V roce 1993 nalezli američtí  paleontologové v Pensylvánii  při stavbě silnice kus horniny s kostmi pravěkého obojživelníka. V roce 1994 z něj vydobyli kosti přední končetiny a nález popsali v odborné literatuře. Chyběla kost pažní, ale to se nezdálo důležité. Součástí nálezu byl sice i kus šutru, z něhož vyčuhoval kousíček kosti, ale nikomu se nechtělo ji dobývat z kamene. Teprve v roce 2001 si preparátor pensylvánského přírodovědného muzea Fred Murchison našel chvilku volna a uvolnil kost z letitého sevření horniny. V ruce držel pažní kost, na kterou se kdysi upínaly mohutné svaly. Ty sice nedovolovaly svému majiteli pohyb nohou zepředu dozadu – tedy pohyb nezbytný pro chůzi – ale byly dokonale uzpůsobeny k vzepření těla. Pravěký obojživelník ji zjevně využíval k tomu, aby mohl vystrčit hlavu nad vodní hladinu k nádechu.

Nález pochází z doby před 365 miliony roků, kdy se lalokoploutvé ryby pomalu měnily na tvory vybavené silnými končetinami a připravovaly tak invazi obratlovců z vody na souš. Prvním krokem k ní mohlo být „vykukování“ z vody, jaké předváděl 60 cm dlouhý majitel nalezené pažní kosti.

Srovnání pažní kosti ryby, pravěkého obojživelníka a pána tvorstva.