Zvětšit obrázek

Superpočítačový model geodynama. Kredit: Gary Glatzmaier, LANL, US Deparment of Energy.

Jak se zdá, velice toužíme objevit obyvatelné planety, ačkoliv nám prozatím jejich adresa očividně k ničem nebude, neboť k nim neumíme v rozumném čase doletět. Je to ale samozřejmě úžasně sympatické, přinejmenším jako důkaz, že nejsme rezignovaní roboti, kteří až do smrti jenom opakují automatizované úkony. Obyvatelné světy se zvolna stávají vysněným cílem, který by nás mohl pohánět vpřed. Na vzdálenost mnoha světelných let je ale poměrně komplikované zjistit, jak která planeta vlastně vypadá a jestli by opravdu byla obyvatelná podle našich požadavků.

Zvětšit obrázek

Jorge Zuluaga. Kredit: Universidad de Antioquia.

Přítomnost kapalné vody k nim rozhodně patří. Obvykle se odvozuje z toho, zda zkoumaná planeta obíhá v takzvané obyvatelné zóně, tedy v místech, kde by podle intenzity záření hvězdy měla na povrchu panovat teplota příhodná pro vodu v kapalném skupenství. Jorge Zuluaga z kolumbijské University of Antioquia a jeho spolupracovníci teď ale naznačují, jak velice zásadní roli hraje magnetické pole planet. Mars a Venuše nemají žádné magnetické pole, co by stálo za řeč, a obyvatelné očividně moc nejsou, alespoň ne bez masivního zapojení planetárních technologií. Jejich atmosféry zřejmě pořádně pocuchal sluneční vítr. Z Venuše se stalo rozpálené peklo a z Marsu zase mrazivá pustina.

Jak je možné, že naši planetu před poryvy slunečního větru kryje magnetický štít? Země funguje jako gigantické hydrodynamické dynamo a její magnetické pole vzniká třením při rotaci polotekutého vnějšího a pevného vnitřního jádra planety. Zuluaga a spol. propočítali, za jako dlouho se zastaví magnetické dynamo té které planety, když postupně vychládá. Pak své odhady napasovali na tři slavné exoplanety, vesměs velikostí superzemě, které jsou považované za poměrně slušné kandidáty na obyvatelnost. Pro každou z nich sestavili model termální evoluce, tedy vývoje teplot planety během její historie. Vzali přitom v úvahu parametry jejich hvězd, hmotnost planet, jejich rotaci a také stáří, pokud byly k dispozici potřebné údaje. Ukázalo se, že planetární dynama všech tří planet přinejmenším dosluhují a v jednom případě už dokonce dynamo nejspíš dosloužilo.

Zvětšit obrázek

Gliese 581 d (verze z roku 2007). Kredit: Debivort, Wikimedia Commons.

Zvětšit obrázek

Gliese 667 Cc (verze z března 2012). Podle Zuluagy nejspíš bez vody. Kredit: ESO/L. Calçada, Wikimedia Commons.

Planeta Gliese 581 d, která obíhá červeného trpaslíka vzdáleného 20,3 světelných let a jejíž Index podobnosti Zemi (ESI, Earth Similarity Index) činí podle nových údajů Laboratoře obyvatelnosti planet 0,50, na tom byla z celé trojice nejlépe. Její magnetické pole by zatím mělo být dost silné, aby odvracelo neblahý hvězdný vítr. Magnetický štít planety HD 40307 g (Index podobnosti Zemi 0,67), obíhající oranžovou hvězdu spektrální třídy K, vzdálenou 41,8 světelných let, autoři nemohli úplně zhodnotit. Zdá se ale, že i tato planeta je dostatečně chráněná před hvězdným větrem. Zato planeta Gliese 667 Cc s Indexem podobnosti Zemi 0,79, která se nalézá u červeného trpaslíka ve trojhvězdě, vzdálené 22 světelných let, má vážný problém. Její magnetické pole je podle Zuluagy a spol. v takovém stavu, že i v tom nejlepším případě tahle planeta musí dramaticky ztrácet atmosféru.

Upřímně řečeno, modely Zuluagova týmu nevyhnutelně vycházejí ze zkušenosti se Zemí a Sluneční soustavou a je otázkou, nakolik jsou použitelné pro hvězdné systémy s červenými trpaslíky či oranžovými hvězdami spektrálního typu K. Ani vnitřní struktura dotyčných planet nemusí tak úplně pasovat na naše dnešní představy. Zároveň je ale jistě fajn vědět o možných problémech s magnetickým polem planet a vzít je do úvahy při spřádání hypotéz o jejich obyvatelnosti.

Literatura

NewScientist 17.4. 2013, arXiv:1304.2909, Wikipedia (Earth"s magnetic field).