Výzkumníci z Pensylvánské lékařské univerzity zjistili, že přenašeč nervových vzruchů noradrenalin (norepinefrin), je látkou, bez které se neobejde vyvolání určitého typu vzpomínek. Je to první molekula, o které kdy bylo napsáno, že souvisí se zpřístupněním dříve uložených vjemů. Získané poznatky pomáhají pochopit rozdíly v ukládání a ve vyvolávání vzpomínek. Ukázalo se, že cesty ukládání vjemů a jejich vyvolání jsou odlišně řízené děje. Vědcům se postupně daří odhalovat chemické komponenty, které se těchto dějů účastní. Z praktického pohledu by to mělo pomoci při léčbě po prodělaných traumatech a stavů depresí, u nichž změněné vybavování si vzpomínek hraje významnou roli.

Vědci z Pensylvánie zkoumali tento problém na myších. Genetici za tím účelem připravili kmen myší, kterým noradrenalin zcela chybí. Na těchto defektních myších zjistili, že že přenašeč vzruchů noradrenalin je rozhodující pro vybavení souvislostí a prostorové paměti, nikoli však pro utváření a upevňování paměti. Aby tento výsledek potvrdili použili ke stejným pokusům také potkany, těm jejich produkci noradrenalinu zablokovali chemicky podáním beta blokátoru. Také tento pokus potvrdil úlohu noradrenalinu při vyvolání uložených vjemů.

Dr. Steven A. Thomas, docent na University of Pennsylvania School of Medicine, vedoucí projektu a první autor publikované práce na toto téma, která vyšla v dubnovém čísle (2) časopisu Cell.

Myši a potkani, byli v těchto pokusech vystaveni řešit úlohy, které zaměstnávají různé oblasti mozku. Hippocampus, který ovládá prostorové a souvislostní vnímání, a amygdala, ta je zase důležitá pro emocionální vjemy a paměť jako celek. Klasické testy, jako například probíhání bludištěm byly prováděny za různých podmínek a očekávalo se, že výsledky podpoří dosud uznávanou teorii, že stresové hormony, jako například noradrenalin podporují a umocňují utváření paměťových vjemů. Vědci očekávali, že podle stávající teorie budou mít myši s defektním noradrenalinem problémy s chováním závisejícím na amygdale. To se ale nestalo. Místo toho měla zvířata jen zhoršené vybavování si specifické, na hippocampu závisející, paměti. Psychologové hovoří o porušeném vybavování si souvislostí, nebo také o odvozené paměti.

Také potkani, kteří dostali beta blokátor a následně řešili úkol – proplést se bludištěm potvrdili, že noradrenalin je rozhodující pro období, které následuje poté co je vjem utvořen. Zajímavé je, že ale není nezbytný pro vybavení vzpomínek z dávné doby. U dávno uchovaných informací zřejmě existují ještě i jiné mechanismy, které umožňují jejich vybavení než ty, které jsou závislé na norepinefrinu.

Tyto výsledky odpovídají také zkušenostem s lidskou pamětí. Pacienti, kteří prodělají traumatický šok mají neodbytné rušivé, stále se opakující vzpomínky, které souvisejí s jejich traumatizující událostí. Mnohdy je úpornost, s jakou se vracejí, natolik deprimující, že pacient raději volí sebevraždu aby jim unikl. Tyto pokusy naznačují, že na vině by mohla být hypersignalizace způsobená právě noradrenalinem.

Deprese ale mohou zahrnovat i opačný problém a tím je stále se opakující obtížné vybavování si detailů. Může se tak dít v důsledku částečné dysfunkce adrenergního systému. A zde je možná ještě větší význam provedených pokusů. Jak možná víte, řada lidí bere léky proti vysokému krevnímu tlaku a na ochranu srdce při jeho nedostatečností. Tyto léky většinou obsahují látku beta blokátor. Beta blokátory se v poslední době stávají módním přípravkem. Spektrum jejich indikací se velmi rozšiřuje. Hlavními obecně uznávanými indikacemi jsou jednotlivé formy ischemické choroby srdeční, jako jsou stabilizovaná a nestabilní angina pectoris, němá ischémie myokardu, akutní infarkt myokardu a sekundární profylaxe po infarktu myokardu. Nověji jsou podklady pro užití beta blokátorů u pacientů s kongestivním selháním srdce ze systolické dysfunkce levé komory. V lécích proti srdečnímu selhání jsou jako beta blokátory používány většinou účinné látky bisoprolol, bucindolol, carvedilol a metoprolol.
Nové poznatky ukázaly také na to, že beta-blokátory, které se užívají aby ochránily srdce před infarktem a vysokým krevním tlakem, blokují také noradrenalinové receptory, které jsou důležité pro vybavování si v paměti uchovaných informací. To by ale znamenalo, že miliónům lidí, kterým jsou beta blokátory ordinovány, je současně také ordinováno zhoršené vybavování uložených vjemů. Jinak řečeno - z pacienta „na srdce“ zřejmě mnohdy uděláme pacienta „na hlavu“. Kolik lidí, kteří mají problémy například s orientací v jim dobře známém prostředí, mají na svědomí aplikované beta blokátory se můžeme jen domnívat. Předpokládáme, že podle spotřeby léků s beta blokátem někdo brzo spočítá, kolik zmatených nešťastníků může mít tato léčba na svědomí.

Očekáváme, že poté, co výzkumníci z Pennsylvánské univerzity zveřejnili tyto výsledky, nastane mezi výrobci léků honba za novými formami beta blokátorů s co nejmenšími vedlejšími účinky na mozek. Doufejme, že se to bude dařit a že to přispěje k rozvoji léčby tak, aby nám pacientům současně sloužilo jak srdíčko, tak i mozek. Abychom nemuseli volit mezi dvěma zly, kdy na jedné straně je ohrožení infarktem a na druhé straně stát se „přiblblíkem“ schopným zabloudit v nákupním středisku.

Zpracováno podle informace zveřejněné University Of Pennsylvania Medical Center.