Ve vesmíru se vlastně pořád něco děje, i když to bývá na větších časových a prostorových škálách, než s jakými máme tady dole na Zemi osobní zkušenost. Při odpálení gama záblesku (GRB, Gamma-Ray Burst) se ale děsem zachvěje snad celý vesmír. Jsou to jevy nesmírné intenzity, které obvykle trvají zlomky sekundy až desítky sekund a bývají doprovázeny několikadenním dosvitem (afterglow) rentgenového, ultrafialového či viditelného záření. Gama záblesky k nám obvykle přilétají z veliké dálky a my bychom jim za to měli být vděční. Ohromná vzdálenost zdrojů gama záblesků ale současně velmi ztěžuje jejich výzkum.
Odborníci mají za to, že takzvaně dlouhé gama záblesky, které trvají déle než 2 sekundy, nejspíš vznikají při zhroucení masivních, rychle rotujících hvězd s nízkou metalicitou do černé díry, případně do magnetaru – neutronové hvězdy s extrémně silným magnetickým polem. V Mléčné dráze jsou mezi kandidáty na původce gama záblesku veliké, žhavé a krátkověké Wolf-Rayetovy hvězdy, například WR104 ze souhvězdí Střelce anebo gigantická, divoce proměnná hvězda Eta Carinae ze souhvězdí Lodního kýlu. Pokud jde o krátké gama záblesky, řada z nich pochází z oblastí, kde neprobíhá tvorba nových hvězd a kde už určitě hodně dlouho nejsou žádné veliké hvězdy. Takové gama záblesky nejspíš vznikají při dramatické srážce dvou neutronových hvězd a není vyloučeno, že i při pozření neutronové hvězdy černou dírou anebo třeba při vypaření primordiální černé díry, pokud ovšem existují.
Andrew Levan z Univerzity ve Warwicku a jeho kolegové nedávno (úterý 16.4.) na sympóziu GRB 2013 v Nashville, Tennessee představili zbrusu novou teorii o původu několika neobvyklých gama záblesků, které netrvaly sekundy, ale celé minuty až hodiny. Asi nejznámějším z nich je Vánoční záblesk (GRB 101225A), objevený v roce 2010 gama observatoří Swift. Trval nejméně 28 minut a původně k němu scházel důvěryhodný odhad vzdálenosti zdroje. Jedna z teorií pravila, že vznikl velmi blízko, rozdrcením komety či asteroidu neutronovou hvězdou v Mléčné dráze, jiná zase nacházela jeho původ v supernově, vzdálené 3,5 miliardy světelných let. Levanův tým teď, s využitím dat teleskopu Gemini North, umístěného na slavné havajské hoře Mauna Kea, odhadl vzdálenost zdroje Vánočního záblesku na cca 7 miliard světelných let. Kde se ale takové záblesky berou?
Podle Levana a spol. vznikají ultra dlouhé gama záblesky při zániku veleobrů, hvězdných monster o hmotnostech několika desítek Sluncí a o rozměrech až tisíckrát větších, než je průměr Slunce. Výtrysky materiálu, vzniklé při zhroucení hvězdy a odpovědné za odpálení gama záblesku, se pohybují rychlostmi blízkými rychlosti světla. U méně gigantických hvězd netrvají déle než 100 sekund, jenže u veleobrů to všechno zabere víc času. Právě nesmírná velikost hroutící se hvězdy tedy podle Levanova týmu vede k nezvykle dlouhým gama zábleskům. Jejich extrémní sílu přitom pohání černá díra, vznikající v nitru zhrouceného veleobra. Astrofyzici přitom původně neočekávali, že při zhroucení podobných hvězd k takovým jevům docházelo, ale vesmír se ukázal být vynalézavějším než teoretické modely.
Odborník na neutronové hvězdy a pulsary Martin Urbanec z Ústavu fyziky Filozoficko-přírodovědecké fakulty Slezské univerzity v Opavě shledává fascinujícím už samotné pozorování tak dlouhých gama záblesků. Podle něho není vůbec divu, že si tyto záblesky vysloužily speciální kategorii. Zároveň podotýká, že detailní model vzniku těchto záblesků bude ještě nepochybně předmětem intenzivní debaty odborníků a nevylučuje ani možnost, že se objeví ještě další možná, jistě neméně exotická vysvětlení.
Literatura
University of Warwick News 16.4. 2013, NASA"s Goddard Space Flight Center News 16.4. 2013, Wikipedia (Gamma-ray burst, Supergiant, GRB 101225A).
Bizarní obr, který spolkl neutronovou hvězdu
Autor: Stanislav Mihulka (10.01.2014)
Diskuze:
