Zvětšit obrázek

Dočká se Slunce? Kočičí oko v souhvězdí Draka. Kredit: NASA, ESA.

Zvětšit obrázek

Observatoř WIYN. Kredit: NOAO.

Když byl William Herschel v ráži po objevu Uranu, tak si na sklonku 18. století prosadil, že se mlhovinám, které ve slabých dalekohledech připomínaly plynné obry, bude říkat planetární mlhoviny (anglicky planetary nebula). Astronomové si to nechali líbit a od těch dob tenhle termín rozesmává generace milovníků vesmírných dálek. Divukrásné planetární mlhoviny jsou ve skutečnosti popelem závěrečného stádia života hvězd o velikosti několika Sluncí až zhruba velikosti Slunce. Prakticky všechny učebnice barvitě popisují, že i naše Slunce, jako velmi průměrná hvězda, se za několik miliard let promění v červeného obra, který se nakonec rozprskne do planetární mlhoviny. Jenže Slunce je sice průměrná hvězda, ale je to hvězda v dost neobvyklé situaci.

Slunce je totiž podle všeho single, což je poměrně výjimečné. A poslední dobou se ukazuje, že minimálně velká většina planetárních mlhovin vzniká ve dvojhvězdách. Napovídá to například jejich tvar, který bývá protáhlý. Není prý vyloučeno, že osamělá hvězda velikosti Slunce nemá na to, aby se zatřpytila ve vesmíru jako planetární mlhovina. George Jacoby z Carnegie Observations v kalifornské Pasadeně a jeho spolupracovníci se teď rozhodli prověřit hypotézu o vzniku planetárních mlhovin ve dvojhvězdných systémech pozorováním hvězdokup ve slavné galaxii M31 ze  souhvězdí Andromedy.

Zvětšit obrázek

George Jacoby. Kredit: Huachuca Astronomy Club.

Pozorování planetárních mlhovin ve hvězdokupách je velmi mazané. Hvězdy v jedné hvězdokupě by totiž měly být stejně staré a měly by také mít shodnou metalicitu, čili složení z chemických prvků. Ve starých kulových hvězdokupách navíc vznikají planetární mlhoviny jen zcela výjimečně a vždy nějakým netradičním způsobem, protože jsou v nich jen staré a tudíž málo hmotné hvězdy.

Zvětšit obrázek

Přesýpací hodiny v souhvězdí Mouchy. 1. liga planetárních mlhovin. Kredit: NASA, R. Sahai, J. Trauger (JPL), WFPC2 Science Team.

Planetární mlhovina může vzniknout například splynutím takových hvězd. Jacoby a spol. v galaxii M31 pozorovali stovky kulových hvězdokup se zařízením observatoře WIYN na arizonské hoře Kitt Peak. V nich pak objevili několik málo ucházejících kandidátů na planetární mlhoviny.

Autoři sami přiznávají poměrně značnou nejistotu kolem získaných dat. Pokud bychom ale jejich číslům věřili, tak prý svědčí ve prospěch hypotézy o původu planetárních mlhovin ve dvojhvězdách. Prozatím se musíme spokojit s mantrou o nutnosti dalšího výzkumu planetárních mlhovin, který by mohl napovědět víc. Teď je ale každopádně stále ve hře osvěžující záhada kolem konce našeho Slunce. Jaký asi bude jeho osud?

Literatura
Universe Today 18.4. 2013, arXiv:1303.3867, Wikipedia (Planetary nebula).