Nová vědecká studie M. H. Armitageho a K. L. Andersona, publikovaná předběžně on-line v periodiku Acta Histochemica, rozšiřuje druhovou rozmanitost neptačích dinosaurů, z jejichž fosilních zbytků již byly izolovány tzv. měkké tkáně (ačkoliv tento masivní rohatý dinosaurus už byl objektem podobného výzkumu i dříve). V tomto případě byl totiž vláknitý kostní materiál získán ze supraorbitálního (nadočnicového) rohu ceratopsida druhu Triceratops horridus, jehož fosílie pocházejí ze souvrství Hell Creek ve východní Montaně. Fibrilární materiál tohoto druhu byl přitom přítomen jak před, tak i po měsíční chemické dekalcifikaci (odvápnění) kostí v kyselé lázni. Ze zhruba šedesáticentimetrového fragmentu rohu bylo odebráno několik malých úlomků (do 20 cm délky) lamelární kostní matrice. Materiál obsahoval dobře patrné mikrostruktury, odpovídající kostním buňkám osteocytům. Některé segmenty rohu s měkkou tkání vykazovaly dokonce vrstvy „nepoškozené“ tkáně se strukturami odpovídajícími osteocytům, na nichž bylo patrné větvení a vzájemná propojení.
V elipsoidních a hvězdicovitých typech buněk připomínajících osteocyty se zachovaly mikrostruktury podobné buněčným organelám. Analýza pomocí SEM (rastrovacího elektronového mikroskopu) odhalila buňky velmi podobné osteocytům s výběžky dlouhými 18 až 20 mikrometrů. Tyto výběžky nevykazují žádné známky permineralizace nebo krystalizace a jsou proto interpretovány jako úžasně zachované měkké tkáně. Jedná se nepochybně o první objev měkkých tkání a vrstev osteocytů v rohu triceratopse, což rozšiřuje počet známých případů těchto delikátních objevů.
Jako obvykle o nálezu tohoto druhu referují také kreacionistické weby, jediný význam daného výzkumu je ale čistě a ryze paleontologický. Po předchozích studiích Mary Higby Schweitzerové a některých jejích kolegů jde i v tomto případě o příspěvek do seznamu důkazů, svědčích pro možnost podstatně lepšího zachování původních organických molekul ve fosíliích starších 66 milionů let, než se soudilo. Ve hře je stále ještě i argument skeptiků, kteří organické zbytky přisuzují mnohem později vytvořenému bakteriálnímu “biofilmu”. Tomu ale neodpovídá například vzhled struktur, podobných kostním buňkám osteocytům. Obrázky zachovaných struktur si lze prohlédnout ZDE.
Odkazy:
Mark Hollis Armitage & Kevin Lee Anderson (2013) Soft sheets of fibrillar bone from a fossil of the supraorbital horn of the dinosaur Triceratops horridus. Acta Histochemica (advance online publication) doi: http://dx.doi.org/10.1016/j.acthis.2013.01.001
Diskuze:
