniku života. A aby se začala vážně zvažovat možnost, že tou mysteriózní molekulou, která dala vznik života na Zemi nemusela být molekula RNA, ale že jí klidně mohla být molekula DNA.
A jakoby toho nebylo dost, někteří molekulární genetici již plánují  praktickou aplikaci deoxyribozymů v detekčních soupravách na jedy, k vývoji nových druhů léků,…