Zvětšit obrázek

Dělníci australského buldočího mravence (Myrmecia pyriformis) jsou vybaveni šavlovitými kusadly (Kredit: Narendra A, Reid SF, Raderschall CA, 2013)

Na každého z nás připadá ve světě asi milion mravenců, mozek každého z nich má jen asi 250 tisíc neuronů ale celá kolonie jich má někdy dohromady i tolik co náš mozek. Kolonie pro svůj vysoký stupeň organizovanosti se nazývají superorganismy. Ti australští mravenci z rodu Myrmecia nepatří mezi tvory s beránčí povahou, zvláště ten obyčejný, široce rozšířený - mravenec  buldočí (M. Pyriformis). Jak už jeho název napovídá, má kromě zarputilé povahy i extrémně silná kusadla. Téměř dva a půl centimetru dlouhému mravenci, prokousnout lidskou kůži, nečiní žádný problém. Horší než kusadla jsou žihadla. Slabším povahám prý na funus jich stačí třicet. Zajímavé fotografie těchto fotogenických tvorů najdeme stránkách Pavla Krásenského.

Noční hmyz se vypořádává s nedostatkem světla především superpozicí, což je název pro překrývající se uspořádání očních čoček v jejich složeném oku. Více jich pak směruje fotony na jeden receptor. Druhou strategií je zvětšování čoček doprovázené odpovídajícím  bobtnáním i přijímajících receptorových zakončení. Buldočí mravenci mají na první pohled oči hodně velké a tak se soudilo, že noční vycházky budou pro ně potěšením. Jak to s jejich ponocováním ale ve skutečnosti je, ukázaly až nynější pokusy provedené týmem přírodovědců z Australské národní university v Canbeře.

Aby mohli dokumentovat a vyhodnocovat pohyb mravenců od hnízda k zdroji potravy na blízkém eukalyptovém stromě, vybavili se vědci kamerou s adaptérem pro noční vidění v infračerveném spektru. Obrázkem každých 400 milisekund detailně zaznamenali, co se na mravenčích stezkách kde šustlo. Snímky pořizovali v takovém rozlišení, že na nich šlo zpětně vyhodnotit, co který ze sledovaných (označených) mravenců, kdy dělal. V kombinaci s GPS měřením získali s přesností jednoho centimetru trasy které jednotliví mravenci za den ušli, kde a na jak dlouho se zakecali a jak dlouho jim trvalo, než se vrátili.  

Ukázalo se, že ti z nich, kteří opouštěli hnízdo těsně poté co slunce zmizelo za obzor (ne však déle než 10 minut), tak se dostávali na blízký strom hojnosti mnohem rychleji než ti, kteří otáleli a na tah se rozhodli vyrazit až hodinu po slunce západu a nebo ještě déle. Mravenčí „sovy“ se jen šouraly, často zastavovaly a jejich trasy si nezadaly se šmaděrováním z hospody v podroušeném stavu.
Když mravenec něco uloví, chová se vždy stereotypně – co nejkratší cestou s úlovkem maže domů. Tak je naprogramován. Ti co se vraceli v čase, kdy ještě, jakž takž, na své orientační body viděli, byli doma i s nákladem mnohem, ale mnohem dříve. Noční vandrovníci se plahočili oklikami, hrozilo jim větší nebezpečí, že o své poklady cestou přijdou i že sami budou sežráni. U jednoho z těch šťastnějších mravenců, který se vydal na cestu do hnízda o půlnoci, vědci popsali jeho trápení následovně. Cesta mu zabrala 4,5 hodiny. Když se ale příští den vydal těsně před rozbřeskem, zvládl stejnou trasu za tři minuty. I vliv chladu mohli vyloučit, neboť teplota za časného rána je stejná, jako v noci.

To, že se mravenci skutečně navigují podle viditelných orientačních bodů, si ověřili vědci ještě jedním trikem. Některé pochytali a přenesli je z jejich obvyklé trasy stranou. Umožnili jim se orientovat podle polarizovaného světla. Narafičili vše tak, že kdyby ho k orientaci využili, namířili by si to domů špatným směrem, což se nestalo. Místo toho zmateně pobíhali, dokud se v  prostoru „nechytli“ nějakým svým dobře známým vizuálním orientačním majáčkem.    

K čemu to?
Vlastně jen proto, aby si ověřili, že k orientaci tato šestinohá stvoření potřebují dostatek světla.  Že ani třikrát větší oči jim jejich noční vycházky neusnadňují a že nic nenasvědčuje ani tomu, že by využívali polarizované světlo či magnetické pole Země. A aby se začali trápit otázkou,  proč mravenci na svém nočním způsobu života tak lpějí, když je jejich noční výpravy vystavují celé řadě rizik a jsou pro ně prakticky neefektivní.

Pramen:  Narendra A, Reid SF, Raderschall CA (2013) Navigational Efficiency of Nocturnal Myrmecia Ants Suffers at Low Light Levels. PLoS ONE 8(3): e58801. doi:10.1371/journal.pone.0058801
Australian National University