Zvětšit obrázek

Salamandra robotica II přichází. Kredit: Kostas Karakasiliotis, Biorobotics Laboratory, EPFL.

Auke Ijspeert. Kredit: BioRob.

Lidská fantazie je sice samozřejmě obdivuhodná, ale nikdy není na škodu poohlédnout se za inspirací v přírodě. Přírodní výběr je sice prostinký, slepý a tupý, ale zase měl miliardy let na vykouzlení rozličných organismů. V některých oborech je navíc inspirace živým světem prakticky povinná. Kupříkladu, ve Švýcarském federálním technologickém institutu v Lausanne (EPFL) mají právě takovou Laboratoř biorobotiky (BioRob, dříve známou jako Biologically Inspired Robotics Group, BIRG), kterou šéfuje Auke Ijspeert. Zabývají se tam programováním pohybu, jeho koordinací u robotů a také algoritmy jeho učení. Místní odborníci se velmi intenzivně inspirují vynálezy Matky přírody a také využívají roboty či počítačové simulace při studiu neurálních mechanismů řízení a učení se pohybu u živočichů. Mimo jiné vyvíjejí i obojživelné roboty, inspirované stonožkami, rybami, hady a také mloky.

Na nedávné největší evropské výstavě robotických pomocníků Innorobo 2013, která se uskutečnila 19. až 21. března ve francouzském Lyonu, zaujala Laboratoř biorobotiky svým nejnovějším obojživelným robotem, pozoruhodným robotickým mlokem Salamandra robotica II. Každý, kdo má osobní zkušenost s mlokem skvrnitým anebo si alespoň pustil s tímto úžasným tvorem video na Youtube, jistě ocení, jak hodně je Salamandra robotica II svému jmenovci z linie obojživelníků podobný. Také má důvěru volně žijících živočichů, jak dokládá video zveřejněné Laboratoří biorobotiky, kde robotického mloka blahosklonně pozorují labutě.

Zvětšit obrázek

Přírodní robotický mlok. Kredit: Kostas Karakasiliotis, Biorobotics Laboratory, EPFL.

Zvětšit obrázek

Salamandra robotica II se předvádí na Innorobo 2013.

Tvůrci robotického mloka se pyšní tím, že jejich stroj je jediným, který dovede plavat, plazit se a také chodit. Při jeho vývoji podle vlastních slov smísili poznatky robotiky, evoluce a neurobiologie. Pohyb přírodním výběrem zkonstruovaných mloků ovládají nervy rozmístěné podél míchy. Robotičtí mloci při pohybu využívají digitální model neurální sítě míchy mloků. Vzdálený počítač, který je ovládá, vysílá signály, tak jako mozek přírodních mloků. Těmito signály kontroluje způsob, jakým se Salamandra robotica II pohybuje, a také rychlost a směr tohoto pohybu.

K čemu je robotický mlok dobrý? Pomineme-li nesmírně důležitý pocit uspokojení a prestiže jeho autorů, Salamandra robotica II je pozoruhodný model pro studium pohybu a všemožných problémů, které s ním souvisejí. Představuje novou generaci obojživelných robotů, které mohou změnit rychlost či směr jednoduchými signály řídícího počítače. Právě podobné stroje by se časem mohly široce uplatnit například při průzkumu terénu či záchranných misích.

Literatura:  EPFL Biorobotics Laboratory 21.3. 2013.