Zvětšit obrázek

Koncept kosmické lodi na fúzní pohon. Kredit: University of Washington, MSNW.

Zvětšit obrázek

Schéma Sloughova pohonu. Deuterium modře, prstence lithia červeně. Kredit: University of Washington, MSNW.

Pokud jde o cestování lidí na Mars, jsme právě ve fázi vymýšlení důvodů, proč to nejde. Lidé by byli vystaveni kosmickému záření, nízké gravitaci, stýskalo by se jim po Zemi, propadli by ponorkové nemoci, něco by se mohlo porouchat, mohli bychom Mars znečistit, a tak dál. Kdyby tohle slyšeli zámořští objevitelé minulých století, asi by si jenom zhnuseně odplivli. Nicméně, nátura lidí jednadvacátého století je taková, jaká je, a asi nemá cenu nad tím příliš rozjímat. Některé problémy s cestováním lidí na Mars by dozajista vyřešil lepší pohon kosmických lodí, protože se zatím k Marsu vlečeme ostudně pomalu.

John Slough z University of Washington vede v Laboratoři dynamiky plazmy vývoj fúzního pohonu pro kosmické lodě, který by mohl změnit zatím poměrně tristní situaci v dobývání nejbližšího kosmického prostoru. Tento projekt financuje NASA v rámci programu „NASA Innovative Advanced Concepts“ (NIAC), který se snaží podpořit vznik převratných konceptů, schopných postavit na nohy skomírající průzkum vesmíru v americké režii.

V NASA odhadují, že by lidská výprava na Mars se současnými technologiemi trvala více než 4 roky a byla by extrémně drahá, v řádech miliard až desítek miliard dolarů. Sloughův tým před časem publikoval koncept výprav k Marsu s kosmickou lodí na fúzní pohon, které by trvaly buď 30 anebo ve druhé variantě 90 dní a které by byly praktičtější a hlavně lacinější.

Zvětšit obrázek

Zařízení k testování fúzního pohonu. Kredit: University of Washington, MSNW.

Zvětšit obrázek

Anebo doletí k Marsu s lidmi raketa na termální jaderný pohon? Kredit: NASA, Wikimedia Commons.

Teoretických modelů fúzního pohonu existuje celá řada, Slough a spol. se teď snaží prokázat, že ty jejich představy jsou skutečně proveditelné. Už se jim podařilo v laboratorních podmínkách demonstrovat zažehnutí jaderné fúze v plazmě, intenzivně stlačené magnetickým polem. Teď vyvíjejí pohon, v němž zhruba každou minutu v silném magnetickém poli implodují prstence z kovového lithia. Mezi těmito natěsnanými prstenci se ve špetce stlačeného deuteria na pár mikrosekund zažehne jaderná fúze. Ionizované rozžhavené lithium pak vyletí ven z trysky a kosmická loď se pohne kupředu. Badatelé prozatím nepoužívají velmi reaktivní lithium, ale hliník, který prý v tomto směru lithium v laboratorních testech smysluplně zastupuje.

Slough ke svému výzkumu uštěpačně podotýká, že svět bude jistě zajímat, jak jaderná fúze ve skutečnosti není vzdálená desítky let a nestojí miliardy dolarů. Sloughův tým dokonce na konferencích předvádí zmuchlaný kus hliníku velikosti lidské pěsti, který vznikl při jednom z jejich fúzních experimentů. Do konce letošního léta by chtěli celou technologii, kterou již po jednotlivých krocích vyzkoušeli, zkompletovat dohromady a provést první testy.

John Slough. Kredit: University of Washington.

Snad se jim to podaří. Jiné plazmové pohonné systémy jsou už na cestě k využitelné technologii dál a někteří konstruktéři kosmických lodí se vůbec na plazmové pohony dívají skrz prsty. Jestlipak už někdo staví loď na let k Marsu která by využila podobný pohon?

Literatura

University of Washington News 4.4. 2013, Wikipedia (Manned mission to Mars, Fusion Rocket).