Obvykle na to zapomínáme, ale za větší část kyslíku, který máme k dispozici, vděčíme mikroskopickým fotosyntetickým organismům. Bez nich bychom na tento potměšilý, reaktivní plyn mohli zapomenout. Jak se ale zdá, jejich přínos výrobou kyslíku nekončí. V současné době se intenzivně bádá na využití sinic a řas při ekonomicky smysluplné výrobě biopaliv a nedávno se dokonce zajímavě prosadily v jinak spíše skomírajícím stavebnictví.
Německá Mezinárodní výstava architektury (Internationale Bauausstellung, IBA) v rámci svých aktivit financovala vývoj a stavbu domu podle konceptu Bio Intelligent Quotient (BIQ). Jde o obytnou budovu s patnácti byty o výměře 50 až 120 metrů čtverečních, zvnějšku pokrytou 129 bioreaktory s fotosyntetickými organismy, které se významně podílejí na provozu celé stavby. Dům BIQ vyrostl po 3 letech úsilí v Hamburku, a v březnu 2013 se stal součástí právě probíhající Mezinárodní výstavy budov 2013. Celá stavba přišla podle dostupných informací na 5 milionů eur.
Pokud jde o sinice a řasy – jejichž identita je poněkud zahalena tajemstvím – stavitelé je nabrali z poblíž tekoucího Labe a umístili je do průhledných nádrží. V nich teď žijí a o jejich zásobování živinami a oxidem uhličitým se stará automatický systém. Každá z nádrží je vsazena do konstrukce, která se, s využitím podobné technologie, jako u solárních panelů, stará o natočení nádrží ke Slunci v průběhu dne. Když se fotosyntetičtí chovanci namnoží, tedy zejména přes léto, tak pomáhají budovu chladit a také ji chrání před hlukem. Přebytečné teplo je odváděno pod budovu, do 80 metrů hlubokých jam s roztokem soli.
Pokud množství zelené biomasy přesáhne určitou mez, obslužný systém určitou část vytěží a pošle do výrobní linky uvnitř budovy. Tam se z ní záhy stane bioplyn, kterým lze topit v zimě. K úplně soběstačnému provozu to podle všeho nestačí, stavba by měla být vybavena solárními panely a napojena na bioplynovou stanici. Autorský tým domu BIQ se i tak dušuje, že jejich stavba nepotřebuje žádná fosilní paliva a že splňuje standardy pro energeticky pasivní dům.
Je to zajímavý nápad a má také pozoruhodnou didaktickou hodnotu. Nejenom že demonstruje neotřelé nápady v architektuře, je to také vlastně živá reklama na fotosyntézu a obnovitelné zdroje. U podobných projektů je ale vždy klíčové, zda jsou přívětivé nejen pro nadšené architekty, ale také pro obyčejné nájemníky, kteří v nich především chtějí bydlet. Je také otázkou, nakolik je podobný dům reálně šetrný vůči prostředí, které hodlá chránit a jestli náhodou stavba takové budovy v reálném světě a také její údržba nakonec nezatěžují cyklus uhlíku víc, než by člověk ohromený energetickou pasivitou čekal.
Literatura
IBA Hamburk, Phys.org 12.4. 2013, Clean Technica 26.3. 2013.
Diskuze: