Pro primáta je dost obtížné vcítit se do kůže parazitického prvoka, který pronikl do hlubin těla hostitele. Jaké to asi je, bloudit krevním řečištěm, bojovat s všelijakými nástrahami imunitní obrany a hledat orgán, kde by bylo možné se usadit? Mnozí by si nejspíš představili, jak jsou paraziti osamělí, ztracení mezi všemi těmi tkáněmi a tekutinami. Jenže to by byl omyl, alespoň v případě malárie. Život zimniček, původců malárie je v hostiteli pozoruhodně sociální.
Překvapili tím Netu Regev-Rudzki z Melbournské univerzity a její kolegy, kteří zjistili, že smrtící zimničky tropické (Plasmodium falciparum) v jednom hostiteli komunikují mezi sebou. Badatelé tomu prý nejdřív nechtěli moc věřit. Dotyčné experimenty opakovali znovu a znovu. Vždy jim to ale vycházelo stejně. Nakonec se smířili s tím, že zimničky doopravdy navzájem komunikují a že je to pro ně nejspíš výhodné.
Podle Regev-Rudzki a spol. si zimničky v krvi hostitele posílají váčky podobné exozómům. Exozómy mívají obvykle několik desítek nanometrů v průměru a buňky v těle si je navzájem posílají jako poštovní zásilky. Jejich obsah se může různit, obvykle to bývají proteiny a RNA, která zahrnuje mRNA a také miRNA. Jejich role v organismech není úplně jasná. Podle všeho se podílejí například na adaptivní imunitní odpovědi anebo obnově tkání. Zimničky si zřejmě také posílají zásilky podobného rázu, i když jejich role je očividně spíše útočná. Vytvářejí mezi sebou sociální síť, s jejíž pomocí se domlouvají, kdy vstoupí do fáze životního cyklu, v níž jsou schopní přenosu komáry do nových hostitelů. To jim podle všeho vylepšuje naději na úspěch.
Badatelé věří, že by jejich průnik do šifrované komunikace zlovolných zimniček mohl přispět k vývoji nových léků proti malárii. Víme teď zase něco víc o tom, jak původci malárie žijí a jak se šíří do nových hostitelů.
Další krokem by mělo být odhalení konkrétních mechanismů této mezibuněčné signalizace a pak jejich zablokování, aby se jazýček vah zase přiklonil na stranu nás, hostitelů. Různými druhy malárie trpí přes 200 milionů obyvatel planety a každoročně na ni statisíce, možná i více než milion lidí zemře, většinou děti do 5 let a také těhotné ženy. V tak rozsáhlé a nelítostné válce je každá fungující zbraň dobrá.
Podle Evy Horákové z Laboratoře molekulární biologie prvoků Parazitologického ústavu Biologického centra Akademie věd v Českých Budějovicích slibuje výzkum komunikace pomocí exozómů zajímavé objevy. Už nějaký čas se velmi zajímavě rozvíjí studium exozómů parazitických ničivek (Leishmania), které s jejich pomocí nejspíše komunikují a také ovlivňují imunitní systém hostitele. Rovněž se říká, že by podobně fungující exozómy měly mít ve výzbroji i ničivkám blízce příbuzné trypanozomy, původci spavé nemoci a podobných závažných onemocnění. O exozómech parazitických prvoků ještě určitě uslyšíme.
Literatura
ScienceDaily 15.5. 2013, Cell 153: 1120-1133, Wikipedia (Exosome, Malaria).
Diskuze:
